Máj - první část, K.H.Mácha (originál v přepisu do češtiny 20.století a úprava textu)

Litweb? Právě jsem se tam zkusil přihlásit, ale bohužel zjistil, že tam není možné zveřejněná díla zpětně opravovat, upravovat (případně jen se souhlasem adminů), nebo mazat. To je jako na Poetikonu! A hned jsem se odhlásil. Myslím si, že Písmák je ze všech těch básničkových serverů nejlepší a nejsvobodnější. 

Pane Safiáne,

zasloužil jsem se o dostavbu proluky Staroměstského náměstí návrhem, který dobře a po všech stránkách řeší tento problém (na rozdíl od všech ostatních architektonických pokusů, kterých je již cca 600). Zohledňuje historickou zástavbu a přináší i něco nového, moderního. Kvůli tomuto úkolu jsem se vlastně před lety pustil do stavební architektury. Všechny vývojové fáze návrhu jsem také zaslal MHMP. Jenže ono se čeká na zázrak 21. století, který se ale nemůže uskutečnit. Proč? Protože současná architektura se historických slohům SN stále více vzdaluje a veřejnost takové znehodnocení našeho nejvzácnějšího historického náměstí nedopustí. 

Co se týče mých básní, tak to jsem, ohledně jejich vydání, v podobné situaci. Nejspíš si všechno budu muset vzít do hrobu. 

Pane Litartsi, je hezké, že stojíte za svými vydobytými hodnotami. Škoda, že se s námi o ně  nepodělíte, protože z vašich  básní je, zdá se, že téměř všichni, nechápeme. V básni Na čí stojí straně jste se o to možná pokusil. Ten, kdo se prokousal bizarní češtinou 2. strofy (za niž báseň, alespoň zčásti, vděčí omezenému prostoru krátkých veršů), dozvěděl se, že jakýsi hrdina stojí pevně za svými zásadami (neznámo jakými), které jsou mu drahé. Tedy přesně to, co se mohl dozvědět z jednoduchého prozaického souvětí. Bylo třeba na něco takového plýtvat verši? Zato nenápadná Chatka, která si na nic nehraje, se dobře čte a má jemný lyrický náboj. Nakonec, snad abyste dostál svým principům, uveřejníte 1.8. další úpravu úvodu Máje. Nebudu ji rozebírat. Na první pohled je jasné, že zatímco Mácha neustále nabírá vítr do plachet poezie, vy jej vypouštíte. A jazyk? Deklaroval jste, že jedním z důvodů vaší práce je přiblížit jazyk současnému čtenáři. To se vám povedlo. Češtinou vašich veršů jako jsou i v bolu pláč tu slyšen nový nebo z jakých vidin, poví, že z vinných nemluví ani staré báby, natož puberťáci. V jednom je tento příspěvek cenný.  Podobně jako se v případě Máje beze smyslu navážíte do dávno uznaných hodnot, vaše architektonické návrhy se podobně planě a s podobnými kvalitativními výsledky navážejí do dávno uskutečněných staveb (Emauzské věže, Tančící dům, Dům u zvonu atd). Když se tak cítíte, je škoda plýtvat silami na něco, co už je  a za vašeho života se nezmění. Třeba byste se mohl zasloužit o věci, které dosud neexistují.

Philogyny vám dobře poradila. Ještě lepší by bylo, kdybyste dal dohromady sbírku a s pomocí vydavatele nebo sám přes ISBN (je pro podobné občasné vydavatele zdarma) ji pustil do světa. V takovém případě máte povinný odvod (zdarma) do některých knihoven a povinnost nabídnout to některým dalším (za peníze). Myslím, že mezi druhými je i knihovna Památníku národního písemnictví. Třeba si tu vaši vyberou. Bylo by krásné, kdyby vedle té vaší stála moje a na obě padal společný prach. To se ale nestane, protože moje verše jsou na rozdíl od vašich, jak správně říkáte, mizerné.  V tom s vámi soulasím. Loučím se a slibuji, že napříště už se vašimi verši zabývat nebudu. 

ach jo

Přirozené je hájit si své vybobyté hodnoty, když je druhý nechápe a v kritice zařazuje či snižuje někam, kam nepatří, pokud takto neuráží. 

... a právě tento tvůj přístup způsobuje kritiky, které se ti příčí

Pane Voříšku,

něčím takovým, co jste vyjmenoval, se Vy nebo Safián pochlubit nemůžete. Dobrý kritik nemusí být nutně také básník, ale měl by rozpoznat, co je dobré a špatné. Vy jako špatní básníci nerozpoznáte téměř nic. 

Píšeš - chybí mi kvalitní kritika - když si přečtu Safiánovu, nedovedu si představit, co by se dalo vylepšit.

Za mě: Kritiku v podobě jak to máš všechno výborné, k sobě pasující, formu, rýmy, že žádná sloka není horší než jiná, promyšlené a bezchybné dílo protože jsi architekt píšící všude možně ............................. ti napíšu, až to tak bude. 

Nic pro mě. Tady je alespoň volnější prostor, ty "přidušené", barevné básničkové servery nesnáším. Tam bych se určitě lepšího zhodnocení nedočkal. 

Zkus Litweb. Je to server, odkud se stahujou data pro Památník národního písemnictví, tuším, literární archiv...

Philogyny,

žádného sparing partnera nepotřebuji, chybí tu jen kvalitní kritika.   

Díre, ty nevíš, co je kvetoucí strom?

A  tohle se taky může?

Dire, bezva recese. 

Užij si to. 

Myslím si to už dlouho. Prostě potřebuje sparing partnera. Baví se tím. Nic víc. 

Pane Safiáne,

to je jasné, že Máj je romantická básnická povídka, moje názory jsou zde o tom, jak vyznívá toto dílo. Neměl jsem v rukou vydání Máje, s barevně vytištěnými výrazy "lásky". Já se v básních tomuto výrazu spíše vyhýbám a nahrazuji jej nepřímým vyjádřením těchto citů. Mám svoje názory a vím i o čem mluvíte. Většinou ale kritizujete to, co je v mých básních právě obsahovým záměrem. 

Philogyny, máš pravdu. Alenakar ale také usoudila, že si z nás utahuje. To bylo dlouho poté, co jsme se s panem Voříškem na čas vzdali snahy vytáhnout z něj alespoň náznak nějakého názoru. Nevím, proč jsme se k tomu vrátili. Možná se alespoň vyjasnilo, že žádný názor mít nemůže, protože neví, o čem mluvíme. Je v tom tak vytrvalý, že to klidně může být kombinace obojího.

pokračování předešlého (když chci něco zdůraznit kurzívou nebo tučně bezděky text odešlu): ... úvod Máje nevděčí lepší básnické technice, ale povaze českého čtenáře, čtenářky a touze nakladatelů vydělat. Viděl jsem v antikvariátech stohy Májů, kde každé slovo láska bylo vytištěno barevně. A právě v úvodu se objevuje často. To, že jste se právě toto slovo snažil odstranit, mi vnucuje nápad, že třeba čerpáte z podobného vydání. 

