Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBouře se blíží
Autor
MilanH
Občas mám
divný pocit
Občas když
vidím černé mraky
Občas, když
bouře se blíží
to ve mě vře
a mé nitro řve
Svobody si užívej
NAPLNO
19 názorů
Žít naplno a pro radost, tak to má být.
Vím o čem mluvíš včera mě zrovna na výletě dostihla i přes deštník jsem byl během dvou minut zcela mokrej naštěstí jsem se stihl, pak skrýt na nedalekém hřišti a protože bylo relativně teplo brzo jsem oschl a hezký den Janičko :-)
Abakus, já sopky miluji, a to jak činné, tak i ty naše vyhaslé, v nichž vnímám jiskru ohně, která se proměnila za miliony let v bohatý život :-)))
Pěkně vyjádřené, svoboda je dar, jak píše Anička :-))), TIP. Jinak mě bouřky dříve přitahovaly - to zvláštní napětí, když se blížily, teď už ne. Vzpomínám, jak nás zastihla bouřka na vrchu Bořeň. Byli jsme tehdy těsně pod vrcholem. Krušné hory zastřené černými mraky, v nichž blýskalo. Kamarádi navrhovali okamžitý sestup, ale já fascinovaná tou podívanou, lezla výš, bylo to v místech, kde byly už jen balvany. Věděla jsem, že do vrcholu může uhodit, ale mě to přitahovalo jako magnet. Naštěstí jsem včas uposlechla varování - intervaly blesků a hromů se zkracovaly. Prchali jsme, jak nejrychleji to šlo, a skutečně do vrcholu prásklo, naštěstí jsme byli už mimo nebezpečí. Po úderu blesku se silně rozpršelo, dostali jsme plaváka, jako bychom se vykoupali v rybníku :-)))
práve u nás jedna prehrmela...zase svieti slnko, vzduch sa vyčistil a mačka sa uložila na balkóne...
naplno si treba užiť každý deň, nielen preto, že sa nevráti...a sloboda je super...
To já , taky i když bouřku radši někde v bezpečí a hezký den Abakusi :-)
mám rada búrku, snehovú víchricu...všetky živly, ktoré pripomínajú okrem iného moje lyžovačky s otcom.
Ako sa poznám, až naše sopky prestanú byť vyhaslé, nájdem si vzťah aj k nim.
to chápu, některý pocity dokážou člověka válcovat zevnitř, aniž by se pro to něco dělalo
Mám to asi opačně. Vyrážím si bezstarostně užívat svobody, až když bouřka přejde. To je úleva! Svoboda ve mne doslova vře, když se před tím krčila v koutku při každém zablísknutí! V tichu před bouří se moc svobodně necítím...
Ale třeba jestli brzy přestanou platit peníze, tak to mě ponouká, abych si své úspory užívala naplno teď a ne až potom... ;0)
Jsou ale chvíle, kdy by měl člověk to vření v sobě zastavit a nechat černé mraky, aby se rozplynuly. Nikoho neseřvat, nikomu nedat ránu do zubů. Tip.