Písmák Šla jsem pro chleba
Šla jsem pro chleba
Cestou do obchodu mne napadlo,jaký bych měla pohřeb,kdybych dnes zemřela. Moje parte by viselotady v té prosklené vitríně. Tam, kde je od nepaměti uvězněnáumělohmotná květinaa v rohu se množímrtvolky pavouků. Říkám si, že mi to bude jedno,ale nevím to jistě.
Ostravo!!! Blíží se Krize s Annnie!
https://eu. zonerama. com/Pismak/Photo/11332217/449253002#check-duplicates
Vážené Písmáctvo.
Dovoluji si vás pozvat na umělecký večer - propojení hudby a poezie za účasti básnířky známé z Písmáku - Annnie.
14 DNÍ aneb udělej si čas sama pro sebe a užij si to!
INVENTURA(neděle - odjezd)
Na začátku létapáchám svou každoroční sebevraždu. Bohužel to neumím tiše. Krev stříká do všech stran. Masakr myšlenkami.
Nedělní triptych
RÁNO(Správný čas)
Dneska 3x myčka. Špinavé dovnitř, čisté ven. Pračka jenom jedna. Venku stejně prší…Je čas nádobí.
Asparagus
Kreslila jsem její ruce.
Velké klouby
a zakřivené kosti
“asi tím těžkým životem”.
Hubené blues
Hubené blues
Zase na mně plandá triko…Mít tak tělo krev a mlíko. Siluetu z oblých křivek,kalorie do nádivek.
Místo pecek dvakrát dýně,zabrat celou řadu v kině. Neklátit se po dvou pivech,být tučná i v leitmotivech.
Skoro
SKORO
V životěse to tak občas stane. Že se něco nestane. Ale byl jsi blízko. Minimálnědobrý směr.
Po výletě
Po výletěNesem si domů
každý svůj pocit.
Čerstvý vzduch
v igelitové tašce.
Nit
Bylo nebylo…Snídaně,oběd a večeře. Hoď ty špinavé trencle do pračky. Do pračky. Ne před pračku.
Bod varu
DŮVODY SVĚTLA
Schody teraco. Meruňková výmalba. Srdce a kosočtverecve výtahu.
Váleček s květinovým vzorempečlivě vedený nad zábradlímsvazuje všechna patra- jako by se bez něj mohl důmkdykoli zřítit k zemi.
Brizolit
Brizolit
Ještě mne bereš za ruku,dva stíny na podlaze. Na trase hlásí výluku,jízdní řád - prázdné fráze. Slova se ztrácí ve větru,mráz sevřel dlaně v pěsti. Sněží a my jen ve svetruzrovna teď na rozcestí
Ještě je teplo v peřináchk ránu když oba spíme.
Triptych o snech
TRIPTYCH O SNECH
Zdají se mi sny,ve kterých neumím létat. Jen občass obrovským nasazením silse na okamžikvznesunad povrch.
Říkám si - je to jen sen. Až se probudím,zase poletím.
Kostky cukru
PĚŠINY
Dříve jsem si častoprohlížela ruce. Znala jsem všechny svévyryté pěšiny. Procházela jsem jebedlivým pohledem - ani nevím proč. Na čtení z dlaní jsemnikdy mocnevěřila.
Jak se pozná...?
Jak se pozná
dobrý básník.
Podle příjmení a počtu vydaných děl.
Podle hodin strávených četbou
Neuvěřitelné
Přemýšlím,
jak zestárnout.
“A chlapi se už za tebou neotočí…”
Ne. Tohle se vážně stane.
Týden
Týden
Už týden nedělám nic. V hlavě mi stydnepoezie. A nebo má ode měkonečnělidstvo pokoj…Už týdenhraju na mobilu karty. V pondělí jsem je odinstalovalaa v úterý zasestáhla zpátky.
