Básník na náměstí

Luzz,

když ti tedy odpovídat "nemusím", tak ti neodpovídám. Měj se pěkně a nezuř tolik.

aleno, nauč se prosím číst. anebo alespoň (opět) nepřekrucuj to, co jsem psala.

za prvé: nepokouším se s tebou diskutovat. důvody jsem už uvedla několikrát. ono "my" můžeš vnímat třeba jako plural maiestaticus, necítím se být členkou nějakého tajného společenstva anebo tebou vybájené elity. ale mysli si o mně, co chceš, mně je to ve výsledku jedno.

za druhé: na nic se tě neptám, takže mi ani nemusíš odpovídat. ten můj prní vstup nebyla pobídka k diskuzi, jeho smyslem bylo poukázat na to, jak si sama často protiřečíš - jednou napíšeš - poezie je mrtvá, na internetu nejsou žádné platformy, žádní básníci, co by měli velkou sledovanost atd., podruhé se skoro pohoršuješ nad tím, že tady onehdy "kdosi" psal, že poezie je mrtvá a přicházíš se zcela zásadním objevem, že internetoví básníci mají tisíce příznivců... 

jasně, ze mě si idiota dělat můžeš, dle libosti, nějak to přežiju, ale prosím, alespoň nedělej idioty z té hrstky lidí, co tvé verše ještě čte.

Luzz,

nevěřím svým očím. Vskutku se se mnou pokoušíš diskutovat? Ty, která jsi mi napsala, že "my diskutovat chceme, ale ne s tebou" ? (Dodnes nevím, koho mám zahrnout do toho tvého "my".)

Ale dobrá tedy. Odpovím. Podám vysvětlení. 

Současná "oficiální" poezie, která sama sebe označuje jako "literární provoz" skutečně pro běžné čtenáře nedostupná je. V knihkupectvích na menším městě se sbírky současných autorů nevyskytují a knihovny sbírky současných básníků nenakupují, protože: "kdo by to četl?". Když by se člověk chtěl seznamovat s tvorbou současných autorů nějak soustavněji v papírové podobě, musel by si sbírky kupovat nebo si je půjčovat ve vědecké knihovně,která musí odebírat vše, co vyjde.  Jenže vědecké knihovny - to je pouze záležitost universitních měst. Taková je realita. 

Nevěděla jsem do nedávné doby, jakým brutálním a svým způsobem velkolepým způsobem převálcoval "oficiální poezii" Instagram. Jenže, když vidím ony "vrcholy Instagramu", nejsem z masového konzumu právě takovéto poezie na této síti nadšená, ale spíš jsem smutná. Co jiného se ale dalo čekat, když současná elitářská poezie běžným čtenářem třicet let pohrdala, takže je pro něj nesrozumitelná jako jaderná fyzika?  Já vám přeju, ba závidím onu bublinu v níž spolu sdílíte "ostatní roviny poezie". (Ty, které mi unikají.)...  Když vám nevadí, že už prakticky neexistujete, je to vaše věc. Fakt je ten, že "elita" přece nemůže být nikdy moc početná a do koše pod horkovzdušným balónem se moc lidí nevejde.   

Mě se hodně líbí ten nápad, téma. Možná by si zasloužilo větší pozornost zpracování...

no to je hezký, tvoje básnička je o mně. díky moc.

každopádně to nic nemění na to, žes to byla ty, kdo tady ještě nedávno (někdy na jaře?) fňukal, že poezie je pro běžného člověka nedostupná.

viz tvoje výroky (zdroj zde, kdyby sis to nepamatovala: https://www.pismak.cz/dilo/540857/)

"Ty naznačuječ mezi řádky, že knižní vydání sbírek sice vycházejí jen v nízkých počtech, ale na internetu poezie jej jen kvete... Ano? A mohla bys mi uvést nějaké příklady, například básníky, kteří mají na webu sledovanost jako nějaká zcela průměrná rocková skupina?"

