ZAPEKLITÝ PŘÍPAD

Pan Prouza byl advokátem v tmavém obleku s proužkem, a mohli byste jej snadno zaměnit za bankéře. Byl tichý a diskrétní a o svých případech se s nikým nebavil. Vedl život samotáře a žil jen svou prací. Nikdy se nezlobil a ničemu se nedivil. Kauzy přicházely a odcházely a on je všechny do jediné vyhrával.

Jednoho večera vklouzla do jeho kanceláře Smrt a pan Prouza pocítil mrazení v zádech.

„Neotáčej se!“ vykřikla Smrt. „Kdo mne spatří, je mrtev a pro mě jsi užitečný jen jako živý. Přišla jsem, protože chci, abys mne zastupoval u Božího soudu.“

Advokát se ničemu nedivil a zeptal se: „V čem ti mohu pomoci, Smrťáku?“

„Nejsem ve světě dostatečně oceněn a vznáším protest. Život si bere všechny zásluhy, ale čím by jen byl, kdybych nebyl Já?“ Při těch slovech vzal Smrťák pana Prouzu do náruče a odletěl k Božímu soudu.

Před Božím soudem:

„Nebeský soude,“ zahájil advokát řeč, „můj klient se soudního procesu zúčastnit nemůže, neboť jak jistě víte, na lavici obžalovaných sedí Život; došlo by k anihilaci a to by byl počátek konce.“

„Rozumím, a děkuji za vaši prozíravost,“ pravil nebeský soudce.

„Smrt se dožaduje svého práva! Chce, aby ji lidé měli rádi tak jako Život! Nebo alespoň fifty-fifty.“

„Podivné,“ pravil nebeský soudce. „Vždyť cokoliv se ve světě zrodí, dostane Smrt. Nakonec získá všechny a všechno! Nač ty zbytečné tahanice?“

„Chce lásku!“ vyhrkl advokát.

„Co prosím?“ Podivil se soudce a zapálil si dýmku.  

„Vážený soude,“ nedal se advokát, „Smrťák je nenáviděn a Život oslavován, kým by ale Život byl, kdyby neexistoval můj klient? Smrti chybí uznání a láska.“ 

Boží soudce si potáhl z dýmky a zeptal se: „Co na to Život?“

„Vážený soude,“ pravil Život, „Smrťáka neznám a nikdy jsem se s ním nesetkal. Kamkoliv vstoupím, jsem Já. Kde je Smrt? Ukažte mi ji!“

„Toto je zatraceně zapeklitý případ, na který nemám čas ani náladu,“ pomyslel si soudce. Vytáhl pistoli ráže Diabolo Magnum a zastřelil pana Prouzu. Pak klepl kladívkem o stůl a zvolal: „Případ je odročen na deset tisíc let.“

Smrťák vzal mrtvého advokáta do náruče a smutně odcházel, ale ve dveřích se zastavil, podíval se na božího soudce a pravil: „A tebe si beru taky!“ a soudci nestačila překvapením ani vypadnout dýmka z pusy.