Pokoj vám

V mém srdci stálo mramorové město

s vysokými věžemi.

Čisté, se širokými třídami,

s parky a kašnami.

Já, královna pošetilá,

nechala jsem ho vyplenit.

S hloupoučkou důvěřivostí,

otevřela jsem brány nájezdníkům.

Teď tu klečím na spáleništi,

které jsem zhášela pláčem.

Z trosek ještě stoupá dým

a já, královna poučená

v potrhaném rouchu cti

a s cejchem na čele

lituji a nevěřím.

Jděte pryč !

Jsem nepřístupná.

Zmrazím vás svou nedůvěrou.

Až vás bude spalovat vášeň,

nechám vás v ní uhořet - bez pomoci.

Tak jděte už pryč!

já přeci nechci být zlá...