Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKarkulce
Autor
Můra73
Červená karkulko měla bych dnes
jako ty přejít přes hluboký les
postrádám odvahu tvoji
každého zvuku se bojím
skrčená v poli s kukuřicí
vysoká stébla chrčí syčí
vítr se do nich zas a zas
v náporech opírá
sípe mi strachy dech
zrak slídí po stéblech
… a náhle pole mlčí
můj dech a vytí vlčí
za vytím louka
a teprv za ní LES!
s tímhle si sama neporadím!
babičko promiň prosím pádím
s bábovkou v ranci na zádech
/prý cestou potůček a mech!/
až budu zpátky u nás v brance
hrdinně zavzdoruji mamce
však s úctou k tvojí tužbě
zavolám kurýrní službě -
bábovka s vínem vzorně sbalené.
19 názorů
Karpatský knihomoľ
22. 06. 2022Pre mňa milé prekvapenie.
když beránčí hlasy mlčí
a zlověstné vlčí vrčí:
zlob se zlob zlob zlob
a pak louce divukrásné
pohlaď vlčí bob
:)
Mne sa takto dieťa vrátilo s košíčkom jahôd pre - od starého otca - nedozvonil sa mu a tak sa otočil a šiel domov, ale ani nikomu nedal vedieť, že sa nedozvonil. A tak jahody hnijú a hnili by až dodnes.
Přiznám se, Můrko, že jsem svou poznámku o omluvném smajlíku nemyslel moc vážně, proto i onen mrkající emotikon v závěru. Já si byl (pro někoho možná trochu namyšleně) relativně jist, že můj notorický příběh vyvolá na tvé - na rozdíl od letité vožungryně - nestařecké a alkoholem nepoznamenané tvářičce přinejmenším úsměv. Tak se moje domněnka zřejmě vyplnila.
Evženie Brambůrková
21. 06. 2022Dobře to vyřešila. :-)))
Kočkodánku, jaký omluvný smajlík?! Děkuju za ten čas a chuť to tady poeticky rozjasnit/vyjasnit. :)
Dovoluji si přidat lakonický koment:
V lůžku smutní prarodička
stále víc jí vadnou líčka
cítí příznak abstinence
„žížeň“ vodou hasit nechce
chlastá nejen malinko
a ujíždí na vínko
nyní problém má věru -
samou prázdnou flanděru
člověk by se za ni styděl
od Karkulky čeká příděl
řev přichází od domku
„kde seš sakra, potomku!“
neklidně se v duchně vrtí
chybí alkáč, dojde k smrti?
úsměv změnil ksichtík náhle
oddychla si dlouze, táhle
první druhý ďolíček
ve dveřích je poslíček
nese plný košíček
vykukuje lahvička
vyrukuje babička
s extatickým „víno, jupííí!!!“
ostré zuby, drápy, chlupy
nedaj signál seniorce
mozek dávno není borcem
chvíle málo slastné
vlk tu vdovu schlamstne
k duši Katky cesta –
v nejlepším vždy přestat...
(smajlík, snad není nutný omluvný ;-())
Law, to je pocta, texty Janiny jsou pro mě krásné, to jsi mi udělala radost! :)
Děkuji za zastavení a komentáře, za ty veršované obzvlášť.
Vtipná a současná variace na pohádkovou postavičku, čtenáře za ni nejprve téměř jímá úzkost, kterou tak sugestivně líčíš, závěr je překvapivý. Prima, Katko!
EditEM: :O ty nejsi Janina - Můrko, skvělý - ty vůbec nepíšeš haiku! Zaskočilas :D
:) kukuřice je nejhorší - kukuřičný šustí, kukuřičný brouci, kukuřičný děti - nevidíš dál než do mezery u třetího stvolu ... někdo tam chodí:) Les je fajn, Karkulko, nepředstírá. Že tam není vlk. Chápu a podporuju, poslední dobou je dost kurýrů ... :) Super vyprávěnka, Jani
Na to všechno je tu lék:
pro soudy a právní kličky
vlk už nemá na babičky
žaludek.
Spotřebu má bába velkou,
obden volám PePeElko.
Však vozy již k ní nemíří,
páč zmizeli jim dva kurýři.
Takové texty od Tebe nečtu často... (jen drobná oprava ppádím na pádím),
zajímavé je, že jsem ten vtipný dovětek nečekal, báseň se rozvíjela tak nějak po existenciální lince a najednou kurýrní služba pro bábovku - to bylo nečekané.