"Proto trvám na tom, že současná poezie je pro běžného člověka nedostupná. "Neexistuje." Asi to ale taky souvisí s tím, že dnes už "běžný občan" nestojí o žádnou poezii. Ani o tu novou, ani o tu starou (...)"

"Neznám na internetu žádnou platformu, kde by se soustřeďovaali milovníci poezie v řádu stovek nebo tisíců "fanoušků". "

a tak dál.

jo a ještě toto: píšeš, že nemám ani ponětí o tom, co se tady na Písmáku právě řeší - - -

--- tady se právě už nic neřeší.

Luzz,

ty si mě obvykle všimneš tak jednou za dva nebo tři roky a povýšenecky mně počastuješ svými přemoudřelými soudy. To o tobě je básnička Jizvy, kterou jsem zveřejnila právě dnes. Já nezapomenu na tvůj památný výrok: "my diskutovat chceme, ale ne s tebou".   A taky jsi se mnou vlastně nikdy nediskutovala, takže se v poklidu vrať do horkovzdušného balónu ke spřízněným vzduchoplavcům do své bubliny. Nikdy se mnou nediskutuješ, nemáš ani úponětí o tom, cose tady na Písmáku právě řeší a přesto zas vidíš všechno "z nadhledu". Opravdu typické! 

aleno, promiň, ale nevzdychala jsi tu onehdy právě ty, že "poezie už dnes nikoho nezajímá, že se básnické sbírky neprodávají..." ?

... viz např. tvoje dílo fosilie... evoluce poezie jako ukončený proces nebo co to... myslím, že tu už několikrát (během těch několika let, cio tu jsem) padlo, že poezie se rozvíjí hlavně na soc. sítích typu instagram, není to žádný tajmeství (druhá věc je, kdo co za poezii považuje), to jen tys teď objevila ameriku.

ale v podstatě to hezky vystihuje tvůj postoj k poezii - vnímáš ji jen jako možný prostředek pomocí něhož lze získat popularitu, úspěch, nehynoucí slávu... a ostatní roviny ti trochu unikají.

Janino,

já přece Atticuse nikomu nevnucuji a Instagram teprv ne. Chtěla jsem jen exaktně prokázat, jaké nesmysly tady na Písmáku někteří lidé nalévají lidem do hlavy, když tvrdí pořád dokola, že poezie už dnes nikoho nezajímá, že se básnické sbírky neprodávají a že, když chce někdo psát verše, musí se smířit s tím, že je skoro nikdo nebude číst.

Alenakar, ty se na všechny zlobíš, jako by to byli oni, kdo ti zatajili existenci sítí a tím na léta zatemnili tvůj básnický vesmír. Navíc tento pocit šíříš všude kolem. Přitom obdiv k zázraku sledovanosti kombinuješ s despektem k jejímu předmětu. Přece si tam už dávno mohla být. Jsou tam i  senioři. Právě včera jsem seděl pár hodin s jedním z nich. Zmínil jsem se mu o tobě, Attikovi a Kaur. Řekl na to, že on se drží českých rozměrů, že je na Instagramu sotva 2 roky a má 8 000 sledovatelů. Přitom píše 50 let a napsal něco přes 5000 básní.

Rozvěšení papírků v roce 2015 iniciovala dáma, která se zabývala Street Poetry.  Byla to česky opožděná reakce na jevy, které ve světě předcházely právě se šířícímu publikování na sítích. I ona si zřejmě kladla podobné otázky jako ty, pořádala rozsáhlá čtení s dobrou hudbou a snažila se dát jim podnikatelský základ. V tom neuspěla, protože lidem se nejen nechtělo platit vstupné v potřebném rozsahu, ale chtěli se také spíše presentovat, než poslouchat.