Odřená kolena a jiné diagnózy
Odřená kolena a jiné diagnózy
Prošel jsi trníma vyšlapal mi cestu. Jsem ale unavená,jako kdybych tu pěšinuklestila sama. Stále mne napadajídalší a další důvody,proč jsi to pro mne udělal.
Vysoké otáčky
Vysoké otáčky
Mít
pěkný byt,
pračku se sušičkou
Smíšené zboží
Party off
Nitky prvních paprskůšimrají víčka. Neotevírej je. A nebo jenopatrnězjisti,zda tento den neníopět na kolenou.
V noci jsi nespala.
Kožky, kůže, peří
Kožky, kůže, peří(sběr nesourodých myšlenek a jiných materiálů)
MARKETPLACE(Podle skutečné události)
Nedávno jsem našlana facebooku inzerát:“Prodám křídla. Jsou vyrobeny z lesklýchpárty talířků. ”
Od té doby si přejusesbírat všechny naše talířea ukončit párty,která ještě zdaleka neníu konce. Podat si inzeráta čekat, až se mi na nějozveš.
Skácelovská literárně-výtvarná soutěž
Více info na: www. knihovnadobris. cz
Vaječina
VAJEČINAPoledne na talířia mraky mizí v dálce. Vzduchem si létá chmýří,bublinky v minerálce.
Kolik má kupek senačervenec k usušení. Dnes v noci pršet nemáa zítřek ještě není.
Snídaně
Přešlapuju
mezi pokorou a egem.
Na plotně vajíčka
-slíbila jsem ti “na hniličku”,
Dones mi jablíčka
Dones mi jablíčka
V srdci,jak ve sklepě uskladněná jablka- jedna bedna na druhé.
(Teplotně) stabilní prostor,provoněný podzimní hlínou,bez jediného pohybu pavučiny.
Klid,který máme každý ve svém sklepě. A jablka v němtiše spí,čekají.
Kujavy
HADR A KÝBL
Šla jsem s hadrem a kýblem teplé vodyumýt zvonkya kliku od dveří.
To bylo to jediné,co na mne zbylo. Co mi nechali.
Byla jsem nejmladšía se smrtí jsem se do té dobynesetkala.
Tři kváky
Hrady, zámky
Mám v soběvnitřní dítě,co si plácá bábovičky. Co zná moje nejoblíbenějšísexuální polohy. Dítě zralé na sociálku,s klíči ke šťastně zapomenutýmnebo zdárně vytěsněnýmtřináctým komnatám. Mám v sobě visací zámkya hradyz písku.
Kryštof
KryštofAsi jsem se narodilaomylem. Měla jsem být kluk. Už pro mne mělivybrané jméno,ale pak se to celé nějak zvrtlo. Mám pocit,jako bych na tenhle životnebyla stavěná.
Déšť
Déšť
Za oknem,stejně jako uvnitř mé hlavy,klidně poprchává. Déšť, co svírá v náručí. Déšť, co vrací domů.
Zalévám s nímmělké i hlubokékřivdy.
Kraťasy
Pravidla houpačky
Po deštiotoč prknona druhou stranu.
“Nahorudolů”,jak bylo na počátku,i nyní i vždyckya na věky věků…
Seskoč.
Manželka
Každá část mého tělaje tvou provincií. Jsi kolonizátor,dobyvatel i misionář. Odvážný a silný. Tvé stopy ve mnějsou posvátnéjako ty Armstrongovy na měsíci.
Hnízda
Hnízda
Než jsi přišel,sedávala jsem vysoko ve větvích. Ve větvích,které májí svůj typicky zakřivený tvaruž jen ve vzpomínkáchna nejlepší jablečný štrůdlpod sluncem. (Jadernička)
Potom jsme společně zakořeniliv domě nad korunami. Často jsem se koukala dolů.
Na krátko
Na krátko
Už dávno nerostu. Ale vzpomínám si,jaké to bylo,když se mi paže i lýtkaprodlužovalya vlasy skoro ne. Ale stejně mi je pro jistotu stříhali. Růst se smělojen na určitých místecha vlasy podléhaly správěrodiny.
