Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSlepec a dobroserové
Autor
FAV
Dnes v noci jsem přemýšlela o scéně, kdy hluchý slepec bloudil na úrovni labyrintu, ze které na další úroveň vedl pouze žebřík, zabudovaný do zdi a začínající 30 cm nad zemí, takže slepecká hůl, šátrající po zemi ho nezaznamenala. Zdi byly vysoké přes tři metry, takže ze země se natažením ruky nedalo poznat, že končí. Vysvětlit lezení po žebříku hluchému slepci bylo náročné, ale vzhledem k tomu, že na dalších úrovních se třeba mohlo postupovat stejně, bylo potřeba, aby to ten hluchý slepec opravdu pochopil a tím pádem to mohl na další úrovních případně použít.
Slepec žil v malém prostoru, kde všechno a především rozmístění předmětů důvěrně znal. Potom k němu přišel člověk, který mu oznámil, že mu pomůže, a přestavěl nábytek a přemístil věci tak, jak to bylo podle něho pro slepce lepší. Slepec pochopitelně nové rozmístění v prostoru neviděl, a tak se jeho důvěrně známý prostor změnil v prostor neznámý, plný nástrah a bolestného poznávání nových skutečností. Následovalo několik další lidí, ochotných "pomáhat", kteří provedli to samé, co první tzv.pomáhající, takže slepec počal být na dobrosery alergický a začal jejich tzv.pomoc odmítat. Dobroserům se začal jevil jako agresivní nevděčník a konečně jich začalo ubývat. A tak si slepec žije v malém prostoru, kde se mu konečně přestávají věci měnit proti jeho vůli, a který znovu postupně důvěrně poznává. Vzhledem k tomu, že mu toto poznávání zabírá všechen čas a soustředění, rezignoval na úsilí vysvětlit dobroserům rozdíl mezi skutečnou a takzvanou pomocí a vděčně přijal nálepku nesnášenlivého samotáře, protože mu přináší potřebný klid a čas na poznávání. A jen občas zadoufá, že si lidé začnou uvědomovat rozdíl mezi pomocí a "pomocí", protože se sice velmi sporadicky, ale vždy potkával s vyjímkami, které uměly skutečně pomoci. Vlastně díky tomu, že napřed potkal ty vyjímky si neuvědomil, že existují i další lidé čili dobroserové, kteří pomáhat neumějí resp. jsou natolik zahledění do sebe, že neberou ohled na skutečné potřeby potřebného, ale bezohledně prosazují svůj pohled na svět. Teď už o nich ví a právě proto se jim v rámci svých omezených možností aktivně vyhýbá.
7 názorů
K3, díky Tobě mám dnes o čem přemýšlet. A ze všech stran. Naději, že i dnes existují lidé, schopni pomoci takovému člověku, dává umělé dýchání rozum už tak dlouho, že i jemu už nezbývá moc sil. Věřím, je slovo, které už v této souvislosti použít nedokážu, V nejlepším případě bych mohla zahlásit, že nevím. Mám za sebou několik natolik brutálního mentálního míjení se, a před sebou další jednání s těmito lidmi, kterým se nelze vyhnout, že jsem se vydala na chvíli zpátky sem. Jednání jsem odsunula na leden resp. po vánocích. Do konce března, kdy s nimi půjde ukončit vztah nadobro, to nějak musím přečkat. Sebekázeň a autocenzura. Hmmm. Kolik autocenzury a sebekázně je potřeba k přetvářce a manipulaci? Mám o čem přemýšlet.
Děkuji za všechny kritiky, jste moc hodní. :-) Omlouvám se za prodlení.
Květoni, odpověď na Tvoji otázku zní : Božský střípeček ve vědomí daného jedince. Otázkou zůstává, nakolik je dotyčný schopen s tím střípečkem spolupracovat a radit se. Jasnačka, maminka jakožto Bohyně Stvořitelka je zpočátku nesmírně důležitá, stejně jako táta, ale od určitého věku by mělo dítě převzít zodpovědnost. Pokud mají čas, naučí ho to rodiče, pokud ne, musí se dítě samo naučit poznávat. Jednak co je pro ně nejlepší a druhak, jak toho dosáhnout s co nejmenším dopadem na okolí a počtem boulí na duši.
Autocezuru si přece každý může vypěstovat i teď. Sebekázeň. Věřím že i dnes jsou takoví kteří dokáží pomoci i takto postiženému člověku. Každopádně tohle tvoje téma je zajímavé ke zpracování. I jako jakýsi manuál jak se k sobě chovat...
Pozoruhodná úvaha. Jsou takové povahy, které cosi neodbytně pudí zachraňovat ty ubožáky, kteří všechno dělají úplně špatně, protože jinak. Kdo může vědět, co je pro mě nejlepší? Tedy kromě maminky, že.
Kdyby tady byla Bubulína, načala by debatu na téma, že současné lidstvo je na úrovni Neználka tj. spoléhá na to, že se vždycky objeví nějakej lítostivej bambula, co ty ryby nachytá. Manipulativní majstrštyk církví spoléhat na spasitele místo na vlastní schopnosti a dovednosti nám jako lidstvu pěkně nasral do bot, a tím pádem zpozdil vývoj.
Děkuji za kritiku, Luzzi. Jsi hodný. Přiznávám se bez mučení, že Písmáka beru spíš jako svoje zrcadlo s pamětí než jako odrazový můstek k literární kariéře, což byl jeho původní účel.
Nedávno jsem četla úvahu na téma, že největším zločinem socialismu bylo, že v lidech vypěstoval autocenzuru. Já bych to neviděla jako zločin. Vždyť díky autocenzuře teď vidím, že asi začínám chápat rozdíl mezi souslovími "nachytat ryby" a "naučit chytat ryby". Aneb jak lapidárně poznamenal Luzz: nic nového pod sluncem. :-)) Ano, některé věci je třeba připomínat pořád dokola, protože dokud je nepochopí i ten nejposlednější, nehneme se jako celek (lidstvo) dál, respektive nebude puštěni.
jo, agresivní altruismus a okázalá dobrota (za kterými se právě nejčastěji skrývá sobectví a vlastní zájmy) mě taky dokážou vytočit. hlavně, když přijde nějaký ten slušný a dobrý člověk (anebo skupina lidí)... a tvrdí mi, že on ví, co je pro mě nejlepší.
škoda, že tvůj text jako takový je psaný spíš suše, připadne mi to spíš jako osnova k nějaké miniaturce než jako hotová miniatura anebo třeba úvaha... nemá to švih, jde spíš o konstatování...
ovšem ta myšlenka je fajn, i když nic nového pod sluncem - ale některý věci je třeba si připomínat.