Myšlenky

Každý má myšlenky, a myslím si, že je jedno, jestli je člověk bez postižení, nebo s postižením, ale myslím si, že každý to má trošku jinak těžký.

Lidé bez postižení musí myslet na to, co musí udělat, aby postupně dosáhli toho, co chtějí a aby toho dosáhli co nejjednodušeji.

Ale lidé s postižením mají k tomu ještě jednu složku navíc, se kterou musí počítat, musí si sehnat cizí ruce a nohy a finance, aby si je mohli dovolit. A taky k tomu potřebují daleko víc času.

Já se třeba někdy probudím a přemýšlím co mám udělat dneska, co můžu udělat až zítra, tak abych dosáhla něčeho, co chci, může to být krátkodobý cíl, nebo i dlouhodobý. Třeba teďka musím začít péct cukroví, takže musím si říct, jaké cukroví budu péct, jak to bude asi dlouho trvat a pak si můžu objednat asistenci. Protože budu vědět, jak dlouho asistenci budu potřebovat, nebo jestli budu ještě k tomu cukroví potřebovat něco udělat navíc.

A dlouhodobý cíl je mít svůj byt, a to je obráceně, nejdřív musím mít náhradní ruce a nohy v podobě asistenta, abych si mohla zajít na úřad, nebo sehnat různé papíry a postupovat jistě ale pomalu k tomu, abych dosáhla toho svého snu.

A takhle bych mohla pokračovat donekonečna, ale myslím, že konečný výsledek je stejný jako u lidí bez postižení. Doufám, že jsem to vysvětlila dobře, abyste to pochopili a chtěla jsem zase jednou ukázat, že to máme jako lidi s postižením úplně stejné jako lidi bez postižení, s tím rozdílem, že máme právě tu jednu složku navíc, kterou můžou lidi bez postižení vynechat.

Je pak otázka, jestli si lidé bez postižení sami nevytvářejí překážky bez toho, aby si je sami uvědomovali.