Ruce
První ruka
Vždycky jsem měla ruku,co mne hlídala. Abych mluvila spisovně,abych se chovala slušně. Ruka stála nade mnoua kontrolovalavýstupní kvalitu. Ale myšlenky mohly poletovatkdejakým pajzlem.
Půjčovna
PůjčovnaMámpůjčený čtvrtek,stejně jako středua vlastně i všechny ostatní dny. Komu mám poděkovat. A komu vrátitduši do krabičky. Mám strach,že ji nestihnu vyprat a vyžehlit.
H
H(věnováno Teodoře bez “h”)
Je toho hodně,co bych chtěla. Tak například:dveře, lustry,závěsy do oken,a vykrojenou Taylorku. Ale úplně nejvícbych chtělaněkteré lidi.
Možná by mi stačilo vrátit čas.
Zamyšlení geometrické
Zamyšlení geometrické
Prožiju život
z bodu A do bodu B
na úsečce X.
Blackout (malý noční příběh)
Už je to nějaký ten pátek,
co jsme vyrostliz průšvihů.
Mohli jsme celou noc
na zádech nosit měsíc
Nedělní ráno
Nedělní ráno
Zatáhli jsme závěsy,
aby den nepřicházel
tak rychle.
Déšť na dvou místech
Dům s břečťanem
má duši za záclonou.
A do verandy prší.
Dům s kaluží pod schodištěm,
Jak jsem se nenaučila...
Jak jsem se nenaučila. vázat knihy ;)
Už jako malá jsem chtěla vydat vlastní knihu. V devíti letech jsem sepsala první “Paměti” a radovala se z toho, jak jednoduché je napsat pár stránek textu a hned se stát spisovatelkou. V tu dobu mi také poprvé otiskli povídku v novinách.
Osudová
Někdy je mi líto,
že aniž bys mne vůbec kdy potkal,
už jsi se oženil s jinou.
Trvá to jen chvilku,
Volba: Smazat kontakt
Mám tě v mobilu. Budeš žít v seznamu kontaktů,dokud mi někdo neukradne telefon. Ani svíčku ti zapalovat nemusím,když mám něco,co nezhasnes každým poryvem větru. Můžu ti napsat třeba na Whatsappa poslat fotku ozdobených velikonočních vajíček.
14:15
Ještě nemám uvařený oběd.
Všechny matky už se určitě postaraly
a na důkaz své dokonalosti
vyfotily talíře na facebook.
Teplo a světlo
Jednou mne necháš,teplo a světlo,necháš mne shořet. Jednou mne necháš,vše co se spletlo,zavadí o ret. Pustíš mne k vodě. Nebudu plavat,klesnu až ke dnu.
Polňačka
Je cesta za lesem,
co kdysi vedla Do Světa.
Jako každá polňačka,
i tahle měla své hluboké stopy
Koňské toužení
Koňské toužení
Vždycky jsem chtěla koně. Nezáleželo na barvě ani velikosti, ale důležité bylo, aby se na něm dalo jezdit. Pokaždé, když se mne doma ptali, co chci na narozeniny nebo od Ježíška, řekla jsem to jediné podstatné, po čem má dětská duše toužila: “koňa. ”
Udržovala jsem v sobě naději a živila ji sněním o tom, co všechno s mým koněm budeme podnikat.
Made in Val... Kujavy!
Made in Valmez Kujavy
Nechci zavřít oči. Tma ze všech koutůbude ještě temnější. Vylije se na mne - stoletá.
“Skákal pes,přes oves.
Rychle!
Říkám si,
kdy to přijde.
A možná už je to tady.
Dávno to nastoupilo do stejné tramvaje,
Šichta ve snu
Dnes v noci jsem ve snu
jezdila autobusem,
brodila se řekou,
šátrala ve všech svých zavazadlech
Hejno
Proletí hlavou - ptáci,
co hnízda nestaví.
