NAPĚTÍ

NAPĚTÍ

 

Městečko se noří do tmy

Okolo nehybný les

Ti, kdo bijí manželky

a ti, kdo jsou od nich biti,

jsou ještě v hospodě

 

Jiní nosí domů růže

A z těchto někteří jsou přijati,

nakrmeni a následně uspokojeni

 

Lampy dělají, co mohou,

ale není to dost

Z náměstí kvílí alarm

Odkudsi kočky

 

Modrooká děvčata mrknou,

délka řas děsí

S přibývajícím nočním teplem

páchnou popelnice intenzivněji

 

Takto do okamžiku,

než se rozestoupí mračna

a zasvítí podivně menstruující měsíc

apokalyptických rozměrů

 

Žijeme ve zcela nesváteční kultuře,

uprostřed dějin vzájemných křivd

Myšlenka je nepatřičná,

už ze své podstaty

 

Hlavu mám plnou Holana

a systému stavění textu

Odmítám se vzdát

Odmítám hnít

 

Jen teď, Bože můj,

který jsi Otcem smíření a nacházení,

nech mne prosím spát

alespoň osmačtyřicet hodin

 

Nebo do návratu Krále

 

 

 

---