Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seParagán
Autor
janyrko
Paragán
Prednedávnom som sa s kolegom rozprával o vojenských zdravotníkoch. Kedysi dávno ma moje skúsenosti priviedli do armády, kde som strávil dva roky na výsadkovej rote, dve rotácie v mierových misiách a dva roky na posádkovej ošetrovni. Patril som k „elite“. Za povinné zoskoky mi dovolili s patričnou úctou nosiť červenú baretu.
„Ja by som sa posral,“ povedal kolega.
„Neposral. Po prvom zoskoku buď by si odišiel alebo by si stal závislým. A skákal by si aj v civile.“
„Neexistuje. Už teraz ma mrazí.“
A zamrazilo aj mňa. Zapískalo AVL-ko.
Operátorská diagnóza: sekundárny transport, preklad na psych. odd. z chirurgie.
Na sekundárne transporty sa nezvykneme ponáhľať. Pacienti nás čakajú na oddeleniach pod dohľadom sestier. Lekár týmto transportom chce zabezpečiť dohľad nad zdravotným stavom, monitoring a bezproblémový prevoz pacienta na vyššie pracovisko za účelom diagnostiky eventuálne ďalšej liečby.
„Akú má diagnózu?“ opýta sa kolega.
„Zlomenina paže.“
„Na psychiatriu?“
„Áno.“
„Žeby skokan?“
„Možnože áno.“
Zaparkovali sme pred nemocnicou.
„Vezmeme sedačku.“
Pomaly sa výťahom vyvezieme na piate poschodie. Pred chirurgiou zazvoníme a čakáme. Nič. Nikto sa neozýva. Opakujem zvonenie. Dvere krátko zabzučia. Sestrička na chodbe mi ukáže štyri prsty.
„Choď na štvorku. Ja prevezmem dokumentáciu.“
Na vyšetrovni druhá sestrička vysvetľuje predchorobie pacienta. Kolega mal pravdu. Podvádzala ho frajerka. Chcel to ukončiť. Tak vyskočil z tretieho poschodia. Nič vážne sa mu nestalo. Zlomil si len ruku. Preto ho prekladajú na psychiatriu. Neľahký osud sklamaného človeka.
„Koľko má rokov?“ opýtam sa.
„Sedemnásť.“
Do miestnosti vstúpi kolega.
„V izbe nie je,“ povie.
„Tak bude na toalete. Pozrite sa tam. Na chodbe tretie dvere vľavo,“ vysvetľuje sestrička.
Kolega nechá sedačku pred vyšetrovňou a ide ho hľadať. Cúvnem o tri kroky, aby som videl na chodbu. Kolega vojde na toaletu. Vyjde von a pokrúti hlavou.
„Asi sa vám stratil pacient. Na toalete nie je,“ konštatujem.
„Preboha!“ vykríkne sestrička „Balkón na izbe!“
„Zamkli ste ho?“
Neodpovedala.
Bleskurýchle sme sa rozbehli k jeho izbe.
Balkónové dvere boli otvorené dokorán ...
6 názorů
Janyrko, prosím tě, napiš sem, zda souhlasíš s nominací do soutěže, děkuji.
Povídka se odehrává v atraktivním prostředí nemocnice a je solidně napsaná. Je to však spíš odvyprávěná historka, přímá a bez náročnějších literárních úprav. I tak díky, posílám tip.
Rovnou se ptám, zda je možné ji za listopad zařadit do písmácké prozaické soutěže?