Co se nestěhují
do teplých krajin,
Válka barev
Měla černé šaty a černé vlasy. A taky černé půnčochy a černou kytaru. Hrála jenom baréčka, vysoko na krku. Tam, kam se začátečník neodváží ani ve svých nejtajnějších snech, ale profík už to raději kombinuje, protože ví, že zas až takový punk to není.
Dávní Bohové
Ještě si občas vzpomenu,
jak se mi chvělo srdce.
Sotva zaznamenatelný pohyb.
Zneklidnění.
Dům na Svinově
Vlaky jsou nejlépe slyšet v noci.
Dům na kopci nasává zvuky
a pak je opakuje
jako v první třídě:
Jak jsem se nestala...
Pravdivý příběh o tom, jak jsem se nestala hudebníkem, ale sběratelem.
Svou hudební kariéru jsem započala v šesti letech na základní umělecké škole hrou na klavír. Po roce mne vyhodili pro nedostatek talentu, ale ve skutečnosti jsem se nechtěla učit noty. Nesnášela jsem je, ale paní učitelce připadaly docela důležité.
Zmatky v odjezdech vlaků
Říkala jsi mi: “jednou tady nebudu”a znělo to jako zpráva z vesmíru. Tisíce světelných let vzdálenáinformace. Ještě propuknou mnohé války,epidemie, hladomory. Ještě vybuchnou sopky,co se už hezkých pár tisíc letneprobudily k životu.
Někde tu kape voda
V rohu místnosti,která už není,na samém konci dětského pokojekape voda.
Prší mi do snu. Prší a já nevím odkud. Něco tu pomalu přetéká,i když to ve skutečnosti není možné.
Předčasně-pozdní setkání
Vždycky, když jsem vešla do toho podniku, byl tam. Někdy seděl u baru a koštoval čep. Jindy seděl ve druhé místnosti u stolu a důležitě debatoval s přísedícím (většinou ženského pohlaví).
Jednou mne z ničeho nic chytil za rukáv, když jsem kolem něj procházela.
Tak nějak
Kde je tě konec. Začátek si matně pamatuju,ale asi mi taky časem zmizí. Dám vzpomínkám volnost. Sundám sedla,otevřu srdeční chlopně.
Brejle
Stále častějipozoruji světzamlženým zrakem. Chtělo by tonějakou tudioptriia nebo o dvě deci míňnež obvykle.
Plavu v moři rozpitých obličejů. Neexistují ostré hrany.
Návyky
Svět se točil
v bezpečných kruzích
a byla zima,
až nám na zastřešené verandě
Bílá
To bylo tenkrát.
Zprvu klidná noc,
za zvuku střelby
z psacího stroje
Třeštiprdlo
Třeštiprdlo
Jsem já.
Čím mladší jsem,
tím víc.
Psí boj
Celé to začalo, když jsem už jako velká skoroškolačka chodila ze školky domů sama. Bylo to kousek, jen z kopečka dolů, pak chvilku rovně kolem „jezedačky“, pak přes potok a jste na naší zahradě. Na téhle cestě téměř nejezdily auta. Malá strana.
Dnes
Mlčíme spolu.
Srdce nám bijí
každé jinak.
Musím si na to zvyknout.
Zbytky
VečerVypadá to,že nejsi doma. A já asi takynejsem. Ani děti. Kdybychom tu byli,vířil by vzduchem pracha nějaká taslova.
Jsem v nebi
Jsem v nebi. Mezery mezi mrakyvyplňuji štětcema razítkem. Ptáky rovnámdo symetrické formace. Na obzoru mažu nevzhledné komínya dosazuji pár nových stromů.
Sen o medvědovi
Zdálo se mi,že si mne oblíbil medvěd. Potkala jsem ho v Kujavách za domem. Nabalil se na mne - už jsem se ho nezbavila.
