Dvakrát almužna

jsu-zde,

my lidé si přírodu polidšťujeme a také mnoho haiku je o antropomorfizaci patrně v souvislosti s japonským národním "náboženstvím" šintoismem.

Zcela jiný vztah k přírodě a k lidem má taoismus. Lao c´ o tom říká:

"Nebe a země nemají takzvaný vztah k lidem

a celé lidstvo je pro ně jen smečkou slaměných obětních psů."

Alenakar,jsem rád že se líbilo a díky za variaci, je hezké si připomenout, že příroda skýtá poklady nejen v noci svatojánské a taky že vybízí k snění :)

jsu zde,

díky za impro. Nejvíce se mi líbí to o přimrzlé minci. Posílám ti variaci:

Úplněk - dukát -

Zlaťáky pod břízami

přimrzly k zemi

Rhodesie,

japonský básník Santóka často psal o žebrání, protože sám byl žebravým poutníkem ještě v první polovině dvacátého století. Z jeho haiku vane takový velice trpký humor.  Na chvilku jsem si zahrála na Santóku.

blackie,

hezké obrázky to možná jsou, ale nechtěla bych je zažívat na vlastní kůži.

Radovane, díky.

Jak už jsem tady psala - i když mám se žebráky dost zkušeností, tohle ze života není. Je to odvozené z japonských haiku, protože tam se to žebráckými náměty jen jen hemží. Haiku často psali žebraví buddhističtí mniši.

Večerní mrazy

Nerozkutálí se víc

držený dukát 

Záře měsíce

Bez dukátů se bliští 

jen jinovatka 

Zchlastaný mráz

Nebo ztracené slunce 

- mrtvý leprikón

(s úctou a omluvou Neilu Gaimanovi)

Moc hezký,  zvlášť dvojka.

Krásné obrázky!

v ý b o r n é !

Poe,

žebrácká haiku psali japonští haikaři v sedmnáctém, osmnáctém, devatenáctém i dvacátém století. Nevěřila bych, že to může být aktuální námět i dnes a u nás, ale je tomu tak. 

Abakusko,

když jsem ještě nedávno jezdila na zimu do velkého města, setkávala jsem se tam s žebráky velmi často. Vzpomínám si třeba na jednoho zuboženého(asi) Rumuna, který vylezl z nádraží a klekl si do davu na tramvajovém nástupním ostrůvku. Lidi do něj vráželi a šlapali mu po klobouku, protože ho většina cestujících ani neviděla. Jestli ho neušlapali nevím, odjela jsem tramvají. Žebraví hudebníci, to je další kapitola sama pro sebe. ...Před jedním obchodním domem jsem viděla kytaristu, jak vytáhl kytaru z pouzdra, položil pouzdro na zem, nabíral z kapes hrsti drobných a instruktážně je házel do pouzdra, asi aby lidi věděli, co mají dělat. 

Alenakar ja si svojich žobrákov pestujem a kŕmim. Ale ešte som sa  nedostala k tomu, aby som im skladala básničky.

Abakusko,

ve velkých městech je sice žebráků pořád dost ( u nás na venkově si jen před markety opilci půjčují "na limonádu"), ale tohle je spíš odvozeno z japonských haiku, kde se o žebrání píše velice často. Asi nejznámějším žebrákem - haikařem byl Santóka.

Jsem ráda, že se ti líbí i žebrácká haiku. U lidí zatím vítězí kočička.

oáči sa mi to a  veľmi.

Jak jsem stará, tak jsem asi jak tak koukám, pořád trochu naivní :)) Pořád věřím v parťák bez zlaťák :)) Du(se)kát ;))

Když jde o zlaťák, jde stranou, že jsi parťák.

Pěkně ho podfouk

myslel si, že je parťák

vší důvěra mizí