Prsten Měsíce a nenávist Boha

Prsten Měsíce a nenávist Boha

Zamyká měsíc svůj prsten

do krásyplné Noci

a dává tanec bílým vílám,

jež spolu s hvězdy září.

Pohádkovým krajem tu zní

úděl bohů nám skrytých,

jež vzývá zbraně války

a probouzí spolek mrtvých.

Odstroj nebe těch hvězd!

a spal třpytu života, jejž dals,

stavěj si chrámy v horách

a neustále připomínej kříž.

Proslav! slavný to den,

ozařuj Slunce ořem svým,

trap lidi nemocí a bídou

a sám usínej v bohatství.

Zamyká měsíc svůj prsten

do¨síně temna moci

a naslouchá hladovým vlkům,

kteří skrz jeho světlo promlouvají.

Nestoudné nevěsty lesů

hýčkají jemně jejich srst

a proplouvají se v hypnózách

jejich planoucích očí.

Odstroj lesy těch víl!

hnij ve svém majestátu,

lej olej do našich rán

a haň jméno nás neviděných.

Uzavírej svět ve vězení

a otupuj mysl moudrých,

odváděj daň sám sobě,

své soky dál zabíjej.

Zamyká měsíc svůj prsten

do vlahé¨ho větru nesoucí mír,

jež opírá se do plachet bloudilé lodi,

která cestou plnou pokladů vzývá.

Touha starověké písně zpívá

a svobodní mágové vstávají,

svlékají svá kouzla před úžasem,

jež vládne tím temným krajem...

My chutnáme ovoce života.

My probouzíme oheň živoat!

My bouříme se - vítězové života!!

MY JSME STÁLE ZDE!!!

                                                                Stále čekající.