když měsíc sedlá si les

Jak jsem jsem namlela, tak jsem si i vypila:) Ale přidala trochu mléka a cukru, i když jinak nesladím. Děkuji za vše...i za přemyšlení a tak ... 

(Domnívám, že skutečnost, že pojetí autorovy básně leží právě v jeho rukách, tedy pokud se výchozího a konečného zápisu za autorova života týče, je věc natolik jasná apriori, aby se nemusela pořád kafemlejnkovat, přesto...)

Díky, Evži:)

Pěkně jsi to napsala, je to pohodové, hravé.

Děkuji všem za podporu v soutěži a hlasy, na to jsem nějak zapomněla a tak se zpětně chytám za nos:)

Díky i za vhledy a náměty na úpravu. Nijak zvlášť mě neberou:) Bohužel:( Zatím. Text je docela čerstvý, ale přesto ve své podobě ležel cca týden a něměla jsem potřebu s ním cokoli dělat. Až bude mít aspoň jeden zub, možná ho znovu vezmu za ručičku a trochu si s ním pohraju. Uvidím. Každopádně ten závěr mě pořád tak nějak dojímá a věsmírně ho potřebuju:))

Možná je ta báseň hlavně o mém příjemném pocitování, který mi ho napsal a to šlo víc ke mně, než ke čtenáři. 

Nejde o žádnou poetickou bombu, to si samozřejmě sebereflexivně přiznávám:))

Ale zrovna nedávno jsem se bavila s jedním "básníkem" o  jedné soutěži a oceněných básních - mimo Písmák - a podivoval se, že se mi taky docela líbí, protože mám asi podobné poetické cítění. (Nakonec jsem si tedy mimochodem jednu z cen taky odvezla) Ale to není podstatné. Prostě každý čtenář má nějaké nastavení, vkus, oblíbená témata atd. A pokud si ho určitá báseň najde, je to jeho volba. Stejně jako přirozené, že se dalšímu může nelíbit, protože například přírodní lyriku a metafory moc nemusí a preferuje spíše civilnější texty atd. 

Mám zkušenost, že průměrně vnímaná báseň zde byla naopak někde oceněná, vybraná k tisku atd. a báseň otipovaná, k mé radosti, jedním z mnou nejrespektovanějších autorů zde zase tolik nadšení nevzbudila. 

Vše je prostě o čtenářské toleranci.

Raději to teď odklepnu, než se mi text vymaže a až po sobě přečtu, mohla bych to zase smazat. 

Každopádně, lidičky, mám vás ráda. Tento koment je psán jako všeobjímající multiruční, za nic neručící atkijkovský dovětek:)) 

Přidám se, ten upravený text je opravdu dobrý. 

Ano, vím bezpečně, že jsem tenkrát nezešílel, když jsem i tohle tvoje dílko vložil do hlasovací ošatky .

Hezké to máš

Prečo? Názov ostane, hej.

catterpillar. Seřežu to autorce až na nejkrásnější haiku jejího života. K3 mě inspiroval. Super. 

(autorka potom mé nápady poklidně povyhazuje do koša)

hej, čistejšia podoba, síce ja by som tam dala asi aj ten mesiac / bez si /..ale fajn otvorené ukončenie aj takto, a kontrast začína -končí vynikne/ 

hra je zbytečná.

příběh je mýtina 

na niž se snáší semínko stromu

někde tam začíná chvíle objetí

končí kde kruh ohně proskočí 

ve chvíli objetí nevím kde začínáš

končím kde sasanky lemují krok

Krásná lyrika, příjemný rytmus, vnímám i skryté rýmy ......

NkPS (je správná zkratka)

Nástup je skvělý (první čtyři verše, zejména 2 - 4, dala bych jen ty; srovnej: příběh je mýtina...). Připoutání boku mi připadne jako rozpačitá formulace, vnímám, že autorka chce sdělit side by side or stand by me, ale vyznívá mi to konotačně jako kobyla má malý bok, pokud příměry dokáží něčím vypomoci. Křečovitě. Notabene pak v rýmové dvojici s veršem lemovaným sasankami.

Na místech čtyřruká a měsíc sedlá si recitátor trochu mákne, proklepat jazyk, lícové svalstvo, teď! V případě názvu mi to připadne skoro líto, jinak se samozřejmě sykavky potkávají co chvíli, o to nejde. Název ale syčí celý a ještě střet v mezislovním předělu (prodlouží se pauza, jistě) = k uvážení. Oproti tomu verš 3 je mnohem příjemnější.

Vypisuji, neboť celá autorčina série jeví notně příznaků dekorativní výstavby, tak pokud se jí postřehy budou k něčemu hodit.

Zač báseň nemůže, je moje nejapná představivost, kdy jsem si u verše někde tam začíná chvíle objetí, vybavila legendární scénu objímajícího se Bolka Polívky s Mariánem Labudou. Verš sám o sobě je však jedním z nejpřirozeněji napsaných po dva až čtyři. Líbí se mi.

Sedlané rameno a kobylí bok ne-e, omlouvám se.

Na vesmírné konce mám subjektivně docela alergii, připadnou mi většinově jako laciné udělátko, tu vnímám ospravedlnění noční oblohou v místech, kde jsou hvězdy dokonce k vidění. Až na ohniště žádný světelný šum, který by znemožňoval vnímat příslušnou dimenzi takřka na fyzický způsob. 

(Inkriminovanou zvláštní předekorativnost této vznikající sbírky subj. rovněž nemusím, ale respektuji rámec projektu NNP a poslušně čtenářsky trpím.)

*opravujem sa, tie posledné dva riadky, chápem "splynutie, ty a ja jedno " ale asi to subst.vesmir -mi trocha hrklo nie celý výraz * 

To lyrické podfarbenie ti sadne neskutočne, rovnako ako citlivá práca s jazykom..ale to sú veci, ktoré sú už tvojou značkou. Budem konkretizovať...veľmi podmanivý úvod / vedela by som oželieť prvý riadok ale chápem významovu hutnosť pre teba/ pre mňa výrazne silný prvok začína slovami  príbeh je mytina  -pokračuje semienkom stromom, začiatok života, rastu, vzťahu. potom akoby sme sa dostávali až k refrénu, štvorruká láskavosť../ dvaja ľudia objatie../  osobne sa mi pozdával záver s výrazným obrazom mesiac sedlá les i tvoje rameno..toto potlesk, bravúrne../ ako celok neviem sa rozhodnúť či ten refrén, ktorý je sám o sebe pekný, mi tam sedí alebo nesedí...akoby toho objatia tam bolo až príliš, vzápätí uvažujem že si to použila práve na "odskok" medzi objatím v prvom a záverečnom.. posledné dva riadky by som dala preč / výrazovo mi nesedí ani ten kruh oheň bok../ ale to sú fakt už len také detaily, ktorými interpretujem pocity z textu. 

Parádní. Mimo jiné jsem si říkala, jak originálně lze i dneska ještě pořád psát o lásce a milování... jestli teda nejsem s interpretací úplně mimo :-)

Laskavá přírodní lyrika, která potěší svojí nadstavbou...