O Červené Karkulce - pro nezbedné děti

Na kraji malého města, kde nejezdily pořádně ani tramvaje (na Moravě šaliny), bydlela v jednom domku jedna bezdětná rodina. Mladá žena si velice zoufala i se svým mužem, že se jim nedaří počít potomka, pokračovatele rodu. Ač oba vzorně každé ráno vyhlíželi čápa i vránu, žádný z nich nepřistál s uzlíkem, kde by leželo vytoužené dítě. Tato mladá žena se nakonec odhodlala vyhledat odborníky, kteří by ji pomohli.

Nejprve zašla za čarodějnicí, která bydlela přes ulici ve zchátralé, rozpadající se barabizně, protože jinde čarodějnice ani bydlet nemůže. Leč ani stará čarodějnice si neporadila s takovým břemenem jako je nové dítě. Sice se večer pokoušela jedno takové ukrást, aby si zasloužila svou nekřesťanskou hřivnu, ale nohy už ji pořádně nesloužily, a tak dítě uniklo.

Po té se mladá žena obrátila, už celá zoufalá na královského kouzelníka, ale jelikož se před ním odmítla svléknout, byla velice cudná a stydlivá, ani před manželem se nikdy nesvlékla, tak ji ani královský kouzelník nemohl pomoci.

Bezdětní manželé se tedy v oddělených ložnicích už smiřovali, že dítě jim souzeno není. Jednoho rána, kdy kukačka v hodinách se opozdila s kukáním o pět minut, tak byla nevyspalá po celonočním paření v hodinách na svém PC se bezdětná žena, říkejme ji konečně nějak, třeba Kulka, rozhodla, že bude taky jednou užitečná. Totiž Kulka byla velice outlocitná a chatrného zdraví a tak nesměla vařit, prát, žehlit, vysávat, mýt nádobí, věšet prádlo, nakupovat, ani pracovat, aby si neublížila, naopak lenošení a zahálka ji bylo doporučeno. Jednoho rána se tedy sebrala, i když ji to stálo mnoho sil se vůbec obléci, většinou chodila celý den v pyžamu a županu, vzala proutěný košík, který ji k narozeninám upletl manžel, protože jeho jediným volnočasovým koníčkem bylo pletení košíků... a vyrazila do lesa přes dálnici, která jim začínala hned za barákem. Když přelezla dálnici a prokličkovala mezi auty, ocitla se v lese. Les to je místo, kam se obvykle odkládá to co už nepotřebujete, roští a stromy to schovají.

Kulka šla lesem, v jedné ruce košíček a v druhé houbařský atlas, leč nedařilo se jí najít nic jiného, než samé lišky, jelikož v lese zrovna řádila liškokalypsa, která vytlačila z lesa všechny ostatní houby. Když tu v roští mezi odpadky se něco pohlo, Kulka zavřískala, už se smiřovala se životem, jelikož četla mnoho příběhů o tom, jak za každým stromem číhá jeden, nebo dva úchyláci. V křovisku leželo jen malé liščátko jemuž se pacinka zamotala do maliní a nemohlo se vymalinínovat. Liščí maminka však své liščí mládě neopustila jen tak, ale řádně zarazila nedaleko liščete dřevěný kříž.

Kulka ale ozbrojena rybičkou přeřezala snad desetikilometrové šlahouny táhnoucí se po celém lese a tak lišče zachránila. Opuštěné lišče si Kulka adoptovala na úřadě, jako svojí dceru Karkulku, jelikož to byla liščí slečna. Karkulka si nejraději oblékala červené věci, protože trpěla částečnou barvoslepostí, neviděla zelenou a modrou barvu, jiné potíže neměla, jen občas v zápalu her pokousala děti, ale byla řádně očkovaná proti vzteklině. Rodiče byli konečně šťastní, že se jim splnil sen a mají dceru.

