Chytám se

satačí, když budu věřit já, budeš spasena pro mou víru, ale moc o tom nemluv...

Vzpomínky mohou být účinnou berličkou. A pokud máš hodně hezkých vzpomínek, můžeme ti jenom závidět.  Tip.

ad Prometheus:

živote, kterýž jako gejzír

vystřeluješ denně k nebesům

moře nových malých kapek

a další tisíce nás dolů padají

aby opět se zemí splynuly

zpomal náš pád

aspoň o jediný den

abychom se sluncem

co od nás se odráží

na chvíli stvořili

duhu lásky

amen

Není zlý, ale to plakání

Čepelí úsměvu sekám Tvé trny,

ozvěny kroků na dunivém písku,

plachý déšť s očima raněné srny,

přeťatý přívod k vodotrysku.

Hmátnu do rance zbytečných nadějí,

obsah však shořel v soumračné výhni,

proto do kroku přidám raději;

i ty se zámkům z oblaků vyhni. 

Na břehu Půlnoci čekám Tě přesto,

že vyhaslé hvězdy jsem poztrácel cestou...

Lépe by nám bylo, kdybychom věřili, ty i já....

Ty nevěříš Bohu, já ženám...