Pane Litartsi, Máj nezní jako zveršovaná povídka.  Tak možná zní, zveršována skvěle, Čechova epika Ve stínu lípy. Máj je romantickou básnickou povídkou. Úvod Máje Za obecnou oblibu

Pana Litartse zajímají jen jeho slova v jeho pavučině. Utká a čeká. Pak omotá. . Potřebuje pozornost. Asi je sám.  Alenakar to už vzdala. Pochopila. Já takovým lidem říkám rádio.

Pane Safiáne,

to, že Máchův Máj zní v celku spíše jako zveršovaná povídka, je právě jeho kamenem úrazu. Takto jde o formu většinou až násilně a těžkopádně spojovanou, což ukazují jeho kvalitnější, básnicky pojaté pasáže. Proto se slavnou stala hlavně úvodní část Máje. Dále se již čtenář zaplétá do složitě popisovaného děje, komplikovaného básnickým jazykem a jeho obrazy. 

Já píši různě, delší i kratší básně, v dlouhých i krátkých verších, obsažněji i méně obsažně, vážně i méně vážně, stačí se jen doučit celým dílem. 

Pane Litartsi, konečně se dostáváme k jádru pudla. Bezděky přiznáváte svou nevědomost. O tom, že je Máj básnickou povídkou a že formu básnické povídky vynalezl Byron, jsme se učili na střední. Buď jste chyběl nebo chodil na školu, kde se čeština až tak neprobírala. Odtud se vyvozovalo, že je Mácha byronista, ale my, asi proto že manželem naší profesorky byl básník a současně docent na FF, se učili, že je to byronismus zastřený, spíše zasněný než útočný. Někteří dokonce tvrdí, že Máchu v celku ovlivnili spíše než Byron  tzv. hřbitovní básníci (předchůdci jezerních básníků). Básnická povídka je zpravidla lyrickoepická. To neznamená, že kombinuje prózu s poezií. Je celá ve verších. Dokonce ani velká (rozsáhlá) lyrika se neobejde bez epické kostry. Délka veršů je další vaší slabinou. Sám jste přiznal, že vám daly práci osmislabičné verše a ty delší jsou těžko srozumitelné. Dokonce jste označil přední české básníky a překladatele za antipoetické nedouky. Pak je ovšem pochopitelné, že i v Máji se vám líbí ty kratší.  Vaše předsudky proti delším veršům vám dokonce zastírají, že krátký verš mnohdy škodí vaší poezii, protože vás sice nutí ke chvályhodné stručnosti, ale zároveň vede díky omezené ploše k bizárnímu, značně nepoetickému jazyku, takže vaše básně nepřesáhnou prosté sdělení, na které by stačila próza. Mohu klidně jako příklad posloužit rozborem. To není nic proti vám. Ale myslím si, že, než se pustíte do nesmyslných diskusí, měl byste se něco doučit. Protože je zřejmé, že téměř všichni mluví jiným jazykem než vy.

Janina6

Pokud by to měla být epická báseň, měla by být vyprávěná, jako je ta úvodní část, celá. Dále se však rozvíjí děj tragické lásky v rozsahu, kterému by spíše vyhovovala forma povídky, a způsobem, ve kterém se mísí a střetá básnický jazyk, se svými obrazy a metaforami, s jazykem prozaickým. Proto zde píši o násilném a komplikovaném spojování poezie s prózou. 

Zdaleka se necítím povolaná účastnit se této diskuse, ale jak ji tak sleduju, napadá mě - nezaměňuje pan Litarts pojmy próza a epika? Hledat v Máji prózu by mě opravdu nenapadlo, ale střetávání lyriky s epikou jistě ano.

Pane Safiáne, 

týká se to téměř celého Máje, kde Mácha zejména v delších verších těžkopádně a komplikovaně vypráví děj, kombinovaný s básnickými obrazy, a nuceně jej i veršuje. Chybí zde básnická lehkost a prozaická čitelnost. V této spleti poezie s prózou pak čtenář hůře hledá, o čem se to tu vlastně vypráví, zde navíc v takovém rozsahu textu. Pasáže psané v kratších verších, mezi něž patří i ta úvodní, jsou lepší a čitelnější. Dobrým příkladem básnické prózy jsou již zmiňované povídky Jana Čepa. Jazyk je čistě prozaický, ale i poeticky básnivý.    

Jen technicky - próza s poezií splétat dohromady lze, poezie v próze je běžný jev.

Pokud si v tvých očích Mácha v Máji pozii s prózou pletl, pak nepoznáš poezii.

Pane Litartsi, Já v Máji žádnou prózu nevidím. V mém vydání je celý ve verších. Přibližte mi, kterých pasáží se to týká. Podívám se na to.

Pane Safiáne,

napsal jste mi, že diskuse se mnou momentálně nemá cenu, abych psal jinak. Vaše výhrady k mým básním či k mé architektuře nemají pro mě žádnou cenu, neboť se nejedná o jejich nedostatečnost, ale o způsob tvorby. Nevodím čtenáře za nos, poezie je pro mě to pravé, prózu psát nemohu. O Máchovi nenapíšete, že si pletl poezii s prózou a prózu s poezií a většinou je nemožně splétal dohromady. Tady se dá napsat, že Mácha měl sice nevšední talent, ale potřeboval by v něm ještě dozrát. Přesto i tak se mu něco povedlo napsat dobře, zejména tam, kde píše básnicky.   

Pane Litartsi, já nejsem vaše matka, ani vám ji nechci nahradit. Tak nevím, proč se prsíte a trucujete jako puberťák, že mi nevyhovíte. Já vás přece o nic nežádal. To mě opravdu překvapilo.

Philogyny. v jeho světě není žádný Holan, jen on On ON!!!

Autor je Vladimír Holan. Zdroj je kniha Bez názvu. Je to můj zamilovaný autor.  A tak hezký den... :)

Philogyny,

já píši básně, opřené o logiku skutečností i v pocitovém vyjádření, ne v chaotické, nečitelné míšenici. 

Pane Safiáne,

úvodní část Máchova Máje jsem nezničil, jen k ní napsal svůj vlastní názor. Tato moje poněkud cizorodá úprava textu mě přivedla ještě k napsání svého vlastního podání díla. Není to samozřejmě ucelená báseň, jen přepis této části Máje. Proč ne? To je v oblasti umění běžná věc, tvorba nových děl podle vzoru či v inspiraci díly jiných autorů. Dnes vstupuje do "umění" dokonce i umělá inteligence, kterou byl vytvořen např. nový Rembrandtův obraz! Jeho portréty sice velmi připomíná, nemá ale jejich duši. 

