Básník a jeho stín

netWoore, díky.

Snažím se tento měsíc psát jak pro milovníky vázaných veršů, tak i pro ty ostatní. Baví mě psát to i ono.

Mas krasny rymy, v soucasny dobe top one, nikdo lepsi tady nejspis neni ...

ALFONSI,

že už to není to, co kdysi, si můžem říkat při pohledu do zrcadla. Při pohledu do zrcadla nás může sžírat pocit bezmocnosti. Ale když píšeme, jsme tak staří, jak se cítíme, jsme tak mladí, jak nám náš talent dovolí.

Čurajíc ve stínu staré lípy

vamp proletěl tělem mým.

Temný pocit, temný stín

už není nic jako kdysi. Víš?

blackie,

nejhorší je, když nám náš stín něco tropí za zády a my to nevidíme.

sveřep,

díky za zastavení a za típek.

Leno,

asi nejhorší je, když se nám vše skvěle daří a prochází nám i zlo, které pácháme... Ano, máš pravdu v tom, že jen málokdo je ochoten podívat se svému stínu do očí. Většinou nás k tomu donutí teprve změna osudu k horšímu, neúspěch, vážná nemoc atd.

Seneca napsal, že skutečná povaha se projeví teprve tehdy, když člověk získá velkou moc. Tak tomu určitě je. A když člověk získá velkou moc, ožije i jeho stín. Stalin byl původním "povoláním" zločinec a tak není divu, že se na trůně choval tak, jak se choval. Lenin byl zase šlechtic a měl myšlení carského důstojníka: byl to brutální pragmatik bez jakýchkoli skrupulí. Kdyby mu nepopravili bratra, třeba by carovi složil jako vysoký úředník.

Tome,

díky za návštěvu i za výhrady. Jamb pro tebe není "přirozený rytmus" ? Co tedy pro tebe přirozený rytmus je? Trochej? Daktyl? Ráda se příště přizpůsobím.

fííííúúúú....stín zná lépe svou povinnost než jeho majitel..... */***

úplně jsem nepochopila ale je to hezky napsané

mohl, vlastně by mohl být i zelený jak okurka

Víš Aleno, pohlédnout do očí svému stínu a nedat se na útěk, se napoprvé nepodaří vůbec nikomu... A po několika odvážných pokusech se jen málokomu podaří ustát první z jeho podob. A pak zjistí, že těch podob je víc, je jich opravdu mnoho, a kdo ví jestli jich není nekonečně mnoho ( a další je vždy ještě o něco horší než ta předešlá...) ! Kdo by se v tom chtěl dobrovolně rýpat? Jen ten, kdo už před svými stíny nemá kam prchat a zbývá mu jen jediný směr - projít skrz ně. Proto je to hlavně psychologické téma, u psychologů hledají pomoc lidé zahnaní do kouta. A jinudy cesta opravdu nevede. Jung byl v tomhle geniální a dokázal lidem pomoci tím projít, protože si tím sám prošel a stejně tak i současný Pjér la Šéz. Někdo dokonce radši spáchá vraždu, než aby se tomu postavil tváří v tvář a přiznal si své temné stránky... Stojí to ale za to! Nejlepší na tom procesu je kromě vlastního pokroku na své cestě i fakt, že se mnohem snadněji srovnáváš se stíny svých bližních a vlastně ti ty jejich ve srovnání s tím tvým už připadají úplně titěrné :0)

dobrý, konec trochu slabší a nemá to pro mě přirozený rytmus, ale líbí se mi to

Radovane,

ano - vamp je žena. Ale proč by básník nemohl být bledý jako upírka?

Jsem ráda, že se líbilo.

snake,

k té dekadenci jsem dospěla díky názoru Maxima Gorkého na Bloka. Dle jeho názoru byl Blok dekadentní básník. Já jsem ho považovala za jednoho z nejvýznamnějších ruských symbolistů, ale dekadentní motivy v jeho díle jsou také. Nepokládala bych je ale za převažující.

Co mne ale na ruských básnících, zvláště na Blokovi a Achmatovové nejvíc fascinuje, je spojení aristokratické dokonalé klasiky a ruského folku. Něčeho takového v české poezii nelze dosáhnout. Píšu o tom v básničce "Ruská ruleta", kterou zveřejním 25.5. 

Leno,

hodně lidí si myslí, že žádný stín nemá. Potlačují své špatné vlastnosti tak vehementně, že sami uvěří tomu, že jsou jen plní dobra, že v nich není žádné zlo. Takoví lidé se opravdu dlouho mohou chovat skvěle a být vzorem pro ostatní. Když se ale dostanou do nějaké těžko řešitelné situace, když je třeba začne drtit frustrace, začnou se najednou chovat jako zločinci, protože je ovládne to jejich druhé, temné já. Tihle lidé, když třeba spáchají vraždu, velmi se diví: jak jsem to mohl udělat? Říkají: to asi spáchal někdo jiný ve mně.

Je dobré se seznámit s vlastním stínem.

Juliáne,

díky za pochvalu od bratra - dekadenta.

Jamardi,

my všichni občas děláme to, co nám našeptává náš stín. Díky.

Dobře nastíněná určitá situace.

vamp - spíš vnímám to slovo ve spojení se ženou, jinak už klasicky kvalitní

Je zajímavé, jak se tu to téma stínu rozpracovalo - od per_zayovy komické miniatury až po nezvalovskou báseň.

Líbí se mi, že to není doslovná dekadence, ale lehce ironická hra na ni. Drobný odstup je u takových děl velmi prospěšný. Pěkně napsané.

A ty jim nedáme

Myslím, že stínem je nucen se zabývat dříve nebo později každý člověk (později ten, komu se daří před ním prchat...). A nejen svým vlastním, ale i lidským obecně. Můj stín má mnoho odstínů, právě se srovnávám s jedním z nich... Toto téma je mi nyní bližší, než kdykoliv před tím.

Leno,

"stínem" se ve svém díle velmi podrobně zabýval C.G. Jung. Ale už dlouho před ním básníci jako Alexandr Blok, kteří vnímali stín podobným způsobem jako Jung dlouho před Jungem.

Písmák je teď tak pomalý, že zvažuji odchod z knihovny. Každá operace teď trvá tak dvě minuty...

Nádhera! Připadá mi to velmi trefně vyjádřeno, po té, co jsem se zúčastnila diskuze pod jedním dílem zde na Písmáku... Ale i bez toho je to moc krásná báseň :0) tip