Česnekový medikament

Dopis příteli z doby covidové.

Ahoj,

 díky za informaci o účincích česneku, kterou jsi někde převzal a posíláš mi ji v dobré vůli, abych se chránil před covidem . Ten článek má ovšem, podle mne, slabé stránky (vím, že nejsi jeho autorem). Nevím kde jsi k němu přišel, ale tvrdí se v něm, že Taškent byl za 2. světové války hlavním centrem sovětské lékařské vědy, a že v něm byla „vytvořena garnitura sovětského vědeckého myšlení v medicíně“, díky čemu, dnešní taškentští špičkoví „kandidáti medicínských věd“ tam vynalezli v roce 2020 - jako první na světě - přírodní lék na covid vyráběný jednoduchou metodou – stroužek česneku rozřezat podélně na 2 půlky, vložit je večer do nádoby s vodou a ráno vypít nalačno. A kovid - zabit! To se u toho výzkumu sakramentsky zapotili!

Nezpochybňuji tím antiseptické a léčivé účinky česneku, o kterém se od nepaměti říká, že je to přírodní antibiotikum. Sám se česnekem chráním před chřipkou. Jen si myslím, že není zapotřebí česnek louhovat celou noc ve vodě (i když autor článku tvrdí, že pro laika je příliš složité pochopit vědecké vysvětlení biologicko-chemických procesů probíhajících při tvorbě noční česnekové vody a jejích ranních kovidovraždících účinků).

Mám pocit, že jde o článek prokremelského hoaxového portálu, který je u nás velice aktivní a šíří hovadiny všeho druhu napříč celou naší společností. Dovol mi ale na oplátku, abych Ti recipročně poslal svojí oponentskou reakci na zmíněný článek s tím, že moje poznatky a zážitky jsou naprosto pravdivé.

Nevím, kde sídlí nejlepší ruští vědci a netuším, kde sídlili sovětští vědci za války. Možná to autor uvádí jen proto, že si myslí, že to nikdo neověřuje. Ani já se v tom nebudu rýpat. Je tedy možné, že za války byli nejlepší vědci soustředěni ve skrytu  taškentského zápolí, ale že by tam byla „vytvořena garnitura sovětského vědeckého myšlení v medicíně“? Co je to za nesmysl? To autor nevymyslel. Musel čerpat z hodně starých sovětských zdrojů. „Sovětské myšlení v medicíně“, si myslím, je docela těžký nonsens.

Nevím ani, jak to bylo v Taškentu za druhé světové války. O tom ví snad jen zmíněný kandidát lékařských věd Šukrád Chalilov (přepisuji foneticky). Ovšem to, co naopak vím já, je, že v roce 1962 měli V Taškentu jedno z největších lejn celé širé vlasti Sovětů. Takhle jsem to dostal přímo od přímého zdroje.

Popíši v kontextu. V létě 1962 jsem se jako třináctileté dítě dostal se skupinou československých pionýrů do mezinárodního tábota u moře. Když jsem se nabažil novinek, jakým bylo pro mne moře a mezinárodní komunita, oči mi najednou začaly  samy od sebe poletovat po holkách. 

Nejvíc se mi tam líbila vedoucí ruské skupiny Ľena, protože měla dlouhý hrubý blonďatý cop a velké kozy. Bylo jí ovšem 20 let a pro třináctiletého smrada to byl těžký kalibr. Vzhledem ke své věkové a fyzické indispozici jsem musel postupně ustupovat od svých estetických nároků a tak jsem se po neúspěšných pokusech o testování hezkých Polek a jedné méně povedené přerostlé Němky spřátelil s Damirou Narmacholinovoj z Taškentu.

Byla malá, kompaktní, snědá, měla vypracované bicepsy, křivé nohy a vyrajtovaný zadek od nekonečné jízdy na koni po širých stepích. Ďábelsky černý dlouhý vlas, řídký černý knírek pod nosem a mohutné, husté, spojené brežněvovské obočí. Pod ním černé oči, které se – a to bylo podstatné -  jako jediné ze všech -  na mne usmívaly. 

 A tak jsme si spolu za dlouhých večerů družby pionýrů všech zemí světa u plápolajícího táboráku, za zvuků písní povídali o svých zemích. Tak jsem se také jednou, přitulen k Damiře pod společnou dekou chránící nás před zrádným chladem padajícího černomořského večera dozvěděl tajemství, že v Taškentu je, kromě bohaté historie a architektonických skvostů, jedno velké hovno. Tedy, ne jedno. Že tam je, v podstatě, jenom hovno.

Další část článku zaměřeného na vědecký způsob zdlouhavého procesu výroby antikovidní česnekové vody vynalezeného sovětskými „kandidáty lékařských věd“ si dovolím trumfnout tvrzením, že tuto vodu dokáži vyrobit za 1 až 3 vteřiny! Zdůvodním a pro zájemce mohu osobně demostrovat.

Jak jistě víš, asi před 20 lety jsem podstoupil bariatrickou operaci žaludku, při které mi byla zablokována část žaludku a eliminovány dva metry tenkého střeva. Lékařská věda říká, že v tenkém střevě člověka se vstřebávají do těla dvě třetiny všech přijatých tekutin a do tlustého střeva už postupuje jen konsolidovaná polotuhá hmota.

 Tím, že mi významná část tenkého střeva chybí, tekutina se nemá kde zdržovat vstřebáváním, a tak v podstatě mým trávícím traktem jen proletí. Vtřebávací kapacity jsou nedostatečné.

Teď si představ, že bych dle autorova návodu zdlouhavě připravoval kovidosmrtící česnekovou vodu, která by po požití, mým traktem jenom proletěla. Žádný užitek, i kdyby měli postsovětští autoři nejsovětštějšího medicínského myšlení ty nejlepší úmysly. Proto jsem vyvinul vylepšenou expresní metodu. Večer se najím česneku. Velice prosté a účinné. Český česnek už jen svou silnou koncentrací zabije cestou do žaludku, a pak v něm i kolem, všechny kovidy, nekovidy, polokovidy a další ovidy najednou. Takže už večer je vymalováno.  

Navíc, každé ráno pak vypiji nalačno asi litr studené vody. A strhne se neskutečná mela. Já česnekovou vodu nepřipravuji, já ji expresně produkuji. Stejně účinnou, jako večerní česnek. A to nezadržitelně prudce, vzhledem k tomu, že už před bariatrickou operací mi v rámci předchozí antihemoroidní operace byly odebrány rektální svěrače. Je to prostě náhlý gejzír léčivé vody! Kdyby měli autoři hoaxových zpráv zájem, rád jim proces předvedu in natura a dokonce je obdařím necelým litrem nezaměnitelné, čerstvé a expresní léčivé česnekové vody. Protože malé množství tekutiny se v mých střevech přece jen někde uchytí.