Kdo chodí nocí pouští, vidí hvězdy

Apropos - proč že přestaly mi od Tebe chodit avíza? ( -Stalo se mi to, přinejmenším, i v případě Benetky!)

Je to skvělé :) (ukládám si )

Šabreji,

souhlasím. Ale z četby Nejlepších českých básní vím, že i dnes se najdou básníci, kteří se kaligramům věnují. Pokud se ovšem něco pevně zakořenilo do české literární tradice, pak je to spíše surrealismus. Ten pokračuje od třicátých let dvacátého století prakticky až dodnes - od Nezvala třeba po nedávno zesnulého Petra Krále.

Já :-)

Nejkrásnější hvězdy jsou vidět, když konečně nejde proud.

Baví mě, že vracíme někam k Apollinairovi. Tip.

pekné - k niektorým hviezdam mám kladnejší vzťah - asi závisí od počtu cípov a ich sfarbenia.

Pěkné,  TIP

nevyhrál, ale zúčastnil se...třesu ti pravicí

I tady se pouštím do komentáře – vidím to tak, že na mne dílko nepůsobí vyprahle. (smajlík)

Tedy jestli si mohu tady ještě něco připsat, tvoje slova mají vždycky hlubší význam a tady si jej vysvětluju asi takto: kdo není zatížený ničím, majetkem, předsudky, chodí a vidí krásu, jak na sebe nabaluje, tak ubývá schopnosti vidění, nakonec i samotného vnímání bytí ......

Miluju hvězdy, v rodné vesnici byla až neskutečná obloha posetá hvězdami, líhávali jsme v trávě a kochali se, teď mi to přijde neskutečné.

Tvoje dílko mi ale evokuje moje ubývání sil, ale zatím ještě chodím.

Hlas jsem nedala, ale tip si zasloužíš.