Dětství se zapouzdří do hlíny

jízlivost zapouzdří se do jívy
bachratá vzpomínka
omluva na dnešní vyprchaný zoufalství
jo, řekla bych ježku ať mě nosí na bodlinách
budu se cítit zrovna tak

mám jizvy na rukách a často mě svědí
co že jsem to jako malá dělala?
sbírala žaludy a červy z nich
napichovala na jehly z borovic
solila slimáky a babička mě učila
že sůl v očích
je dokonalý obraz smrti v obezřetných krajinách
písek mezi prsty taky drolí kůži
obrost pod bříšky chodidel
bolel
a co
jsou jiní na tom zrovna tak

-

milovala jsem Moniku i Martina
náš dřevěný vláček
projížděl napodobeninou perského koberce
projížděl podkrovím každé ráno a při hlasu výpravčích jsem dokázala vstát
je nevědomost kdy věříš věcem živý pohyb
je vědomí kdy nevíš proč se ještě hýbeš

-

to všechno zavinilo dětství
půjdu kolem obrubníku hřiště a spadnu na koleno
s pláčem dojdu ke dveřím domu
tak pojď se mnou
chceš-li mě vidět ufňukanou

zapláčeme si spolu a pak schováme pod sedadlo auta broučky
po vší lopotě usnu a v noci je místnost fialová s tajemstvím
píší mi do života sudičky příliš strachu a poddajnosti
píší mi že pokud obletím půlku světa
strach udolám a smetu všechno smetí

-

nejkrásnější vždycky bude větrem načechraná zahrada
tunel železnic obrostlý květinami - vzpomínka na stisk
máma, vnučka a dědeček - krása parku sebeklam
vidíme se v těch květinách v tom vybarveném příšeří

a pak přijde zima
výslužku musíš vysloužit na sáňkách
občas se podetneš a kutálíš se sněhem
hladce a obrace
žiješ dětství tak jak se má?
a kterákoli smrt tě potká časem bude chlácholivá
se vším popereš se neb tvé dětství nemá konce
stejně ji necháš
a budeš se smát a naříkat a brečet a trochu se bát při otázce
vážně prosíš budoucnost tak vroucně
aby ti šila střevíce?