není to špatný

otáčím krkem,

jestli k těm lýtkám patří hezkej obličej,

fik fik volantem, jak vracím hlavu

a taky auto na jízdní pruh.

V zrcátku od stálýho údivu čelo plný vrásek,

takových, co si zasloužíš a nežehlil bys.

Věci párkrát brnknou o zápěstí, 

než se s lupnutím spojej

do takovýho toho svítivýho náramku,

můžeš pak máchat rukou a dělat obrazce nabytýho vědomí,

teda aspoň tady tou cetkou jseš si chvíli jistej.

Ráda začínám věci pro jejich svobodný konce.

Stlačený hrudník vypustí nádech tajenej ohledy.

Stejnak pravidla jsou mi leda k tomu, abych od nich upouštěla

a taky se jich chytala, když jsem ztracená.

Pane jo, co pořád mám s těma mrtvýma,

nějak mám dojem , že se od nich mám co učit 

a oni by beztak brali moji nevědomost,

no teda možná,

každopádně tohle bižu se spojí až mě odpojej.

Teď je to střídavý,

utíká mi mezi prsty nebo ho beru do svých rukou

a to je dobrý