Touha

U nás na rozcestí staví dálkový autobus. Když tu lelkuji, chce se mi nasednout a odjet na konec světa. Objevovat nové zvláštní kraje. Kde se nedomluvím, ale uvidím třeba zase Amsterodam. Přespím ve studentské ubytovně, doklady pod polštářem jako v trezoru - za dva guldeny. Podél kanálů jdu večer, lampy odráží se na hladině. Pstruzi loví komáry. Pak stopem nazpět. V Nardenu vystoupám na věž se zvonem, potkávám tam pomateného, mluvíme německy o pokročilé fyzice teorie atomu. Cestuji dál, píši báseň na obal od klobásy, usínám na stohu jako v peřinách. Zatímco má nemoc dříme na dně hemisfér. A dále přes Ardeny bere mě kamión. V parku královského zámku koupu se ve studeném jezírku, ale vypustili psy. Tak domů skoro ve snu. Odkrývám tu hlubinu, usídlenou v představách. Je čas.