Žádné příště nebude

Vystoupat pár schodů
a vyjet výtahem
do třetího patra.
Tak málo stačilo
na šanci se rozloučit
Tentokrát už naposledy

Zažila jsem ten okamžik
snad tisíckrát
ve své mysli, svých představách a snech
Krásná velrybí princezna
na tvém prahu
S příběhem v tvrdých deskách.

Přehrávala jsem si 
snad tisíckrát
To, co ti chci říct
A to, co odpovíš
Tvé úsměvy, podání ruky
Objetí...? A políbení...?
Přiznání spřízněnosti...?
Byl to celý snový, Schrödingerův svět...

Příběh zůstal nedopsaný.

Jen vystoupat pár schodů,
vyjet výtahem...

Zůstala jsem dole.