Slepec a dobroserové

K3, díky Tobě mám dnes o čem přemýšlet. A ze všech stran. Naději, že i dnes existují lidé, schopni pomoci takovému člověku, dává umělé dýchání rozum už tak dlouho, že i jemu už nezbývá moc sil. Věřím, je slovo, které už v této souvislosti použít nedokážu, V nejlepším případě bych mohla zahlásit, že nevím. Mám za sebou několik natolik brutálního mentálního míjení se, a před sebou další jednání s těmito lidmi, kterým se nelze vyhnout, že jsem se vydala na chvíli zpátky sem. Jednání jsem odsunula na leden resp. po vánocích. Do konce března, kdy s nimi půjde ukončit vztah nadobro, to nějak musím přečkat. Sebekázeň a autocenzura. Hmmm. Kolik autocenzury a sebekázně je potřeba k přetvářce a manipulaci? Mám o čem přemýšlet.

Děkuji za všechny kritiky, jste moc hodní. :-) Omlouvám se za prodlení.

Květoni, odpověď na Tvoji otázku zní : Božský střípeček ve vědomí daného jedince. Otázkou zůstává, nakolik je dotyčný schopen s tím střípečkem spolupracovat a radit se. Jasnačka, maminka jakožto Bohyně Stvořitelka je zpočátku nesmírně důležitá, stejně jako táta, ale od určitého věku by mělo dítě převzít zodpovědnost. Pokud mají čas, naučí ho to rodiče, pokud ne, musí se dítě samo naučit poznávat. Jednak co je pro ně nejlepší a druhak, jak toho dosáhnout s co nejmenším dopadem na okolí a počtem boulí na duši.

Autocezuru si přece každý může vypěstovat i teď. Sebekázeň. Věřím že i dnes jsou takoví kteří dokáží pomoci i takto postiženému člověku. Každopádně tohle tvoje téma je zajímavé ke zpracování. I jako jakýsi manuál jak se k sobě chovat...

Pozoruhodná úvaha. Jsou takové povahy, které cosi neodbytně pudí zachraňovat ty ubožáky, kteří všechno dělají úplně špatně, protože jinak. Kdo může vědět, co je pro mě nejlepší? Tedy kromě maminky, že.

Kdyby tady byla Bubulína, načala by debatu na téma, že současné lidstvo je na úrovni Neználka tj. spoléhá na to, že se vždycky objeví nějakej lítostivej bambula, co ty ryby nachytá. Manipulativní majstrštyk církví spoléhat na spasitele místo na vlastní schopnosti a dovednosti nám jako lidstvu pěkně nasral do bot, a tím pádem zpozdil vývoj.

Děkuji za kritiku, Luzzi. Jsi hodný. Přiznávám se bez mučení, že Písmáka beru spíš jako svoje zrcadlo s pamětí než jako odrazový můstek k literární kariéře, což byl jeho původní účel.

Nedávno jsem četla úvahu na téma, že největším zločinem socialismu bylo, že v lidech vypěstoval autocenzuru. Já bych to neviděla jako zločin. Vždyť díky autocenzuře teď vidím, že asi začínám chápat rozdíl mezi souslovími "nachytat ryby" a "naučit chytat ryby". Aneb jak lapidárně poznamenal Luzz: nic nového pod sluncem. :-)) Ano, některé věci je třeba připomínat pořád dokola, protože dokud je nepochopí i ten nejposlednější, nehneme se jako celek (lidstvo) dál, respektive nebude puštěni.

jo, agresivní altruismus a okázalá dobrota (za kterými se právě nejčastěji skrývá sobectví a vlastní zájmy) mě taky dokážou vytočit. hlavně, když přijde nějaký ten slušný a dobrý člověk (anebo skupina lidí)... a tvrdí mi, že on ví, co je pro mě nejlepší.

škoda, že tvůj text jako takový je psaný spíš suše, připadne mi to spíš jako osnova k nějaké miniaturce než jako hotová miniatura anebo třeba úvaha... nemá to švih, jde spíš o konstatování...

ovšem ta myšlenka je fajn, i když nic nového pod sluncem - ale některý věci je třeba si připomínat.