K občanské spokojenosti dochází jen zřídka

    „Taková jaderná střelnice, to je pech pro lidi a voni si jí klidně vybudujou na takovým místě, co se mu říká Nová země. To je jako hodně blbej vtip, a to tam ke všemu vodpálili tu nejhorší bombu všech dob, co jí říkali Car. Prostě samej naschvál.“

    „Neměla by se zavolat sanitka?“ řekl hlas nad tělem, které leželo na chodníku.
    „On by stejně utekl sotva by zaslechl houkačku,“ řekl druhý hlas znějící logikou.
    „Tak by se jim mohlo říct aby nehoukali.“
    „On by jim stejně utekl.“
    „Aspoň by se tady neválel.“
    „Lidi jako on se vždycky někde válí.“

    „Jděte prosím vás už S TÍM VAŠÍM NAGANEM DO PRDELE!!!“ vykřikl muž ležící na zemi.

    „Co jsem vám říkal.“
    „Co tím proboha myslel?“
    „Snad si nemyslíte, že tyhle lidi myslí. Ty jenom sypou do světa něco, co jim propluje hlavou. A když takhle leží, tak to tam musí pořádně cachtat.“
    „Neměl by teda bejt v ústavu?“
    „Takový lidi doktoři v ústavech nechtějí, protože jim tam jenom poblázní pacienty.“
    „A to jde?“ ptal se nevěřícně druhý hlas.
    „No jejda.“

    „Zamotali jsme se do čísel anebo se čísla zamotala do nás? Říkají, že matematika může vyřešit vše, protože je vesmír plný čísel. Není to jen zbožné přání ateistů?“ ptal se ležící muž.

    „Asi máte pravdu,“ řekl druhý hlas, když si dal načas, aby si nechal projít hlavou otázky ležícího muže.

        Pak oba muži zvedli klobouky, jako kdyby se potkali na korze, a každý šel svojí cestou.