Kocovina

Jak pohupuješ plachetnicí v hromablescích
tak mořská nemoc dostává tě na povel
z mokra máš ušleháno pod čepicí
loďka se tříští o skleněnou zeď

V tom proklínání vlastních rozhodnutí
kdy konečky prstů slova vytáhnou
jen díry mraků do pohromy schováš
a z plachet kapesníčky

Ten Titanik jak posměšně říkáš
má v láhvi z třísek tvoji tvář
jsi vlepen rukou do sklenice
inventář

A není důležité ani
že v láhvi čeká na počasí svita jiných
hlavy solí prostoupené
prsty v barvě pampelišek
sliby korkem špiní
V očích záblesk dochvilnosti
zpoždění je taky víra
s každým dobrým předsevzetím
sílí a vzrůstá
pověst netopýra

Jak pohupuješ plachetnicí v hromablescích
tak mořská nemoc druhý den se hlásí
žízeň přestává být krasavicí
hrdlem neprochází

---