Žena, moře a Mary - Strašek a piráti IX.

Strašek a piráti

(duben – květen 2004)

IX.

Obrátil se k Plešounovi, který cosi studoval na mapě Ománského zálivu: „S Prckem něco je? Každý ráno se chodila dívat na meteo, ale od soboty jsem ji neviděl.“

„Nemluví,“ vysvětlil stručně kormidelník stav, který benjamínka posádky občas postihuje. Někdy to trvá den, jindy týden či dva, kdy nepromluví slovo. Zvykli si a přestali ji otravovat otázkami na důvod.

„Má důvod nebo jako obvykle?“ následovala další otázka.

„Nevím, trvá to od sobotního rána, ale v kajutě nebejvá.“

Kapitán přestal psát, stiskl tlačítko interkomu pro konferenční hovor a prostorami lodi zazněl příkaz Prckovi k nástupu na můstek. Trvalo deset minut, než na první pohled neochotně vstoupila do dveří. Zůstala stát hned za nimi s pohledem upřeným do podlahy.

„Kde se zašíváš?“ vyjel na ni kapitán.

„Tam, kam jste mě poslal, pane,“ odpověděla způsobem, jaký používala, když měla pocit, že jí bylo ukřivděno.

„Cože?“ vyvalil na Prcka oči.

Pokrčila rameny a dál studovala podlahu. Přitom uvažovala, že není tak starý, aby si to nepamatoval.

„Co ti zas přelítlo přes nos?“ zvýšil hlas.

„Nejsem tak důležitá, aby vás to zajímalo, pane,“ odsekla.

„Víš co? Radši vypadni,“ mávl rukou, protože mu došlo, že jako obvykle v takových případech hovor k ničemu nepovede.

Když odešla, obrátil se ke kormidelníkovi: „Ty tomu rozumíš?“

„Šéfe, tomu rozumí celá posádka, tedy kromě tebe,“ dostal odpověď, která ho vyvedla z míry víc než předchozí dohady s Prckem, „koukni na Zrzouna, tomu v případě nebezpečí přepne mozek do doby, kdy byl v legii. Prcek je na tom podobně. Jen přejde hranici k těm, ke kterejm má blíž než k lidem. A samice chráněj doupata bez ohledu na sílu vetřelce. Doupě je Mary a mláďata my.“

Na můstek právě dorazil Pumpička s hlášením, že tankování proběhne mezi čtvrtou a půl pátou. Viděl odcházet kolegyni a také zaslechl kapitánovu otázku i Plešounovu odpověď.

„Má pravdu,“ kývl technik ke kormidelníkovi, když podal zprávu o doplnění pohonných hmot, „jen nevím, proč si Prckovo mlčení musím tentokrát užívat právě já.“

„Jak to?“ reagoval překvapeně šéf, kterému ještě nedošel stav věcí.

„Řek si, že v případě napadení pirátama má jít do strojovny. Byla to chyba. Měla taky dostat nějakej úkol při obraně. Zbraní se bojí, ale s harpunama to umí skvěle. Mohli jsme spolu třeba hlídat vchod ze zadní paluby a dal bych na ni pozor. Takhle se mi tam nastěhovala hned,“ zakončil s povzdechem Pumpička.

„A co tam dělá?“ zajímalo Plešouna.

„V sobotu jen seděla a koukala do blba, ale bylo vidět, že nad něčím přemejšlí. V neděli si donesla z kuchyně dva prázdný pětilitrový plastový kanystry. To na mě poprvý promluvila, když požádala o dvě Albatrossky. Byl jsem zvědavej, co vykoumala, tak jsem jí je dal.“

„No a…?“ přidal svůj díl zvědavosti i kapitán.

Čekali leccos, ale tak šokující informaci ne: „Vymyslela a vyrobila zápalný bomby, zdokonalenýho molotovova. Přinesu jednu ukázat.“

Za pět minut byl Pumpička zpět: „Dalo mi trochu práce Prcka ukecat, ale nakonec s prezentací souhlasila.“

Postavil na stůl jednoduché zařízení. Sestávalo z plastového kanystru, který měl v bocích těsně pod horní stěnou protilehlé otvory, kterými byla prostrčena ruční signální světlice Albatross, která hoří i pod vodou. Ke konci válečku byl upevněn asi čtyřmetrový provaz. 