Jednoho dne ochořela Karkulčina babička, kterou nenavštěvovali, protože bydlela daleko. Babička ale byla moc stará a měla jenom pevnou linku a samé zlé sousedy, kolem hájenky kde bydlela a tak si nemohla dojít do nedalekého města pro léky sama. Tatínek Karkulky jít nemohl, jelikož dělal 12ti hodinové směny a maminka také jít nemohla, protože jí to nedovoloval zdravotní stav. Cesta za babičkou zbyla na Karkulce, dostala proutěný košík, kterých měli doma od tatínka upletených přehršel, několik Ibuprofenů pro babičku, masové knedlíky pro Karkulku, aby někde nezkolabovala, až půjde za babičkou po dálnici kolem svodidel a baterku. Babička bydlela opravdu daleko, někde na druhém konci republiky. Karkulčini rodiče byli velice spořiví a tak Karkulka vyrazila pěšky po vlastních v kompletně červených šatech, kteroužto jedinou barvu viděla.

Karkulka přelezla svodidla a šla bezpečně po okraji dálnice za babičkou, protože to bylo tuze daleko a chodit po lesních stezkách a roklích bylo pro malou holčičku nebezpečné, na dálnici se jí nemohlo nic stát, jelikož tam bylo plno lidí, kteří na ni mohli dávat pozor. Karkulka si podle mapy a svoji rychlostí chůze spočítala, že půjde tři týdny a tak si rozvrhla jídlo, aby ji vydrželo a když někde při dálnici viděla růst maliní, borůvčí, ostružiní, švestku, nebo hrušeň, tak si přilepšila. Na benzínkách u myčky si doplnila i vodu k pití.

U jedné benzínky narazila na vlka, který vozil dřevo do Němec a dával si svačinku. Karkulka se mu velmi zamlouvala, jak byla celá v červeném, připomínala mu kus steaku. Chytře se začal vyptávat Karkulky kam má namířeno, což mu Karkulka ve své dívčí důvěřivosti a liščí nevinnosti sdělila. Vlk se po té omluvil, že už musí neprodleně odjet, protože práce nečeká. Usedl do svého pracovního dřevovozu a maximální rychlostí co mohl se řítil za babičkou Karkulky. Nic netušící Karkulka si zatím u odpočívadla sbírala borůvky. Rodiče totiž Karkulce úplně dočista zapomněli říct, že nemá vlkům vyzradit cíl cesty, jinak by to mohlo špatně skončit jak s ní Karkulkou, tak její milovanou babičkou, kterou nikdy neviděla.

Karkulku začal hryzat divný pocit, který do té doby nikdy nezažila, že něco udělala špatně. Postavila se na dálnici se stopem a to byl důvod, aby první řidič zastavil, neboť pro řidiče je červená barva stopkou na kterou musí vždy zastavit. Karkulka sdělila cíl své cesty - babiččina hájenka - a řidič byl tak hodný, že se uvolil ji tam zavést, i když si při tom trochu pár stovek kilometrů zajel. Vlk mezitím tlačil plyn až k podlaze, protože byl úplně podlý a zkažený.

U hájenky kde řidič Karkulku vysadil dala mu z vděčnosti borůvky, které před jízdou nasbírala a se smíšenými pocity vyrazila do hájenky. Klepat nemusela, babička vždy nechávala pro rodinu klíč na mýtince pod pařezem, který Karkulka u 22. pařezu šťastně vyzvedla. V hájence našla babičku ležící v posteli a tak ji dala Ibuprofen s vodou od myčky. Babičce bylo hned líp, až tak líp, že musela vyskočit z postele jako laňka a tkát na tkalcovském stavu koberec, který si u ní objednal perský šáh. Karkulka se ostýchavě zeptala jestli neměla nějakou návštěvu, ale babička se jenom začala smát a potvrdila, že měla a ukázala Karkulce na brokovnici, kterou má vždy nabitou u postele a bez které neusne. Babička ji poté vyprávěla, jak slyšela kohosi se soukat okýnkem u záchodu, které nikdy nezavírala, čehož vlk úkladně využil, až stál před babičkou a hrubou mluvou ji nutil, úchylák jeden se svléci, ale babička popadla brokovnici a vlkovi ustřelila hlavu. A jelikož babička nikdy neplýtvala a vždy pro pírko skákala přes ploty a z drobků, které schraňovala upekla nový chleba, tak večer čekala na Karkulku vlčí polívka.