Svět založený na víře?

předpokládejme že Ježíš je existující bytost žijící zde na Zemi, tak jak ho líčí bible. v té knize mluví k lidem zde na Zemi, tedy jeho slova i o horách patří lidem, kteří žili v jeho době tady na Zemi a těm co jako ty ten citát použili a žijí zde na Zemi, jinak vycházeje z tvého posledního komentáře by bylo nutno se uchýlit k tomu, že Ježíš na Zemi nežil, pokud by jeho slova byla určena pro bytosti, které žijí "jinde".

když jsi ten citát použil, tak buď bys měl mít sílu přenášet hory, nebo si přiznat, že nemáš takovou víru, abys přenášel hory, případně nepoužívat takové citáty vůbec.

tvůj systém míchající různé věroučné systemy víry dohromady má povážlivé trhliny a jako celek je myšlenkově neudržitelný

To Aru: ((...)).

Bytosti, které by (již) zvládly přesouvat hory, by se na Zemi nevešly -ty jsou  prostě jinde.. :)

Zeanddrichu, podle tvé vlastní koncepce tedy není na Zemi nikdo kdo by věřil, protože z skoro 8 miliard lidí tady není nikdo kdo by pouhou myšlenkou přesouval hory, vlastními slovy sis vyvrátil svou teorii ;)

ty jenom sníš o tom, že by to tak mohlo být, ale hory přesouvat nedovedeš, tedy ty sám nevěříš :D

Je dobré číst (či přímo poslouchat, máme-li ten dar :) ), co nám říkají Ti největší -a většího, než Ježíše, zde dole na Zemi stěží najdeš.. :).

Takhle nás učil jeden z osmi (zde Ježíš II. Nazeretský), když byl v lidském těle zde dole na Zemi: 

„Amen, amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít.“

A v tom je o ,,víře" řečeno snad všechno.

V podstatě jsme asi všichni pochybovači. I ten největší suverém něco skrývá. Nad každým obrazem musím přemýšlet, a také pochybovat. Nejlepší jsou ty spontální, které jsou na jeden zátah a pak vím, že je hotovo :-)))

Myslím, že se mýlíš. Svět by mohl fungovat na principu rozumu, pokud by lidé byli vybaveni zhruba stejnou mírou rozumu. Což nejsou a proto musí případná nedostatek něčím nahrazovat a přichází ke slovu víra. Pokud jedno nebo druhé dosáhne absolutní hodnoty dojde ke katastrofě. Proto je nutná určitá míra vyváženosti mezi vírou a rozumeme a ještě k tomu musíme připočíst intuici, protože bez ní to také nejde.

Jako téma dobré.

A co takhle říci si, že to není o víře, ale o přístupu - s obavou či předpokladem průšvihu se do něj fakt dostaneme... A navíc- když máš rozumový předpoklad správnosti - jak píšeš - tak to je víra... ale přístup máš jinde... Viděla jsem začátky práce s PC u x lidí a sama je zbavovala strachu, který byl leckdy až nepochopitelně do nich vrostlý...  ???

Určitě si věří třeba umělci, kteří mají nezvratně ověřeno, že mají talent. Pokud byl třeba někdo přijat na konzervatoř a vystudoval ji, pak si může být jistý, že nějaký hudební talent má a jde jen o to, jestli velký nebo malý. Ale může si dnes věřit básník, jen proto, že mu tleská několik kamarádů, kteří píší podobně jako on? Pokud někdo třeba hraje na housle, dá se dosti objektivně zjistit, zda hraje dobře nebo špatně a pokud ví, že hraje dobře(shodnou se na tom odborníci i publikum), může si víc a víc věřit a hrát líp a líp.  Ale co básník, který ví, že vnímání a hodnocení poezie je dnes relativní a subjektivní? Čemu má věřit ten? Na čem má stavět svou víru v sebe?

doslova celý svět stojí na víře, že pomalované papírky mají cenu auta, nebo domu, nebo jídla, kdyby tomu lidi nevěřili, ale viděli by v penězích jen pomalované papírky, měli by tak peníze maximálně hodnotu hodně špatnýho toaletního papíru ;)

dále třeba člověk věří, že bytost kterou nikdy neviděl, nikdy se s ní nesetkal a nikdy s ní nemluvil (i když někteří tvrdí že jsou schopní komunikace, ale nejdná se o přímý kontakt a i kdyby navázaný kontakt byl skutečný, kde berou jistotu, že ona bytost je bůh, to je jako s kapsářem, který by běžel za tím koho okradl mu sdělit, že ho okradl,) věří že je to bůh, nikoli vlastní přání sociálního tvora, který má v povaze si dělat vztah i s neživými věcmi, proto je víra věc naprosto pofidérní, není totiž jisté co je skutečnost a co představa a přání toho, kdo věří že věci jsou tak jsou.

úplně každý něčemu věří, neexistuje člověk, který by byl striktně analytický a rozebíral věci zcela kriticky a ještě bral v úvahu všechny možnosti, to není v možnostech lidského mozku a proto nastupuje víra, kdy člověk podobající se feťákovi věří že svět jak si ho představuje funguje, díky tomu můžeme všichni žít v kolektivní psychóze o světě kolem nás. ta víra je natolik silná že drží člověka na nohou, jsou samozřejmě skutečnosti, kdy víra se natolik rozchází se světem, že se rozpadne, pak se světem pohybují zklamaní lidé beze smyslu, protože přišli o svůj fet...... nebo si najdou jinou věc k užívání svého věření a jsou znovu šťastní :D:D

Já se zrovna nad počítači věčně rozčiluju a automaticky už jim nevěřím, přestože vím, že mají principy, na kterých pracují, ale kterým já jako běžný uživatel v podstatě rozhodně plně nerozumím, a proto je to takový věčný boj. A dost se to ve mě pere, protože ho k životu potřebuju, ale nevěřím mu a zároveň ale věřím principům, na kterých pracuje, přestože jim nerozumím. Na druhou stranu ale, kéž by šlo všechno v životě pochopit a vyřešit tak jako v tom počítači. Jinak, celkově zajímavá úvaha o víře, která nás vždycky tak trochu osvobozuje a tak trochu limituje.