Ano nepochopil jste moji tvorbu, básnickou ani architektonickou. Moje návrhy na dostavbu Staroměstské radnice, na přestavbu Nové scény ND, Tančícího domu či průčelí kostela v Emauzích nejsou (pod)průměrným, ale kvalitním a citlivým řešením těchto urbanisticko-architektonických problémů. Takových kritiků, kteří odkazovali osobité tvůrce do "vyježděných kolejí" komerčních, dobově uznávaných trendů, bylo, je a bude vždy mnoho. Tu radost, abych psal jinak, Vám neudělám.   

U HROBU K. H. MÁCHY

I rozhodnutí podél těla

má svoje vržení

a leckdo už si našel takto zem,

on země vůbec a brzy hlína zvlášť. 

Ty ale,  básníku, ty do budoucna mlád,

mlád nezděděným viděním,

sám sobě zjevil jsi a znal, 

že potřebí je celé protinicoty,

má-li se obraz činem stát.

Ach, co byl čas , než bludic oharek,

z algebraických temnot nebes

zalétlý do třaskavin skrytých ve tvém zamyšlení,

májový hrom, jenž hořce ozářil ti, 

co bozi rozpouštějí krutou slinou

na jazyku tragédie!

Osudy, krev a smích a zhavranělé zámlky,

kdy maso se dovídá od nenávisti,

jak miluje své sebezvíře.

černocentrický stesk, loučení přerostlá 

z velkého moci-být až k musitelným odporům,

sám lidský dech, jenž přeci

při každé cizí řeči připomíná,

že po rakvi je jeden jazyk,

ale i věrnost posvěcená tím, žes trpěl

za jiné duše --- :

jak málo byli ti, snad proto jen,

že nechtěje hlídat strom jak jest,

otrhals plody v prabytí! . . .

A ne snad smrt a zem a slovo,

kterým se všechno stává ještě tajemnější,

jako by tajemství nás chtělo přesvědčit ---

ale už nesvěť, počatý

pohlavím génia a věčnosti,

volal tě synovsky

a vyvábil tě z této země,

kde stále ještě

hněv byl by nejchmurnější úlevou,

nebýt zde bolesti tak svobodné . . .

Pane Litartsi, nevím, proč by mi vaše rozkročení mezi poezií, hudbou a architekturou mělo nějak bránit v chápání vaší poezie. Takových "mezioborových" lidí je přece spousta. Mezi umělci zvlášť. I mezi mými přáteli je jich několik. Třeba jeden, ten by se na vás jistě uměl podívat. Povoláním architekt a dezignér, současně hudební skladatel, známý mnoha básníků (např. Violy Fischerové, Grögerové, Hiršala), píšící melodramy na básnické texty, učitel na Akademii (hudební) v Praze a, v neposlední řadě, manžel mezinárodně proslulé skladatelky. Nemusíte se bát, že by neměl smysl pro avantgardu. Nevím, jak byste to přijal. Zatím jste ještě po hudebnících nehodil jedovatou slinu. I když ... Ve škole jsme se učili, že někteří kritikové řadili Máchu mezi velké české hudební skladatele. Dlouho jsem nechápal proč. Eufonie mi nestačila. Až po létech mi došlo, jak některé básně připomínají stavbou, rozmanitostí poloh atd. hudební výtvory. A vy přijdete a tuto hudbu, do které se dá počítat i začátek Máje, zničíte.  Už to, že jste se do toho pustil! U nových výtvorů, prosím. Třeba Ezra Pound (byl v té době na západě považován za světovou jedničku) seškrtal před prvním vydáním Eliotovu Pustinu (dnes základní dílo) a už to tak zůstalo. Opravovat Máchu mi přijde jako opravovat Homéra. K tomu ještě pod záminkou, že to neumí! Ve vašich básních  nevidím ani vztah všech vašich discilín. Kdysi se básnické a hudební formy prolínaly a vzajemně inspirovaly. Vidíme to ještě v baroku v napodobení polyfonie (i když to, co se děje v hudbě naráz, jde v poezii po sobě - pokud nepoužijeme i v poezii souběžně vedený vícehlas). A architektura byla považována za zkamenělou hudbu. Dnes to teoretici popírají, ale je zjevné, že se architektura dá do hudby, a tedy i do poezie převést. Jen se musí najít, jak to udělat. U vás jsem neviděl (nebo nepochopil), že byste se o to pokusil.  A vaše architektura? Musím ocenit vaši zvídavost a schopnost shromáždit vnější fakta. Ale i tady, vzpomeňťe, jste na základě nahlédnutí do Santiniho plánů /  podle vás jsou až příliš jednoduché / usoudil, že jeho sláva je založena na práci jiných. Nebudu vám to vymlouvat, ale silně mi to připomíná vaše útoky na českou prozódii obecně a některé její představitele zvlášť. Vaše návrhy na náhradu nebo přestavbu staveb, které stejně přestavěny nebudou, a když, tak určitě ne podle vašeho návrhu (např. Tančící dům - poměřil jste se tady s jedním z největších současných světových architektů). V tak teoretické studii bych předpokládal, že předvedete nějakou invenci. Třeba jako Kaplický ve svém albu návrhů, kde nemusel dbát na její reálnost. Ukázal jste jen neinvenční průměr nebo spíše podprůměr. Nikdo vám nemůže, a ani nechce, brát život ve vašich snech. Ať je to architektura, hudba nebo poezie. Máte své hodnoty a mluvíte zjevně jen k sobě.  V poslední době se vám tu a tam povedla první strofa, ale hned v druhé jste se musel vrátit ke svým banalitám a snaze dělat ze čtenářů blbce. Možná jste si ve své zaslepenosti nevšiml, ale na Písmáku jsou i básníci píšící pro jiné. A mezi nimi i někteří velmi dobří.  Možná byste měl být skromější. Ale nic není ztraceno, záleží jen na vás. Už mi prosím neodepisujte. V mém postoji není žádné zaujetí proti vám, ale diskuse momentálně nemá žádnou cenu. Pište jinak.

