Po sněhu šla bych

Cítím, jak jsi to vnímala, když jsi to psala. S prvoplánovými verši, noaco (jako já ;)) ale na první dobrou. Mně se to líbí a souzním. A Vrchlický mě taky napadl a snad právě pro to přirovnání, pak muži více řeší formu než to vyznání samotné.

i bych se přimlouval za nevyužívání rýmu nebe/tebe a za víc vlastního (originálnějšího) vkladu

Bez ohledu na to, jak je to zveršované a zrýmované, myslím, že to není obsahově zajímavá báseň. První dva verše opravdu připomenou Vrchlického. Třetí verš je ale trochu problematický, je-li pro nás někdo vzduch, zpravidla to znamená, že si jej vůbec nevšimneme. Aspoň v takovém smyslu se říká např. "jsem pro ni jen vzduch." Další dvě strofy už jen rozvádějí úvodní myšlenku tak nešťastně uvozenou, činí tak obrazy velmi nadnesenými. Celek působí hodně pateticky má-li se jednat o individuální vyznání lásky k někomu. Čím víc se básní ale zaobírám, jsem ochotnější věřit, že má jít o lásku k Bohu, který je přece cesta (pravda a život) i sedmé nebe. Na druhou stranu obsahově to mohlo být zajímavější při použití jiných obrazů, které by nepůsobily tolik nadzemsky a přitom všedně.

Za tebou šlapu

v sněhových masách,

srdce klid v trapu,

Amor ho zasáh.

Ač mám strach z lavin

a nohy zebou,

makový závin

chtěl bych jíst s tebou.

Prý pečeš skvěle,

touha je hrozná,

vnitřní hlas mele:

Musím to poznat!

(jenom pokus o humor)

Býti tak jeptiškou ..

Přesně pro radost, takové pohlazení to je :) .... připomnělo mi to "Pro trochu lásky šel bych světa kraj....