Chodil mi v patách celý dena večer mi dal tu obrovskouhuňatou hlavu do klína.
Co kdyby
Psal jsi mi,
protože ti to nedalo.
Řikal sis: co kdyby.
Ale ani prd.
Čáry máry
Dnes ráno jsem slyšela zpívat ptáky přesně tak,jak zpívali u nás u potoka. Vzpomínky se prodírajívysokou trávou. Jsem uprostřed vesmíru,když do té trávy uleháma čaruju. Čarujou všichni,kteří dávno nejsoua přitom na mne volají - máš už hotové úkoly.
Pozvání na pivo
Za všechny klidné okamžiky,kdy není vidět smrt ani zlo,pozvu tě na pivodo baru v parkuPolitických vězňů,nebo do hospodyna ulici Lidická. Dáme si jedno nebo dvě. Člověk nikdy neví.
Kámen v botě
1.
Kolik v nás bylo citu.
Nebo spíš jenom ve mně.
Už nemám kapacitu
Dotaz na opraváře výtahů
Jedeme spolu.
Ale každý do jiného patra.
Štěstí, jako pivní pěna na slunci,ještě rychlejimizí.
My jedeme nahoru.
Zrcadlení suché jehly
Chodba je načichlá acetonem. Občas tu nachytám slunce,jak ryjechirurgicky ostrou čárumezi prahem a dveřmi. Linoryt o páté. Vymačkávámzbytky černé.
Procházka se šťastným koncem
Denjeden jako druhý,v krajině medvědího česneku,svírá slepá ramena.
Hladinou vody,projíždí odraz vlaku.
Topiš v ní kamínkyi nevinné cestující,kteří si právě objednalimátový čaj.
“Bacha, ať tam nezahučíš.
Válečná zranění z roku 1992
Cesta na malé straně u mostkuje zaplněná koly značky Liberta, Favorita oranžovými skladačkami. Z Dvořákového BMX odpadávázaschlé bahno. Stojím - voda co ještě neví,kudy by měla téct. Hledám Vinetouovu kuráž.
Oblačnost
Někdy je nebe blízko. V polévce s obláčky,našlehaná něha,až v ústech cítíškřehké tvaryokluzní fronty. Děda nesnášel zbytky,ale teď už to nikdo nehlídá. Dopíjím nebeze zvyku.
Gauč u Černého pavouka
Koupil jsi hruškový juice,vodkua kráter na měsíci. Hlubokýjako kořeny,které jsme odložilikaždý na jiném místě. Pruhovaný gauč,jediný svého vzoru v místnosti,drží rovnováhu světa. Podkládáš nohu pivním táckem, ale stejně ty vlny nezastavíš.
Fakt se mi o ní zdálo!
Fakt se mi o ní zdálo. Dnes v nociměla na sobě červené šatyna jedno rameno. S volánky. Přijela za tebou na kole.
Citovka
Kdybys chtěl někdy odejít,mělo by přestat svítitSlunce. Vím, že to je citové vydírání. Spousta lidí si nainstalovalasolární panelya ty jim teď odebereš energii. Jak můžeš.
Kalamita
Zamrzla nám slova. Už ani nevím,kdy se to stalo.
Opět poznávám prostorve svém hrudním koši. Klid v osrdečnici.
O kohoutcích
Přesně v deset hodin
zapnou fontánu di Trevi.
Do té doby
vše
O čaji
Když jsem byla nemocná,tvářili jste se ustaraně. Zvedli jste mnea posadili na přebalovací stůl,který byl potažený koženkou,co se přilepila na zadek. Dobře si pamatuju ten sešit,kam jste mne zapsali,aby se na mne v té frontě
nezapomnělo.
Ve vzduchu létaly bacily,vážnost a strach.
Budíček
Podpatky odbíjí půlnoc.
Jdu sama ulicí.
Ty spíš a nevíš,
že vyťukávám “eS O eS”.