Pane Safiáne,

ještě k tomu, co jste připsal ohledně mého nadání pro poezii. Jak již víte, já jsem všestranný umělecký typ, hudebník, architekt a básník. Takový ten renesanční typ a tyto obory se mi vzájemně i prolínají. Jako skladatel jsem maloval a básnil, jako architekt hraji hudbu i básním a jako básník jsem také hudebník a architekt. To bude si ten problém, který nemůžete pochopit. Píši prostě jinak, než na co jste zvyklý, mám svůj vyhraněný osobitý styl, jímž nikoho nevodím za nos. Čepovy povídky mám rád, jsou neprávem polozapomenuty v dnešní pokleslé kultuře. Psal stylem básnické prózy, já ale prózu psát nemohu, patřím poezii. Co se týče toho náboženství, tak jsem odpadlý katolík (jako ten jsem byl vychováván), ale věřící stále v boha. Nikoli však v boha Ježíše Krista, proto do kostela na mše již dávno nechodím. Mám i svoje pojetí víry.  

Pane Safiáne,

vše jsem již vysvětlil v předchozích komentářích. Svou zde víceméně formální úpravou některých veršů (ne tak citově zanícenou jako u Máchy) jsem zredukoval, pro mě až přílišné opakování výrazu "láska" (z 6x na 3x). Verše jsou plynnější a ty závěrečné dva, které Mácha přímo vyhodil z rytmu, jsem nahradil pozměněnými, které tak výrazněji ukončují celou tuto první část básně. Rýmy "pásků - lásku" jsou naopak gramaticky souladné, střídání devítislabičných veršů s osmislabičnými sem také patří. 

Problém je v obsahu básně, kde jsou logické nesrovnalosti, které jsem již zcela neodstranil. U Máchy je již pozdní večer s planoucími hvězdami, avšak v blankytných páscích oblohy, tedy spíše podvečer těsně po západu slunce, ve kterém by nanejvýš mohla být vidět jen planeta Venuše. Mohla by při něm ještě volat hrdlička i zpívat slavík, těžko však vonné růži u nás 1.května. Jak jsem již napsal dříve, mohla by to být snad jen Rosa pimpinellifolia, která je domácí ve vinohradnických končinách naší vlasti. Nechal jsem Máchovi ten pozdní večer, ale mnohá slunce hvězd nahradil naším sluncem před západem, v červáncích mračných pásků. Také slavíka nechal zpívat vonné růži 1.máje. Nechtěl jsem až příliš předělávat tuto jinak dobrou úvodní část Máje. 

Netvrdím, že moje úprava je lepší, je to cizí vstup do díla, proto jsem napsal v inspiraci ještě svoje pojetí básně.           

Pane Litartsi, chtěl jsem porovnat vaše metrické schema s Máchovým přímo v textu. Skočilo mi to do konečných stanovisek, tak od toho raději upustím. Řeknu jen, že rozložení přízvuku v 5 - 8 verši je u vás i u Máchy shodné. Co jste tedy napravoval? Máchovo znění je mnohem pevnější, zpěvnější a po všech stránkách básnicky lepší. Tady jsou ty pšouky, které jsem vám vytýkal. Jiné je to v posledním trojverší. Zatímco Mácha vzorně pokračuje v jambickém schematu, vy ve své "nápravě" z něj v posledních dvou verších razantně vybočíte.

X - - X - - X - II  bude lepší, když poslední verš vyhodnotíte sám. Ať vidíme, jak jste to myslel.  Faktem je , že rýmujete rytmicky nesouladně  pásků / pro lásku. Takovou prasečinu tam Mácha nemá. Navíc ty červánky pásků jsou věcně také pěkná kokotina.

Není toho utahování už příliš? Proč stále předstíráte, že nic neumíte? Líbily se vám Čepovy povídky. Jsou pěkné, dokonce krásné, snad trochu příliš katolické. Možná právě to je ta hráz mezi Máchou a vámi. Jste asi praktikující katolík a kostel je pro vás víc než Bůh. Ale kdybyste na Čepa navázal ... A nemusely by to být verše, protože vaše stálé vodění druhých za nos může vést k závěru, že poezie není pro vás to pravé.

Pane Litartsi, vy si z nás utahujete. Chvíli nás, to když posunete čas úvodu Máje o pár hodin zpět, z pozdního večera do podvečera, přesvědčujete, že neumíte číst, další chvíli to vypadá, jako byste nikdy neviděl a neslyšel soumrak. V jednom máte pravdu. Mácha nám něco zamlčel. Hrdličky zvou ku lásce tehdy, když se při hlučných přeletech rozdělí. Někdy tím vyruší už klímající zpěváky. Ale když přeletí v hejnu nebo ve dvou, nezpívají nebo to odbudou několika štěky.   Abych tomu přišel na kloub, vyšplhal jsem strmou kamenitou strání až pod "jejich" strom. Líbaly se zobáčky, přešlapovaly na větvích a ... pouštěly bobky. Máj o tom ovšem mlčí.  Také ta patalie se slavíkem a růží.  Že by  ten proslulý tulák chtěl oblbnout čtenáře a uplatnil zkušenost ze svých jižních cest? A tak to jde dál. Třeba ve věci rytmu přímo čekáte, jestli spolkneme návnadu.

O lásce šeptal tichý mech;

kvetoucí strom lhal lásky žel,

svou lásku slavík růži pěl,

růžinu jevil vonný vzdech.

O ní i tichý šeptal mech,

kvetoucí strom jí také zněl,

vyznání slavík růži pěl,

a jevil její vonný vzdech.

Philogyny,

já jsem tam básně vkládal a byli ze mě úplně "na větvi". Adminka mi hned začala vytýkat, že po každém vloženém vlastním dílu se zde musí napsat komentář k dílu jiného autora, že Poetikon je taková vzájemná komunita autorů. To jsem odmítl s tím, že mohu psát komentáře k jiným dílům, pokud k tomu budu mít nějaký svůj důvod. Také se začala navážet do mých básní, na které vůbec neměla, tak jsem se s nimi brzy rozloučil. Pro mě nesmyslně a nesnesitelně utažené podmínky a ovzduší.   

Když se nad tím zamyslím, líbí se mi, žes přiznal tu svou pravdu k Poetikonu. Jsem tam taky. Přiznám se.  Nemám tam odvahu nic vkládat. Píšou tam hodně dobře. Alespoň z mého pohledu. S nikým se nepářou. A to je svým způsobem fajn.  síto

Philogyny,

ta nejsnadnější a nepravdivá reakce, jinak nic. 

Jsem amatér a jsem tu ráda. Ty jsi to samo. Amatér. S tím rozdílem, že  :)já netoužím po slávě a nemám potřebu se za každou cenu zviditelnit. Toť asi tak vše. Už nebudu reagovat. Přispívám tím jen k dalšímu zviditelnění tohoto textu a to ty potřebuješ. Svou pozornost a publikum. Hezký den přeji, já ho dnes i mám. 

Marian67,

samolibost a nesoudnost? To ne, jen vlastní kritický názor na Máchovo dílo. V komentářích reaguji na odpor obhajobou svých uměleckých postojů. 

