Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sekonečná Rajská
Autor
black8
žena sediaca s kabelkou
na dvoch sedadlách
zbadá z okna dievča čiernej pleti
a zastaví sa
ďalšia zastávka
Miletičova
na zástavke Novohradská
nastúpi desaťročný chlapec
so svojou mladšou sestrou
ďalšia zastávka Košická
deti vystúpia
nik ich tam nečaká
nastúpi starší muž
v krátkych nohaviciach
so spálenými nohami
cez letné oblečenie
má prehodenú zimnú bundu
mladý muž doteraz sediaci za mnou
sa pri snahe postaviť počas jazdy
zapotáca a povie džízus krajst!
zastávka Autobusová stanica
dvere sa otvoria
ježišovia vystúpia
žena s kabelkou
je odo mňa staršia
zastávka Ondrejský cintorín
a celkom inak sa oblieka
ale v čomsi je ako ja
konečná
Rajská
17 názorů
blackie,
to je tedy opravdu velmi zvláštní, že se oba zabývame poezií umírajícího básníka nebo umírající básnířky. Možná nám to pomůže víc si vážit času, který nám byl vyměřen. Času vlastně není nikdy hodně. Vždycky je ho málo.
ďakujem za tip. pre mňa je to asi jeden z najvyšších stupňov duševnej vyspelosti, vyrovnať sa s vlastnou konečnosťou, nemať zo smrti "len" strach, ale to ako píšeš "nekapituloval" a "zůstával nad věcí". inak práve aj básne Márie Ferenčuhovej spracovávajú túto tému, jej boj s rakovinou. z jej básní na mňa číha taký ťažko uchopiteľný smútok, ale ten spôsob ako píše, niekedy priam analyticky, žiadne slovo navyše... je to jedna zo zbierok, ktoré vo mne zanechali stopu, aj kvôli tej absencie romantizácie a mystifikácie smrti. ale nečítala sa mi ľahko.
blackie8,
právě "cesta s vědomím konce" se vine celou sbírkou Jana Skácela "Kdo pije potmě víno", kterou se tady momentálně zabývám a o které se tu bavíme se Silene, snakem, Litartsem a dalšími. ...Když Skácel tu sbírku psal(vyšla rok před jeho smrtí), patrně věděl, že umírá. Smrt se sice vyskytuje v jeho básních často, ale já oceňuji, že před ní nekapituloval. Oceňuji, že zůstával nad věcí a neupadal ani do depresí ani, jakožto katolík, do náboženského blouznění. ...My, kteří nemáme smrt ještě tak úplně nadosah můžeme o ní tak trochu vtipkovat v básničkách z tramvají.
áno, nie sme tak vyjimečný a spája nás viac ako by sme si mysleli. väčšina z nás má pred sebou cestu s vedomím jej konca a to cestovanie mhd nám to veľmi pripomína, hlavne, ak sú názvy konečných zastávok takéto definitíva :) ale áno, tak ako píšeš pri tom haiku, stáva sa nám to aj pri iných témach.
blackie8,
to je fantastické, že básnířka, jejíž jméno čtu poprvé, má stejný nápad jako já! Ale nejsme každý tak vyjímečný, jak si představujeme. Včera jsem se zase se Snakem bavila o tom, že různí haikaři v různé době mohou psát na úplně opačných koncích světa velmi podobná haiku.
inak nedávno som sa stretla ešte s jednou básňou s podobnou tematikou a to v knihe Imunita od Márie Ferenčuhovej. časť tej básne sem pripájam :-)
V nových trolejbusoch sa vezú
muži v teniskách po vnukoch
a dámy v parochniach.
Na perách sa im rozpíja
koralový rúž.
Konečná zastávka,
prosím, vyberte si:
Národný ústav srdcovo cievnych chorôb (206),
Vojenská nemocnica (207),
Národný onkologický ústav (209),
prípadne Cintorín Vrakuňa (208).
Útechu poskytne linka 205
s konečnou zastávkou Rajská.
blackie8,
Silene mě upozornila na to, že ty a já píšeme do jisté míry podobné básničky o tom, co se děje v tramvaji a já jen zírám. Tvoje dílko je mnohem lepší, je odpozorované z reality. Takže tip. Ta moje básnička - to je jen vyspekulovaný konstrukt.
@blacksabbath, dakujem, tesim sa velmi, ze sa ti to pacilo a ze v tom vidis aj dalsie (vlastne) vyznamy.
@Gora, @Rem, stotožňujem sa s vašou kritikou, podľa mňa tomu tiež čosi chýba, ale k určitému momentu som cítila, že už vlastne neviem viac povedať, pretože celé to je o tom, že pozorujem niekoho, kto tiež pozoruje a vlastne pozorujeme spolu, a okrem toho nás nespája nič, len tá konečná :) Možno som mohla zvážiť, či ťo vlastne zverejniť, ale už mlčím tak dlho, že bolo načase dať niečo von. V každom prípade pripravujem taký dlhší cyklus, ktorý tu tiez onedlho zverejním a dúfam, že to bude o čosi lepšie.
Fascinuje mě hned na úvod zastavení dvousedadlové ženy, ten význam: zarazit se, zacílit pozornost. Je to dobré, přesto při přečetném opakování výrazu zastávka ve výsledku (pro mě) mírně zdevalvováno, než že by byl naopak uspokojivě vytěžen vstupní potenciál. Na Košické jsou tak děti zkříženým pohádkovým motivem všech karkulí i perníkových chalup; muž v bundě, to je jasné, narození i zmrtvýchvstání Ježíšovo musí se stačit odehrát podle itineráře; a konec, buď jak buď, všichni tam jednou... terminál. Jestli by byl text psán na základě autentického pozorování, bez odstupňované stylizace (např. přidáním prvků, motivů) a zároveň psán podle skutečné trasy, což asi dost pravděpodobně bude, potom myslím dobře rozumím, proč si jej autorka zaznačila zrovna takto a ne jinak. Přesto se domnívám, žádá si krapet více čtenářské vstřícnosti, aby vůbec obstál. Obstojí spíše jako jakýsi... mentální filigrán, který někdo další opravdu chce detailněji studovat, sám ovlivněn a k hledání klíče nabádán vlastním... zaujetím.
Proč ne, Ivi... jen mi tam možná krom bystrých postřehů také chybí cosi zastřešujícího...
black8.....také jsem se projela a moc se mi to líbilo.....:-)))
Irčo....já si to spojila s muzikálem Jesus Christ Superstar....(legendární rocková opera ...autoři Andrew Lloyd Weber a Tim Rice netradičně zobrazili závěr Ježíšova života i jeho smrt ...)
Civilní vyjádření pocitů z autorčiných pozorování, kombinované s názvy na trase... ne všem souvislostem rozumím, zaujal např. džízus krajst!...