Už nebudu zlobit!
Už zítra
budu klidná voda,
co za žádných okolností
nevystupuje
4:15
Za oknem tma.
Všechno, co se dnes stane,
se ještě ani neprobudilo k životu.
Tramvaj rozřezává ticho.
Z minulého života
Vezeš mne domů - konec vycházek. Svět se zpomaluje,zpomaluje,zpomaluje. Až nakonec stojípřed mým pokojemve druhém patřestředoškolského internátu. Sem už můžou jen přislušníciněžného pohlaví.
Pozvání na kafe
Nevím, jestli si ještě někdypřisedneš. Slova,co se odrazila od hladinycaffe arabicajsou už hodně dlouhomezi námi. Nechávají mne v nejistotě. Kafe chladne,minuty v bezvětří.
Strachy
Domov
Když jsem byla malá,bála jsem se chodit na záchod. Bylo to daleko,přes celý sudetský dům. Třeba tam ještě někde jsou- ve zdech odsunutí němci. Chytí mne za rukua já v tu chvíli neřeknuani tu nejvic našprtanou větu z 5.
O neumytých oknech
Ještě nikdy jsem nemělav oknech muškáty. “Je třeba do nich dorůst,”říkám si každý rok. Než mít oschlé chudinky -to raději nic. To je jak s dětmi.
Na houbách
Máš sny,jak loňská hnízdazapadlá v křovinách.
“Neboj, vysníme si nové. ”
Ty, které zas po časenajdeme ve větvíchnáletových dřevin.
Důležité jestále něco hledat.
Moře u Oder
Rosa je slaná jak moře,
co u nás není.
Možná, že pláče den.
A nad hladinou
Es a Em
Slečna EsAsi ji chybí nějaký jiný život. - pohledy neznámých očí- anonymní polibky v chrámu cigaret- mačkání ňadra cizí rukou- opilé řeči na zastávce mezi druhou a třetí- ranní kocovina a celodenní výčitkyAsi má moc lásky. na dobrou poezii. Mladík EmJen co se rozhodne ji oslovit,obarví si kolonku v Modrém životě.
Inverze
Je úzko v srdci.
A čím dál míň místa,
kam se můžeš nadechnout.
Leden otevírá
Stejné věci
Zase se bojím,
že někdo v mém těle dýchá
víc než já.
A že chci vidět
Na větvi
Kde jsi byl,když jsem tě měla potkat. A místo potkání,další léto na třešňové větvi.
Sama si kopu nohamav prázdnu pod sebou.
Nikdy nelezu moc vysoko.
Mezera
Svítí na mne
oko z nebe.
Tvé - oko z nebe,
mezi deštěm a dalším
Fotka
Jednou mne necháš shořet.
Já, teplo a světlo.
Úleva,
jak cvaknutá jízdenka,
Jizva
Při které z rybích kostí
se sahá po chlebu.
Vzpomínky zaseknutéhluboko.
tam,
Místo
Tunel ve tmě - tma ve mně.
To, co mne bolí,
nedolehne,
až do tohoto místa.
Okamžik
Těsně před tím,
než se rozsvítí město,
oslněný zbytek dnenad obzorem
přivře oči.
Návraty
Někde na konci světa právě vyrobili housle.
A rozezněli tóny syrové,
ještě nevyladěné,
dětsky naivní.
O tečkách
Před rokem ti to řekli.
Že je konec.
A na konci té věty
byla tečka.
Čekárna
Na zdech čekárny,
staré listy kalendářů,
zůstaly nedotčeny.
Tak komu zvoní hrana.
16 minut a...
Protínám město.
Z bodu A do bodu B
a v kapse
ještě jedna jízdenka nazpátek.
O odvaze
Když odlétají husy,
přijde ticho
do mezipater panelových domů.
Kruhy se protnou na hladině.
Rozhovor
Na louce v trsech seschlé trávy
studený vítr
stíná hlavy
květinám.