Opravuji překlep: "Poetikon"

kdyby to nebylo tak běžné, člověk by se snad i smál...samolibost a nesoudnost, zejména v komentářích...ach jo, za mě totální palec dolů, ani jako pokus o humor to nefunguje...snad psychoanalytický podklad k rozpravě na téma Co se asi musí stát, aby se světu stalo toto...

Philogyny,

Peotikon mám již dávno za sebou. Odtamtud jsem vypadl velmi brzy, pro jeho až sektářská pravidla a ohraničenost. Proč jsem napsal tuto úpravu úvodní části Máchova Máje, jsem již vysvětlil. Pochopil jsem duši Máje, ale chybí mi tam větší básnicky-technická i věcná odbornost. Metafora by ani v poezii neměla popírat logickou skutečnost. Také jsem napsal svoje vlastní podání této části básně, bez vstupu do originálu díla. Vy si nechte svá doporučení, sama dobrou báseň nenapíšete. Umělecké dílo nemůže být jen svobodným a bezuzdným vyjádřením subjektivních pocitů. 

Litartsi, zkus toto zveřejnit na Poetikonu, jestli jsi tak přesvědčený o své pravdě. Budu se těšit. Jde ti jen o zviditelnění, nic víc. Asi jsi sám, nudíš se a nemáš se s kým hádat? Potřebuješ slova. Máš po nich hlad. Písmák je svým způsobem chybějící něco, je nesmírně variabilní a široké publikum do všech světových stran, že. 

Jako zahradní architekt Vám odpovím takto:

Růží je mnoho druhů. Nejčasnější kvetení je u některých druhů růží uváděno v průběhu května. V úvahu by zde mohla přicházet snad jen naše domácí sadová růže Rosa pimpinellifolia, s vonným květem, vykvétajícím během května. Jestli kvete někdy již od 1.května není uváděno. Botanická keřová Rosa hugonis, původem z číny, kvete již od konce dubna, avšak květy nevoní. Uvádí se také, že byla dovezena do Evropy až na konci 19.století. 

To Litartis: Tvrdit, že prvního května růže nekvetou je asi stejně nesmyslné, jako prohlašovat, že v červenci nesněží. Jak kdy a jak kde a dokonce i u nás se to někdy stane, zažil jsem to na vlastní kůži několikrát. Některé časné růže pak květou už na rozmezí duben-květen. Asi jako ne každý vegetarián, nebo vegan je jím od narození, tudíž někteří maso jedli apod. Možná byste mohl argumentovat tím, že slavík by se přece nezamiloval do růže, takže je celý ten úvod do Máje špatně... Asi by bylo nejlepší to upřesnit a opravit ne? Třeba jako -

Byl pozdní večer - první máj (bylo 1. května 1835, 18:36 hod)

večerní máj - byl lásky čas. (večer v květnu - byl nejvhodnějším obdobím pro ranné sexuální vztahy)

Hrdliččin zval ku lásce hlas, (jako výzva ke styku byl obecně příjmán zvuk vydávaný ptáky)

kde borový zaváněl háj. (zpravidla tam, kde zápachal les lahví od borovičky...)

atd... :D S.f.

Je tu ještě jedna nesrovnalost: 1.května ještě růže nekvetou.

Ještě změna ve verši: "bloudící červánky pásků"

Opravuji: ...opakování výrazu "láska" (ze šesti na tři)...

Pane Safiáne,

připojil jste se také, podle mého očekávání, k obhájcům Máchova Máje, nejspíš hlavně proto, že se jedná o Máchův Máj, na který jste bezvýhradně zvyklý. Já osobně mám k tomuto dílu (zejména v dalších částech) ale svoje výhrady, právě na základě znalostí o básnické tvorbě a svých vlastních zkušeností, které jsem již vícekrát vyjádřil v komentářích. Zde jsem jen zredukoval četnost opakování výrazu "láska" (z pěti na tři) a upravil tak i některé verše. Také ten rytmicky i obsahem vybočující závěr. Je to jistě cizí vstup do básně, ale nejsou to žádné "pšouky", s neznalostí základních kompozičních postupů. Šlo mi spíše jen o technickou úpravu z jiného pohledu. Kdyby měla být báseň takto opravdu čistá, musel bych ji napsat sám, pouze s inspirací Májem. Česká prozódie je mi naopak blízká, byť mám jako Moravák v rodokmenu i cizí předky (Chorvaté a Židé). Vaše subjektivní zaujatost vůči celé mé tvorbě je mi zřejmá.

Pane Litartsi, Janina6 řekla vše. Tady jste nasadil korunu na hlavu své neznalosti a nekompetence. Nebudu to rozebírat, protože, jak je vidět z poznámek čtenářů, k pochopení vaší nedostatečnosti stačí pouhá intuice. A vy byste stejně odpověděl, že vaše úprava je správná. Řeknu jen, že jste nahradil krásnou hudbu pšouky. Kdysi jste se tu prsil, že jste i hudební skladatel. Tomu lze podle tohoto výkonu těžko uvěřit. Vám je cizí nejen česká prozodie, ale i znalost základních kompozičních postupů.

Promiň, Litartsi, za příspěvky mimo téma, reagovali jsme na Pusíkův komentář, který je teď už smazaný.

Pusíku, a co s tím já? Johnoprda jsem si všimla, jeho "Hrivny" se nedaly přehlédnout, ale jinak s jeho smazáním nemám nic společného. A už vůbec nevím, kde jsi vzal, že se "zastávám" Juliána, tos asi nečetl, jak jsem tam dostala vynadáno od Pižáka právě za to, že jsem otevřeně napsala, co mi vadí. Jo, nedávno jsem Juliánovi pochválila jednu báseň, která se mi líbila - protože se mi líbila, ne proto, kdo ji napsal. Takhle já tady totiž funguju. Zajímá mě, co kdo napíše. Soudit lidi a ke všemu na netu, kde jim ani nevidíš do očí? To pro mě není. A smát se musím, aspoň občas, abych přesmála brekot. Ale nesmí to být zlý smích. Doufám, že tohle se mi podaří dodržet.

Pusíku, lžeš.

Neposmíval jsem mu. Konstatoval jsem skutečnost, že se opakuje a to z důvodu toho, že se opakoval. A to vím jistě, protože jsem, asi jeden z mála, několik jeho děl skutečně dočetl. 

Nevím, co mu psala Gora, ale ona se tu taky nikomu nikdy neposmíva a nevím, proč by s tím začínala zrovna u něj. 

Ani nevím, že byl smazán, netuším jestli se nesmazal sám.

Merxanta: Borůvka mě vystihuje nejvíc. Hlavně barvu pleti. 

