Trůny světa

Oprava - Téma: Mýtické.

I.

Z dlouhého prokletí roztahují se potrhaná křídla.

Sežehnuté ospalou samotou

dívají se napůl mrtvé oči,

jedno plane žárem starověkých.

 

II.

Bezejmenný je nyní,

s pamětí doutnajících oharků,

stanul ve zlaté zašlé zbroji,

na slávě kterou zapomněli všichni.

Nevrle vyrval kameni meč sluneční záře,

vydal se na cestu z hlubin osamění

v kouzelném plášti podobu schoval.

 

III.

Svět změnil tempo v nářek mnohých,

rozlomen visel s tváří k Helheimu,

divil se drak s rukou na jílci meče.

Nepoznán kráčel po cestách,

neznající únavu či hlad potomek starých bohů.

 

IV.

Nikým nezván jednoho dne vstoupil,

zařízení hospodou zvali,

seděl drak v mlčení, veselí pozoroval rej.

Přisedla nečekaně dívka,

šibalsky mrkla, leč úklonu vzdala,

lahev vína na stole byla.

 

V.

Smála se dívka, znající rodokmen starých,

viděla draka ve svých očích,

rozvázala jazyk o úkladech, pletichách i bezuzdnosti

se smíchem mezi bílými zoubky.

 

VI.

Zachmuřil se drak, kdo je nezvaná spolustolovnice,

skrz plamen v oku zahlédl lišku,

zapomenutou ze starých časů,

zdomácnělou pro chaotického Chronose.

 

VII.

S hraným soucitem poklepala mu rameno,

druhou rukou ukázala veselí.

O starý řád dávno nikdo nestojí,

když Midgard klesá ve Svartálfheim,

ať nerušen o dračích nymfách vyspává čas.

 

VIII.

Drak úderem rozštíp stůl

rukou v rukavici zlatých šupin.

Hněv cítil na spáncích

v tepu krve, tekutého ohně,

vstal k odchodu v úleku opilých diváků.

 

IX.

Posadil se ke kotlům světa,

poslední drak z rady bdících,

kterou úkladní vrahové vzali v mžik,

ostří blýsklo v stínu po nepozorných. 

Za dřímot v síních,

proklet posledním slovem mrtvých.

 

X.

Vzal mocné kladivo tvoření,

první úder oslepil svět,

druhý smetl černá slova,

třetí složil domy pod mraky,

čtvrtý volal po tichu na pobřeží,

pátý byl podobný do vnitrozemí

šestý rozpálil zem

a mrtvá jezera ožila.

 

 

XI.

Drak dýchl na Měsíc a zřítil se,

zamíchal v kotli zelenou holí,

svět nadechl se květy

a noví tvorové dostali zem.

Nad trůny lidí dlouze přemýšlel.

 

XII.

Zvolil párů sedm lidí nad každou zemí,

jimž korunu vlády a jejich potomkům vložil,

moudrost prastarých ukázal.

Klíče světa si ponechal, prokletý spánek jej uspal,

do snů o dávné ztracené dračí říši zmizelé pod ledem,

dokud praskání země se k němu nedonese.

---