Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSorry
Autor
MAJKL65
Je předdeští
jsem vzbuzený
jdu a prohlížím se v příštích kalužích
abych poznal se i v jiných reflexích
než ve rtuti jen
a ženy v letních šatech
podobny snům dospívajících
kterými my muži stále jsme
zanechávají za sebou brázdy parfémů
a pach mokrých psů
s nimiž do zdviží nastupují vdovy, kterými jednou budou
mít odvahu zeptám se některé na cestu
abych ji ztratil
kdesi ve zdech města
a zkoušel kliky chrámů, zda Bůh otevřel již krám i pokladničky s milodary
„Nebojte se,“ promluvil cikán
„Já jsem bezdomovec,“ jedl bagetu a byl tlustý
„Nebojím se,“ řekl jsem mu a byla to pravda
„Nemáte pár drobných?“ natáhl ke mně ruku
a já jsem mu dal všechny, co jsem měl v peněžence
přepočítal je rychleji než slečna na mašině v bance
„Tuhle nechci,“ vracel mi dvacet polských grošů, které tam mám pro štěstí
„Aha, sorry,“ omluvil jsem se
„To nevadí, nic se nestalo, ale kdybyste měl třeba i nějakou papírovou,“ upřel na mě svůj zrak
a já mu lhal, že ne
ale i tak se nad Svatým Sarkanderem v Olomouci na nebi otevřelo srdce
to bylo v sobotu
a pak jsem tu stokorunu propil ke slávě Boží
protože slabosti si člověk prostě musí umět přiznat
ale taky jsem ho mohl poslat do práce
ale už kvůli karmě bych si to netroufl
a tak já mám štěstí a on na druhou bagetu a olomoučtí holubi seděli na hlavách svatých
říkal jsem si
a myslel na ty z Miskolce
kteří se mi z výšky trefili do piva
a tak jsem šel potom spát
andělé mají mnoho podob, přijal jsem ten vzkaz
a Bůh mě chtěl prostě střízlivého
a se ženami a s ním se prostě nehádá
a tak, až spadne první kapka
obrátím se k nebi
a kdosi mne omyje ze slov
a z tváří
abych poznal se
že jsem
6 názorů
ten konec je docela ucouranej ... teda na mě :) ten zbytek mě moc bavil
...zanechávají za sebou brázdy parfémů
a pach mokrých psů
s nimiž do zdviží nastupují vdovy, kterými jednou budou ... třeba:)
Ten pach mokrých psů znám, sundávaka Agara snad z ksždýho plotu, kde byla fena, vzteky se třepal, ale nikdy by mi nic neudělal. Donesla ho do zahrady, vyskočil na lavici, na stůl a už byl skoro jako já. Milovala jsem ho tak, že jsem ho zradila a ztratila. Bylo to hodně bolestné. Když umíral, měla jsem sen. Některé věci si neodpustím. Ráda jsem četla.
Moc přkná Olomoucká :) Zaujalo mne - proč už jsou psi mokří, když ještě nepršelo? Jinak tam máš kupu krásných obrazů - příští kaluže mne naladily :) Možná i ti psi teprve zmoknou a ty už je tak vidíš.
Na konci nějak hodně "áček", ale to je detail a třeba jen můj.