Už se zase smazal, a to nám neukázal ani fótečku :(

Janino, však ano. Koukneš na foto a hned víš. Mně se třeba líbí Radovan Borůvka Voříšek :)

Líp nebude: chceš říct, že fakt odhaduješ lidi podle "fótečky"? A k tomu na netu? To bys mě rozesmál. Ale dobrou fótečku tady má Merxanta, to musí být úžasné děvče.

Savage Flame,

v básni je podvečer, za něhož ještě pěje hrdlička a slavík. Ne takové setmění, kdy by byly jasně vidět planoucí hvězdy (v básni slunce v množném čísle), ale ptáci by již ztichli. Metafora o sluncích, bloudících dokonce v blankytně modrých páscích oblohy, je proto nelogická. Blankytnou modř má denní obloha, ale ještě i večerní obloha při zapadajícím slunci. Mohlo by být vidět slabě již večernici (venuši), ale až po západu slunce. Venuše je ale planeta, ne hvězda, což bylo v Máchově době již dávno známo. Proto situace v básni odpovídá spíš slunci před západem za obzor. 

To, že je v básni nedobře smíšený básnický a prozaický jazyk není mým subjektivním názorem. Takto to ve většině textu není ani básnická próza a ani prozaická báseň.  

Savage Flame,

To Litartis: Na váš dotaz - Ne, nečetl jsem od autora, jehož uvádíte, zatím nic. 

Mě to třeba vůbec nepřijde, že by Mácha neuměl a už vůbec ne, že by jak říkáte "kazil báseň prózou i její prózu básní". Nejen v tom se diametrálně rozchází naše názory na Máj jako celek, ne pouze úvod, nebo jak uvádíte některé krátké verše. Uvádíte, že - "Pokud bych měl úvodní část Máje ještě obsahem povýšit, musel bych ji napsat celou nově a po svém." konec citace. Pokud je to "po svém" totožné s předvedeným "vylepšením", nedokážu si osobně představit, jak byste chtěl dané povýšit. Čím? Opravou nechápaných metafor apod...? Tak mi totiž připadá například již zmiňované prohození plurálu a singuláru u oněch sluncí. Přijde mi, že jste metaforu vůbec nepobral, vyložil jste si ji zcela chybně a tak Vám změna významu a logiky daného příměru, přišla hodnotnější a lepší, než originál. Jenže právě v tom tkví ono jádro pudla, které třeba podle mě vaši variaci sráží o několik úrovní níž. 

Chápu, že hájíte své. Nicméně tím, že budete tvrdit, že je vaše varianta lepší, protože jste se tak rozhodl, z ní lepší neuděláte. Máte ji za lepší. Ok. Váš subjektivní názor. Já ji mám za jasně horší, prožitek nepodávající tak přirozeně, jako originál atd atd. Zase můj subjektivní názor. Která ta subjektivita je objektivnější...? :) Nezaklínám se tím, jak jsem super vyzrálý, sečtělý, nebo já nevím co ještě. Prostě mi dané špatně zní, hůř se mi čte, necítím v tom popisovaný vjem. V originálu ano, líbí se mi a baví mě. U vaší verze mě baví spíš polemika nad nepovedeností, než "dílo" samotné. Byl bych pokrytcem, kdybych haněl co se mi líbí a naopak.

A víc se k danému vyjadřovat nebudu. Nemusím mít vždy nutně poslední slovo, natož u výtvoru, který není můj. ;) S.f.

Philogyny,

E.A.Poe mě už vůbec nezajímá. 

Savage Flame,

četl jste něco z básnické prózy od Jana Čepa, jeho prvorepublikové povídky ze života prostých venkovských lidí jeho rodného kraje? To je podle mě krásný příklad básnického vkladu do neporušené prozaické tvorby. Mácha to neuměl, kazil báseň prózou i její prózu básní. A navíc ten percepčně neúnosný rozsah tohoto podání. Přesto tam jsou i některé dobré pasáže, zejména v kratších verších. Je to prostě v celku literárně nedozrálé, to je zase moje literární zkušenost. Pokud bych měl úvodní část Máje ještě obsahem povýšit, musel bych ji napsat celou nově a po svém. 

Já jen. Mám doma Havrana a šestnáct českých překladů. Básníci do nich vložili svou duši. Ale stejně se mi nakonec nejvíc líbí původní text.  Myslím si,  vzdávají mu svým způsobem hold. Je to takové čarování s napsaným slovem, podstavcem stejně nikdo nehne. Tak jako v Čisté duši, když pokládali na stůl svá pera, znamení úcty. Nic z toho jste nepochopil. A asi nikdy nepochopíte. 

P.s. Psal jsem z tel., takže se předem omlouvám za opravy textu, co udělala aplikace. ;) S.f.

To Litartis: Možná by Vás překvapilo, že Máchův mám načtený z českých autorů celkově vůbec nejvíc a znám dílo skutečně celé. Taky jsem jej nikdy neoznačil za dokonalé. Třeba Kytice od Erbena je určitě vyladenější a vyváženější. Ale také jde o jiný typ díla,  jiného autora atd atd. Přesto nevnímám v Máji pasáže vyloženě pokažené, jak píšete. Že by se možná vyladit daly, nijak nezastíraje...

Souhlasím, že kdybych neznal originál,  možná bych nesoudil až tak příkře. Leč já jej prostě znám... ;) A nemám pocit, že byste byl třeba Vy v hodnocení Máje objektivnější. Subjektivní jsme oba. Každý po svém.;) Chápu váš postoj a respektuji, přesto mám jiný a to výrazně. ;) S.f

Savage Flame,

máte jen svoji subjektivní pravdu, já mám ohledně Máje (myšleno dílo v celku) objektivnější a ucelenější názor. Týká se to především jazyka, jímž je báseň napsaná. Je to až překotně zahlcená směsice básnického a prozaického jazyka, ve velkém rozsahu, s prozaicky zkaženými verši a naopak s prozaickým textem, zkaženým veršováním. Jen si přečtěte poctivě celé dílo. Nicméně jsou tam i lepší partie, jak jsem již napsal, ke kterým patří i úvodní část.

V její úpravě jsem chtěl co nejvíce zachovat jazyk, ne přepsat moderněji a více po svém, což by báseň rozbilo, přesto ale něco pozměnit. Nemám v básních rád, když se v nich příliš opakuje výraz "láska" a také, když vybočení z rytmu (viz závěrečné dva verše) nezní jako záměr, ale spíše jako nedotažená chyba. Netvrdím však, že jsem vše dotáhl, jen upravil.

