Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seIndustriál
Autor
Alenakar
Velitelský prst komína
nad cihlovou armádou
továrních budov
patří už do jiné války.
Teď tu zbyli jen staří známí
navrátilci čápové
a jejich ostře sledovaný
obývák z větví.
Nálety bříz,
vybuchující listí
v korunách nového lesa,
jaro na špinavém okraji
deštěm omyté metropole
a sondážní návštěvy milenců
i opatrných bezdomovců
milujících piknik v přírodě...
Pro tyhle lidi asi tvoří
umělci v kapuci s baťůžkem sprejů
křiklavé fresky
na ošuntělých betonových zdech
někdejšího "kláštera",
kam směla jen a jen práce
a mozolnaté závazky
zpocených vojáčků - stachanovců.
Teď už tu ale klapou
jiné zobáky
a ozvěna proniká
vytlučenými okny
do nostalgicky potemnělých
zářných včerejšků.
15 názorů
Blackie,
roky jsem jezdívala kolem vlakem. Některá velká města nás vítají periferií, která se podobá vybydlenému Bronxu.
blacksabbath
06. 12. 2022co všechno se dá vidět, kdy se jeden umí dívat........*/**************
Marku,
moc děkuji za chválu. Touhle básničkou se ale už trochu opakuju.
Je možná vlastně dobře, že lidé zapomínají.
Jamardi,
já píšu o jedné konkrétní cihlové továrně, kolem které jsem dlouhé roky jezdívala vlakem. Dokonce tam ješte zůstalo i pár hesel na plechových tabulích, které jsou tak rezavé, že se písmena už nedají přečíst. To by byl krásný námět na další básničku.
Radovane,
já jsem do takových továren chodívala jako studentka na brigády. Kdybych si s sebou tehdy brávala foťák, možná by ze mě dneska byl druhý Jindřich Štreit.
Knihomole,
díky. Zkrachovalé staré prázdné továrny jsou můj oblíbený námět. Nadšení pro ně sdílím s mnoha současnými fotografy.
Opět úchvatné obraty, podmanivá atmosféra a ukázka, jak se místa kdysi děsivá mohou stát malebnými - a naopak. Záleží na dechu dějin...
Bylo by to za mě opět na výběr - ale přijde mi, že nemá smysl Ti je stále dávat. Držíš laťku dlouhodobě vysoko, a přitom se neopakuješ. Klobouk dolů.
S tím klášterem jsi na to kápla. Osobně jsem to ale nezažila.
U nás byla (ještě i je) textilka, kde se často chodilo na exkurze. Já sama jsem tam byla takto několikrát, poprvé snad se školní družinou, naposledy na střední škole (to jsem zařizovala já). Byli velice vstřícní, aby se každý s tím provozem seznámil. I každý nový pracovník si to musel zkusit. To byl názor ředitele, který později pracoval jako personalista. Takže se tam pořád někdo cáral. A pracovaly tam převážně ženy....Tím pádem byli méně úderní. A tak aby to asi vylepšili, byl prý u píchaček nápis. "Včasným příchodem do práce zasadíme ránu kapitalistickým imperaliastům."Určitě to dělalo velký dojem, když to ukázali patřičné osobě - jestli víte, píchačky byly krabice s páčkou na boku a když se páčku zatáhlo, tak se ozvalo bouchnutí. :)
Radovan Jiří Voříšek
28. 11. 2022jako bych tam byl
Karpatský knihomoľ
28. 11. 2022Obligátne vysoký level spracovanie, ako už u teba býva zvykom.
Goro,
vyklizezené továrny jsou moje oblíbené téma. Už jsem o nich psala vícekrát. Často je fotografovali významní fotografové, u nás především Václav Jirásek. Jeho cyklus "Vaňkovka" je světoznámý. Myslím, že se vyrovná Sudkovým fotkám přestavby chrámu Svatého Víta.
Máš pravdu - obývák je spisovný. Přidám tam tu čárku.
Připomíná mi zdevastovaná kasárna/kdysi klášter v mém rodišti i to, co se tam odehrává...
nebylo by lépe - obývák - obyvák?