Pozdrav z Makedonie

Safiáne, ale tohle asi nebude podobný případ, že ne? .-) 

Jinak díky, poučím se ráda.

Popsala jsi to moc krásně, byla jsem tam několikrát, mohu podepsat. :-)

Dno lidskosti bych formuloval jinak. Na skutečném dně lidskosti bychom se dozvěděli strašné věci.

Janino, Eliot (Nobelova cena) doprovodil svou Pustinu rozsáhlým poznámkovým aparátem. Je totiž celá upředena z aluzí.

Manýrista Góngora, 16 a 17 století, otec tzv. metaforického a zároveň vzdělanostního básnění, kombinace umožňující udělat poezii i z velmi nepoetických věcí, a tvůrce abstraktní básnické řeči, je vydáván (rozsáhlé skladby- Samoty a Polyfemos,  v češtině Báje o Ákidu a Galateji - Tak, že na jedné straně je text básně a na druhé její zjednodušený překlad do lidštiny. Není to dobrá praxe. Zjednodušený překlad budí ve čtenáři dojem, že vše ostatní, a právě v tom je podstata Góngorovy poetiky, je zbytečný ornament. Lepší je překlad zakrýt a dobrat se výsledků kombinací vlastního vzdělání a studia. I García Lorca říkal, že Góngora není čtení před spaním, že je třeba jej studovat. V češtině byly takto vydány Samoty. Polyfémos je jen opatřen poznámkami, z důvodů celistvého vnímání. 

V předposlední strofě je, zřekmě bez vnitřního důvodu, změněno rýmování střídající mužský a ženský rým na rýmování výhradně mužskými rýmy. Možná to někomu nevadí, mně to dalo pecku.

Zdravím a konstatuji : nelze-li jinak, dávám tipů hnedle pět

A pak přeji všem, ten pocit, co z toho mám já -Děkuji, toto je moje radost

Ferrda

Fragsteine, kritizuji zde jen nesouznění rýmů, ne jejich rytmus.

Trochu jsi mě, Filosofko, zklamala. My čtenáři se ti snažíme dát zpětnou vazbu, jak na nás působí to, co jsi napsala (ne to, co jsi zažila nebo co cítíš nebo co jsi měla v úmyslu napsat), a ty změníš název a přidáš vysvětlení, co v tom máme vidět. Takhle se ale poezie nepíše, ona má fungovat sama o sobě, neměla by mít zapotřebí manuál k použití. Jinak je prostě něco špatně.

Přidala jsem do prologu rozbor, pro ty, kteří nerozumí obsahu. Souhlasím, že rýmy by mohly být lepší. 

Psala jsem to na dovolené v horském pravoslavném klášteře a všechno v té básničce jsou zážitky z toho jednoho dne... Východ slunce, ještěrky, mniši, hory, klid, příroda...Nejsou to verše pro verše. 

mně to přijde hrozně naivní... a ve své naivitě i trochu velkohubé - probudit ducha velehor... to jako úplně nevím, co si pod tím představit... navíc samotná ta výstavba textu je taková... nepřekvapivá - všechny ty hezké obrazy přírody - a do toho temný stín - proč investujeme do zbraní... a pak - zde je řešení: dotknout se duše, být si sobě na blízku... a hotovo. jak prosté...

prostě to na mě působí jako báseňka, kterou si při hodině dějepisu sepíše žačka osmé třídy, které leží na srdci osud celého světa... jakože chápu, beru... ale s poezií to moc společnýho nemá.

Rýmy tady neřeším - ono by se na nich sice dalo něco vylepšit, ale myslím, že pokud má tahle jinak dost povedená báseň nějakou slabinu, jsou to spíš některé okoukané obraty, jako "dotknout se něčí duše". Ony ani ty "korále z rosy" nebo "nabírání ticha do dlaní" nejsou zrovna originální metafory. A sestoupit na dno lidskosti, nezlob se, to mi zní přehnaně, na efekt. No a verš "proč investujem do zbraní" je jako z novinového článku - v citlivé, romanticky laděné básničce prostě uhodí do očí. Trochu mám pocit, že se ti tam ty zbraně "vnutily" kvůli rýmu s dlaněmi... to se při psaní vázaným veršem stává, ale když se nenecháš zlákat tím, co se snadno nabídne, a budeš hledat vlastní, neokoukané obrazy, určitě budeš psát ještě líp :-)

Soihlas s kritiky, mám určitě i povedenější dílka. 

Líbí se mi obsah, ta hravost téměř folková. Za to dávám tip. Nad kvalitou rýmů bych na tvém místě ještě podumala.

Výhrad bych měl víc, zde jen ty špatné rýmy:  klína-prodírá, skále-korále, slunit-mluvit, velehor-názor, duše-náruče.

hej.

Líbí se mi, jak kombinuješ hravé verše s poměrně vážným tématem - války a míru. Dílko je svěží a příjemně se mi zde pobylo...