Dívka a moře - Opička a hravá chobotnice II.

Opička a hravá chobotnice

(červen 2003)

II.

Vypadalo to, že opičku na dívce nejvíc fascinují silné husté vlasy, splývající do půli zad. Zřejmě usoudila, že taková srst musí být plná parazitů a lupů. Důkladně je zkoumala, pročesávajíc prameny drobnými prstíky. Byla činností natolik zaujatá, že zapomněla na ostražitost.

„Koukám, že máš novou kamarádku,“ ozval se náhle Čočka, který tiše doplaval až ke břehu a stejně opatrně vylezl z vody.

„Pitomče!“ vyjela na kolegu dívka, která sebou trhla, zatímco  opička vyděšeně vypískla a zmizela v křoví. „Tohle se dělá? Koukni, jak si chudinku malou polekal.“

„A tebe taky,“ smál se Čočka, „máš se vrátit. Za chvíli bude tma a šéf tu viděl žraloky.“

„Vím, narazila jsem na ně u výběžku,“ ukázala na několik desítek metrů vzdálený ostroh, „jsou dost oseklí. Jednomu jsem musela dát pořádnou do nosu, aby přestal obtěžovat.“

„Třeba chtěl jen randit a ty ho hned mlátíš. To jsem si myslel, že bych tě v Marseille pozval na rande, když budem ze šéfova dohledu, ale asi si to rozmyslím.“

„Asi chytneš jednu hned a další až mě na rande zapomeneš pozvat,“ mračila se tak, že Čočka couvl z obavy, aby hrozbu nevyplnila.

„Radši poplavem, než si nás daj kladivouni k večeři. To bysme možná randili v nebi a kdo ví, jestli tamní šéf není stejně založenej jako ten náš,“ navrhl nejrozumnější řešení.

Zamávala na opičku, která zvědavě vykukovala z křoví, a vyrazila za kolegou. Kus od břehu se ještě ohlédla. Malá kamarádka stála na zadních na kraji vody a hleděla za vzdalujícími se lidmi. Dívce se zdálo, že zaslechla i pískavé zvuky, možná ji tak volala zpátky.

Tentokrát večeřeli pod hvězdami při světle olejových lampiček na zadní palubě. Po jídle přinesl šéf mapu souostroví. Navrhl posádce přemístit Mary do severozápadní části souostroví Bissagos k ostrůvku Carache. Přesvědčil ho o tom Plešoun s odkazem na malou hloubku v okolí tůně, nad níž kotvili.

„To je škoda,“ vzdychla dívka, která již přeřadila z úplného mlčení k obvyklé málomluvnosti.

„Proč?“ divil se Čočka. „Tady jsme všechno zajímavý natočili.“

„Tobě z tý práce hráblo,“ zavrtěl hlavou Zrzoun, „máme volno. Potápění pro radost a ne lovení záběrů.“

„V tom má Zrzoun pravdu,“ přidal se šéf, „asi ti zamknu nádobíčko. Ale taky chci vědět, proč se Prckovi odtud nechce.“

„Mám tam kamarádku,“ ukázala do tmy.

„Musíme pryč, mohli bysme tu uvíznout. Dno je hodně nestabilní,“ trval na svém názoru Plešoun.

„Co se dělá, když loď uvízne na mělčině?“ odvedla řeč jinam.

Bylo jí líto, že opičku již neuvidí, ale možná je to tak lepší. Patří do lesa a častý styk s lidmi není pro divokého tvora dobrý. Ztrácí plachost, která může mnohdy zachránit život nebo alespoň svobodu.

„Odlehčí se a čeká na příliv, kterej ji nazvedne,“ vysvětlil šéf s potutelným úsměvem, kterého si nevšimla.

Dopustila se chyby, když položila další otázku: „Jak se odlehčí?“

„Takhle,“ vykřikl Zrzoun, popadl dívku v pase a hodil ji přes palubu za hurónského smíchu přítomných.