Nikde tuto úpravu básně neuvádím samostatně, jako úvodní část Máchova Máje, jen tady, v porovnání s originálem. Jedná se jistě o cizorodý vstup, který autorovi nepatří. Otázkou ale je, jak byste na báseň reagoval, kdybyste neznal originál a četl jen tuto jeho úpravu. 

To Litartis: 

"Já mám také romantickou duši, ale již dávno ne tak bouřlivě rozervanou, jakou měl Mácha. Moje úprava první části Máje tomu jistě odpovídá. Je to cizí vstup do díla, víceméně jen formálně upravující některé verše, bez autorových prožitků, psaný navíc z úplně jiné doby, s odstupem cca 200 let. Mně se ale zamlouvá víc než originál." konec citace

1) Mácha byl možná mladý a rozervaný básník, ale těžko hodnotit jak moc. Možná byl daleko komplexnější, než si z něho berete Vy... ;)

2) Nemyslím si, že to "vaše" je odpovídající menší "rozervanosti", mě to paradoxně vyznívá přesně naopak.

3) Až příliš formálně, chce se mi poznamenat, s tím že bez prožitku, bohužel, souhlasím. Dobově mi to nijak současnost neevokuje. Odstup 200 let zde není výrazně patrný ničím jiným, než vaší argumentací.

4) Podle mě se Vám to nepovedlo a nelíbí se mi to tolik, jako originál ani náhodou. Zní to, jako špatný opis originálu a to je podle mě horší, než špatně zazpívané karaoke.

Přesto Vám přeji aby Vás psaní dál bavilo a přeji hezký den s tím, že pokud se mi zalíbí něco od Vás, nemám problém to i sdělit a pochválit, jak jste asi už zjistil... ;) S.f.

Z výčtu hodnotitelů a jejich komentářů je patrná určitá jednota a názorová shoda. Stačí si přečíst od každého několik básnických děl. Zní to jako společný protest proti někomu, kdo si dovolil upravit text velkého básníka Karla Hynka Máchy. Já jej nekriticky za tak velkého nepovažuji, zejména pro charakter a rozsah textu Máje. Jedná se zde o jakési smíšení básnického a prozaického jazyka, jímž trpí obojí, básnický i prozaický jazyk, zejména v pasážích delších veršů. Nejedná se o básnickou prózu či o prozaickou báseň. Jsou tam i lepší místa, ke kterým patří i tato úvodní část. Na uměleckou nevyzrálost mladého básníka ale dílo ukazuje. Má mnoho začátečnických nedostatků, ale i dobrých míst, kterými inspiroval řadu pozdějších básníků. Já mám také romantickou duši, ale již dávno ne tak bouřlivě rozervanou, jakou měl Mácha. Moje úprava první části Máje tomu jistě odpovídá. Je to cizí vstup do díla, víceméně jen formálně upravující některé verše, bez autorových prožitků, psaný navíc z úplně jiné doby, s odstupem cca 200 let. Mně se ale zamlouvá víc než originál.

To Litartis: Jen dovětek... "Slunce jasná světů jiných..." podle mě skutečně jsou hvězdy a ty v podvečer už běžně vidět někdy jsou i když obloha ještě nezčernala a je tedy ještě "blankytná"... A pozdní večer, je jaksi podvečer a ne dvě odpoledne. To jen na dokreslení toho, že ne vše, v čem bojujete za neomylnost a jedinou pravdu skutečně jediný výklad snese... ;)

Jinak celkově... To, co jsem uvedl není o hodnocení všeho, co jste kdy napsal apod. Na to nejsem jednak dost odborník, druhak nemám Vás nějak víc ani načteného. Zároveň nehodnotím vaši osobu (kterou jaksi vůbec neznám) a nijak neodsuzuji, že jste se pokusil upravit klasika (to mi vůbec nevadí). Hodnotil jsem jen to, do jaké míry se Vám to, dle mého mínění, povedlo. A i když si myslím, že se Vám to nepodařilo, nebo aspoň ne pro mě dost dobře, neodsuzuji ani Vás, ani ten pokus samotný principielně. Pouze jsem uvedl zpětnou vazbu, bez snahy se Vás osobně dotknout, ačkoliv se mi to možná podařilo.

Jakékoliv napadení Vás, mým úmyslem nebylo. Pokud o můj názor nestojíte, opravdu Vám ho nevnucuji. Pakliže ale o názor potenciálního čtenáře stojíte, pak můj je, že tenhle pokus třeba u mě neuspěl. Toť vše. Hezký večer. ;) S.f.

To Litarts: Z telefonu, tedy o něco stručněji. Z mého pohledu jste "upravil" zpravidla věci,  co úpravu z daného potřebovaly nejméně a ještě pro mě dost mimo hloubkou dopadu. To je sice můj subjektivní dojem, přesto zjevně nejsem jediný, kdo má podobný názor a prakticky stejný pocit z "kvality" Vámi provedené opravy. A dle čeho soudím,  že na Máchu nemáte? Ad jedna jsem to řešil čistě v souvislosti s touto úpravou, tedy pouhým porovnáním a v tom u mě vaše úprava prostě propadla. Přijde mi jako hodně špatná snaha o korekci, nepřináší nic, co originál přináší podstatně více. Ad dvě,  i kdybych napsal milión špatných děl, kromě pracovitosti by to nutně neznamenalo,  že překonám i autora třeba jen jediného dobrého díla. Kvantita ne nutně přebije kvalitu. Máchův Máj je hodně vysoká laťka k překonání, ničím co jste uvedl mi nepřijde, že byste se kvalitativně k ní jen přiblížil. Spíše naopak... ;) S.f.

Nevím o pravidlech verše téměř nic, ale když čtu tuto pasáž Máje, je to místo, kde se stal Mácha (alespoň pro mne) básníkem evropského formátu.Přečtu-li si obě verze, je ta Máchova jasně lepší.Zveřejněním té vaší pácháte jasnou sebevraždu.

Ano a v čem jsou jiné podle Vás?

Jasně, že úpravy Máchova Máje a úpravy tvých textů jsou něco jiné. To jsi nemusel ani psát.

R.J.Voříšek

Žádnou svou tezi v tomto smyslu jsem nepřekonal či nepřehodnotil. Pokud máte na mysli Vaše úpravy mých básní, tak to je úplně o něčem jiném, jako je tomu zde. 

Tys byl asi dlouho na slunku bez pokrývky hlavy. Smiř se, nedouku s tím, že na Máchu zkrátka nemáš. 

Litartsi, nevím proč bych měl lapat po dechu. 

PS Jsem velice rád, že jsi sám konečně opustil tezi, že upravit básničku autorovi, napsat jinou verzi, je děsnej prohřešek. Neskutečně jsi to odsuzoval. Je skvělé, že jsi svým počinem tuto hloupost sám překonal!