„Jak to má fungovat?“ zeptal se jako první Plešoun, když se dost vynadívali ze všech stran.

„Vysvětlila mi to,“ prozradil technik, „kanystr naplní do tří čtvrtin benzinem. Pokud piráti přirazí k Mary, aktivuje Albatrossku, chytne provaz a hodí kanystr přes pažení. Provaz vytrhne světlici v takový výšce nad hladinou, jak bude dlouhej. Hořící konec projede kanystrem, zapálí výpary a benzin exploduje. Nešťastníkům v člunu se snese na hlavu ohnivá koule. Brokovnice budou zbytečný.“

„To se úplně zbláznila a chce upalovat lidi?“ vyděsil se kormidelník.

„Co dělá teď?“ zajímalo šéfa.

„Sedí a kouká do blba. Mám pocit, že zas něco vymejšlí,“ informoval o současné aktivitě Prcka Pumpička.

Kapitán chvíli zamyšleně zíral na kanystr, než promluvil: „To by nemuselo dopadnout dobře. Pošli ji sem.“

Po technikově odchodu Plešoun nevydržel: „Co máš v plánu?“

Šéf ukázal na zápalnou bombu: „Úplně blbej nápad to není, využijem ho na zastrašení, a taky je potřeba Prcka přibrzdit v rozletu.“

Tentokrát dorazila o poznání rychleji, ale stejně jako při předchozím příchodu zůstala stát za dveřmi s pohledem upřeným do podlahy.

„Napadlo tě něco, co nám možná ušetří dost starostí,“ začal kapitán a pokračoval něčím neuvěřitelným, když přiznal chybu, „neměl jsem tě z obrany vyloučit, ale stát se může leccos. Bylo to obavou o tvůj život a zdraví. Teď chci vědět, jak tě to napadlo.“

Nedůvěřivě na něho pohlédla, jestli omluvu myslí vážně, ale potom původ nápadu vysvětlila: „Kdysi jsem četla, že obránci hradů lili na dobyvatele zapálenou smolu. Mary je taky takovej náš hrad. Při jeho obraně je dobrej každej způsob.“

„Souhlas,“ překvapil ji, „jen nejsme na světě proto, abysme upalovali lidi zaživa. Až vyplujem, dáme dohromady způsob použití a tentokrát stranou nezůstaneš.“

Ichtyl dorazil z ministerstva krátce před pátou a působil dojmem, že mít po ruce střelnou zbraň, zpáteční cestu by roubila alej mrtvol.

„Kde si?“ přivítal ho šéf. „Už jsem chtěl bejt na moři.“

„Hajzlové,“ zuřil doktor, „je nezajímaly výsledky průzkumu. Problém by, že jsme nenahlásili odplutí. Nakonec mi došla trpělivost, sebral jsem dokumentaci a vtrhnul do kanceláře ministra…“

„Máš podepsanej předávací protokol a fakturu?“ přerušil ho kapitán.

„Mám,“ zklidnil se vědec.

„Vydrž, nahlásím vyplutí a potom mi všechno vysvětlíš.“

Ani to nebylo jednoduché. Úředník na správě přístavu sdělil, že má zákaz povolit odplutí. Ichtyl opět zbrunátněl, vytrhl kapitánovi z ruky mikrofon vysílačky. Za chvilku bylo jasno. Člověk, který jim chtěl zabránit opustit přístav, byl stejný, co zdržoval převzetí dokumentace.

Šéf zachoval klid. Zřejmě mu stačilo, že je vytočený někdo jiný. Nařídil Zrzounovi s Čočkou uvolnit lana z pacholat a zahoukáním se rozloučili s Viktorií. Když zazněla z vysílačky námitka úředníka přístavní správy, sklidil chudák od Ichtyla takovou dávku výrazů. Dokonce ani kapitán po společně strávených létech na neočekával tak rozsáhlé jazykové znalosti od člověka s doktorským titulem.

- pokračování -