Dialog

„Ahoj..“ nejistě se usmála.

„Ahoj.“

Letmo se políbili.

„Čekáš dlouho?“

„No někomu to přijde dlouho, a někdo si myslí, že přišel včas. Dneska je to jenom čtvrt hodiny, to ještě de…“

„Promiň…“

Skočil jí do řeči: „To je v pohodě. Už jsem si zvyk…“

„No dobře. A kam dem?“

„To řekni ty…mě je to jedno.“

„Neeeeeee… dneska seš na řadě ty. Já vybírala včera…“

„Já nevim. Prostě řekni, kam chceš jít a dem…“

„Já nevim, kam chci jít…“

„Tak fajn, tak zůstaneme tady..“

„Tak jo. Vždyť je to jedno…“

„Nemůže to bejt jedno…“

„No vidíš a je…“

„Ježíš, nech toho a přemejšlej…“

„Proč já????“

„No ty seš tady od přemejšlení..“

„Dneska ne!“

„Cože?“

„No, dneska se mi přemejšlet nechce…!“

„No snad není tak těžký říct, kam pudem, ne?“

„Tak proč to neřekneš!?“

„Protože chci, abys to řekla ty…“

„No tak to bude těžký, protože já to chci slyšet od tebe…!“

„----*----- netoč mě… a řekni, kam pudem…“

„Neřikej mi ----*-----…“ praštila ho pěstí do břicha.

„Proč, vždyť se tak jmenuješ!“

„Nemenuju…“

„Tak už víš kam pudem?…“

„Ne….a ani nad tim nebudu přemejšlet, protože teď seš na řadě ty…“

„Nene.“

„Jojo.“

„Nene.“

„Jojo!“

„Nene.“

„Jojo!!“

„Nene.“

„JOJO!!!“

„Nene. A neřvi na mě!“

„Budu na tebe řvát…!“

„Tak jo a kam deme?“

„To řekni ty…“

„Já se z tebe zbláznim!“

„Ty ze mě? To spíš já z tebe, nejsi schopnej říct první kravinu, co tě napadne, abysme tam šli…“

„Nerozčiluj se…!“

„Budu se rozčilovat, protože mě rozčiluješ!!!!…“

„Hahahahahahahahaha!!!“

„S tebou je to strašnýýýý…“

Otočila se a vyrazila jednou z mnoha ulic…

Šel za ní.

„Kam dem?“

„Do Atlasu.“

„Cože? Zas tam?“

Zastavila se.

„Tak ne. Ale teď seš na řadě ty. Kam dem?“

„Já si dělám srandu. Když tam chceš jít, tak dem…“

„Nejdem. Proč bysme tam chodili, když se ti tam nechce.“

„No když se tam chce tobě…“

„Kam pudem?“

„Tak dem do toho Atlasu, když už si to navrhla…“ vzal ji za ruku.

„No to teda nejdem…nebudu chodit někam, kam se ti evidentně nechce.“

„Ale mě se tam chce!“

„Nechce!“

„Ale jo chce. Když tam budeš ty…“

„Ehgerh… neštvi mě a řekni, kam dem.Už je mi zima.“

„Je hele, internetová kavárna, tak dem tam…“ rozešel se.

„No to si děláš srandu? Budem čumět do počítače?“

„No…“

„No tak jo, jak chceš.“

„No tak to ne. Když se ti tam nechce….“

„Tak proč tam chceš, když tam nakonec nejdeš…!“

„Tak proč nejdeme do to Atlasu, když se tam chce tobě.“

„Protože se tam nechce tobě…“

„No tak tohle je to samý….“

„No, tak to teda není.“

„Je.“

„Není.“

„Je.“

„Není.“

„Je.“

„Není.“

„Je.“

„Mě už to nebavíííííííííííííí…koukej mi říct, kam pudem…“

„Nevim…“

„Jak nevim, už jsme tu snad dost dlouho, abys to vymyslel…“

„Já chci, abys to vymyslela ty…“

„To už tady jednou bylo….“

„Já vim…“

„To je dobře, že to víš..“

A jestli neumřeli, …. hádají se dodnes….

(tak jo- neumřeli, ale už se ani nehádají…takže asi umřeli…?)