Opravuji překlep: "napsal jen velmi málo".

Savage Flame,

moje úprava je z doby téměř o 200 let pozdější, tudíž obsahovým vkladem nutně i něčím jiným, než originál. Na obsahové logice ale trvám, metafora o hvězdné odloze tam žádná není, jde jen o podvečerní slunce, bloudící blankytnými pásky oblaků. Jak můžete tvrdit, že nemám umělecky na Máchu, když moje rozsáhlé básnické dílo vůbec neznáte. Mladý, nezralý Mácha toho napsat jen velmi málo.   

Souhlasím s Janina6, co se melodičnosti týče a i mě přijde příjemnější Máchův ostřejší rytmus. V té úpravě mi to trošku splývá a ne vždy je jen "plynulost" výhodnější, obzvlášť pokud jde o to ukázat odděleně jednotlivé vjemy, které až následně vyplynou do jednoho většího celku. Totéž co Janina6 si myslím o metafoře hvězd.

V něčem se ale mírně rozcházím s až strohým odsouzením, jež jsem tu četl... ;)

Mám Máj za dokonalý? Já jeho úrovně nejsem schopen dosáhnout, přesto ho za dokonalý nemám. Mám ho ale i tak moc rád a přiznám se, že v podobě, jak ho znám od Máchy. Přesto mi nepřijde nemístné se pokusit o přepis, nebo změnu. Jen veršů, které zní v překladech stokrát jinak a mají i rozdílný smysl a momentální vyznění, jsou hory, pohoří... Tak proč ne? - říkám si...

Myslím si ale, že užít autorovy nejvýraznější jazykomalebné obraty a zhutnit je do jednoho momentu není tou úplně nejlepší cestou, alespoň ne pro mě, jako pro konzumenta. Možná je to o zvyku na "klasiku" ale zkrátka tady to tak vnímám. Nehraju si ale na to, že bych snad tušil, zda opravdu chápete metafory apod., jež vytvořil původní autor, správně vy, nebo já, nebo kdokoliv jiný. To mohu jen tušit a ne nutně správně. ;)

Nezatracuji Vaši snahu, leč stále se mi líbí Máchovo podání mnohem více, než to vaše, pro mě tak nějak zplihle, mělce znějící. Dokážu se do něj (myšleno do Máchova originálu) přes určitou archaičnost obratů prostě vcítit mnohem víc a víc mě oslovuje a sedí mi pak i v přednesu, nejen při čtení v duchu. Ta vaše verze mi v přednesu vyloženě nesedí a tříští vjemy jednotlivých popisovaných dějů. 

Toto je čistě můj osobní názor a ne odsudek. Jen na rovinu sdělený dojem z vaší úpravy, která mě osobně nepřijde ani nijak objevná, ani lepší, než originál. A v tomhle se blížím tomu, co psala Janina6. Na Máchu podle mého názoru vážně nemáte. ;) S.f.

Lapete po dechu a vytýkáte mi zlepšení části básně jen proto, že se jedná o Máchu. Moje úprava zní logičtěji, je tam méně té "lásky", přitom není pochyb, že se v textu jedná stále o lásku, ne o hrdličku. Rytmicky je úprava plynulejší a zlepšení je i u posledních dvou veršů, které Mácha přímo vyhodil z rytmu, byť udržel stejný počet slabik ve verši. Je také jasné, že se jedná o pozdní večer, s bloudícím sluncem mezi pásky obláčků, odrážejícím se v hladině jezera, ne o hvězdnou oblohu. Za noci by hvězdy nebloudily blankytnými pásky, hrdlička nezvala k lásce, ani slavík nepěl.  

Oproti mému dřívějšímu návrhu jsem tuto část básně opět spojil v jednu, i když to "jezero hladké" se obsahem již odděluje.    

Velice ses čílil, když jsem ti napsal jinou variantu na tvé verše. Na které jsem ti ukazoval zákonitosti rytmu. Jak jsem ti ty tvé znehodnotil, vyčítal jsi mi. Teď děláš cosi podobného Máchovi a nevadí ti to. 

To, že vyhodíš podstatné jméno a nahradíš jej zájmenem, není nic světoborného. Spíš to text znejistí, protože se čtenář musí pídit, jestli " o ní" se vztahuje k lásce, nebo k hrdličce.

Moc úprav tam nemáš. To nádherné a stěžejní je Máchovo. Největší změna je v posledních dvou verších. Tam se ti povedlo postavit Máchův um na hlavu. Jeho "blankytnými pásky" jasně dává fantazii čtenáře podnět, aby si představil, že to hlavní - BLANKYT je rozdělen (třeba mráčky) do pásků. Tvá verze vyznívá, že jsou tam jakési PÁSKY v oné barvě. Prostě Máchův důraz na blankyt je lepší.

Zhoršil jsi závěrečné dvouverší rytmicky. Ne sice o mnoho, ale přece. Zatímco Mácha má gender ženský, u tebe je ženský s daktylem. Mácha je melodičtější.

Jo a přidávám se ke kritice Janina6.

Ono by nevadilo, že se někdo pokusí dožehlit klasika. U tebe si vzpomínám, co ses okolo Máje navyváděl a napsal hloupostí před časem. Je ale poznat, že ses poučil (přece jen se nám něco se Safiánem podařilo). Takže nakonec, když ono "tenkrát" a "dnes" porovnám, je tam posun. Za ten sice tip nedám (pro důvody uvedené výše), ale jakousi menší tvou úpornost zaznamenávám.

Nepřesvědčíš mě, že "jasná slunce jiných světů" znamenala v Máchově poezii něco jiného než hvězdy... zase až tak složité metafory nevytvářel. A hlavně použil to množné číslo, ne jedno slunce, ale ta slunce. Opravovat Máchu :-)

Naopak, jedná se tu o pozdní večer, o západ slunce, ve kterém je ještě slyšet hrdliččin hlas, ne o hvězdnou noc. Slunce planulo v jezeře, blankytem mračných pásků tam, co (kde) pláč pro lásku, ne, jak pláč pro lásku. Také jsem nic nerozhodil rytmicky, naopak upravil lépe posledcní dva verše. I trošku pozměněný obsah je srozumitelnější dnešnímu čtenáři. 

Zase jsem si připomněla krásu Máchova jazyka, jeho melodičnost. Nevidím důvod, proč předělávat dokonalé. Možná že slůvko "co" v posledním verši by se dalo nahradit současnějším "jak", jinak mi původní verze připadá zcela srozumitelná i dnešnímu čtenáři. Naopak tvoje úprava rozhodila rytmus a mění i logiku obsahu, např. "slunce jasná světů jiných" by určitě měla zůstat v množném čísle, vždyť se hovoří o hvězdách...