Když se vyškrabala zpět, zpražila všechny pohledem a procedila mezi zuby nadávku v mateřském jazyce, které nerozuměli. Nikdo netušil, že za pár hodin budou řešit problém, který k pobavení rozhodně nebude.

Na moři existuje jev, který byl dlouhé roky připisován pouze fantazii námořníků. Jsou jím obří vlny dosahující výše i třiceti metrů. Teprve několik námořních katastrof posledních let a satelitní snímky donutily vědce brát fenomén vážně. Výzkum není ještě ukončen, ale podle všeho taková vlna vzniká součtem více faktorů. Mořské proudy, profil dna, počasí, vítr, srážka dvou vln a tlaková níže dokáží během bouře zdvihnout obrovskou masu vody, která je vážným ohrožením i pro největší zaoceánské lodě a vrtné plošiny.

To je prvotní jev drtící paluby lodí silou stovek tun na metr čtvereční. Občas vznikne i další, o němž se nemluví. Je nenápadný a nenadělá mnoho škody. Když se taková vlna zbortí vyvolá úkaz podobný tsunami, ale bez její ničivé síly. Pouze zdvihne plochou vlnu, která mírně zvýší hladinu v okruhu několika stovek kilometrů. Pokud doputuje k mělkým pobřežním vodám způsobí cosi jako mimořádný příliv trvající několik minut.

Bouře řádila na úrovni Kapverdských ostrovů v době, kdy posádka Mary večeřela. U pobřeží západní Afriky otevřeném k oceánu mírně rozvlnila hladinu, ale na kotvišti krytém souostrovím nepocítili nic. Satelity však zaznamenaly vznik hned dvou pětadvacetimetrových vln. K ostrovům Bissagos při pobřeží Guiney-Bissau dorazila druhotná vlna způsobená obřími vlnami v celkem zanedbatelné výši půl metru. Horší bylo, že si vybrala chvíli, kdy vrcholil příliv.

Mary kotvila nad tůní s dostatečnou hloubkou, ale o pár metrů dál se písčina zvedala téměř k hladině. V měkkém nestabilním dně kotvy neměly pevné držení. Plešoun je každých pár hodin kontroloval a hned druhý den po připlutí přidal k jedné přední a druhé zádní ještě další pár. Po opatrném manévrování byla loď vyvázána do kříže, aby ji proud či poryv větru nezahnal na mělčinu.

V noci, krátce po jedenácté hodině, probudil kormidelníka rachot kotevního řetězu narážejícího na bok. Za roky pobytu na lodi vnímal její pohyby a cítil, že místo klidného pohupování pluje. Než stačil doběhnout na palubu, aby zjistil příčinu, bylo pozdě. Součet přílivu a vlny zdvihl Mary místo obvyklých osmdesát centimetrů o půldruhého metru. Jedna kotva sklouzla po písku do prohlubně pod lodí a malér byl na světě. Obrat o devadesát stupňů stočil příď nad mělčinu. Vlna odezněla, hladina poklesla a skřípot kovu o písek nezpochybnitelně oznámil, že uvízli.

Plešoun neztrácel čas a nastartoval oba motory. Šrouby vířily vodu s pískem pod zádí, ale loď seděla pevně. Po několika marných pokusech snahu vzdal. Chvění motorů vytočených na plný výkon probudilo posádku, která se seběhla na můstek.

„Co to tu vyvádíš?“ vyjel na Plešouna rozespalý šéf.

„Nic necejtíš? Visíme. Říkal jsem, že z tohohle místa nemám dobrej pocit. Povolila kotva a Mary se stočila,“ vysvětloval nešťastný kormidelník.

„To je hezký,“ zabručel kapitán, „buďto musej kecat tabulky přílivu nebo se hnulo dno.“

„Koukni na sonar,“ zavrtěl hlavou Plešoun, „dno je stejný a příliv včera i předevčírem seděl. Hlídal jsem to. V tom je něco jinýho, ale teď s tím nic nenaděláme. Sedíme pevně a můžeme jít v klidu dospat noc. Ráno se Pumpička podívá pod vodu a navrhne řešení.“

- pokračování -