Já vážně nevím, proč bych se (a kdokoli další) měla pos....at z Instagramu, z Atticuse, z něčího úspěchu. Nic proti tomu, že tě to téma tak fascinuje, ale už mi to začíná připadat jako jakási paradoxní reklama...

Janino,

roky a roky jsem tady četla, že lidé už nemají o poezii zájem, že už je to jen záležitost bezvýznamné hrstky blouznivců, že její místo zabraly jiné druhy umění. Ptala jsem se v duchu: je tomu opravdu tak? To už v lidech doopravdy nadobro zanikla potřeba číst poezii?  Pak jsem se (až letos) najednou dověděla, že potřeba poezie se dnes nastěhovala hlavně na Instagram a je tam uspokojována ve velkém a že se hlavně na Západě, ale už i u nás, se plní knihkupectví básnickými sbírkami instabásníků, které jdou na dračku. Copak tohle ti pošetilci, kteří vylepují básničky do ulic, nevědí? Mladá generace žije online a nějakých kancelářských papírů nalepených na betonový sloup si ani nevšimne, protože nezvedá oči od smartfounu. 

Já jsem to ( s umísťováním básniček po městě - a v Třebíči se rozhodně nevylepovalo, šlo spíš o položená nebo lehce přivázaná "psaníčka") brala spíš jako snahu upozornit, vzbudit zvědavost... a vzhledem k tomu, že aktéry byli především mladí lidé, tak to třeba na někoho aspoň "mrklo"... že poezie existuje, že pořád někoho zajímá....

Loni probíhala v blízkém městečku akce, kdy se lepily básničky vytištěné na počítači na kandelábry, na výlohy obchodů a tak podobně. Myslím, že představa, že by se tímto způsobem mohla poezie vrátit mezi lidi, je naprosto naivní. Každý se jen podíval na potištěný papír A4, jestli někdo třeba nehledá zaběhlé kotě nebo nenabízí něco na prodej a když zjistil, že jde o básničku, šel si svou cestou. 

Jiné to bylo, když pod podloubím stál klavír pro veřejnou produkci. Pokud se našel někdo, kdo uměl opravdu hrár, lidé se zastavovali, tvořili hlouček a tleskali.

Safiáne, já vlastně taky :-) Omlouvám se, nechtělo se mi pátrat, kdy přesně to bylo, a našla jsem zprávu na netu z ročníku 2020, zmátlo mě, že i tehdy se v rámci festivalu konalo konalo to básnění v ulicích - "Guerilla Poetring". Ale teď jsem vyhrabala staré diáře a zjistila jsem, že jsem tam byla už v roce 2015, to byl hned první ročník obnoveného festivalu. Takže jsme se tam asi potkali. Svět je malý :-)

Janino, já tam byl o pár let dříve.

Safiáne, byla jsem na Nezvalově Třebíči v roce 2020. Sice jenom jako neoceněná účastnice lit. soutěže, ale program mě zajímal, Nezvala mám moc ráda a ke všemu z Třebíče pocházím. Ráno jsem vyšla z hotelu na náměstí... a ten zážitek s metařem čtoucím si básničky nezapomenu, Připadlo mi to takové symbolické.

Janino, ty jsi tenkrát byla v Třebíči? Že si metaři ty básničky četli, jsenm nevěděl.

To mi připomnělo zážitek z Třebíče před pár lety... proběhla tam taková akce "básnění v ulicích", kdy se papírky s básněmi umísťovaly různě po městě. Ráno jsem pak viděla metaře, jak ty papírky sbírá a čte si je... 

Stoupl si do městské kašny

i s botkama poeta,

původní stud odlétá,

jeho rety masité

zřetelně a hlasitě

recitují verše, sloky,

stále více duní kroky,

lidé plní náměstí,

bez rajčátek naštěstí,

nepřichází žádná lůza,

poslouchají, sotva dýchaj,

v hrudi muže roste pýcha,

hrdost píšu raději,

masy, davy řádějí,

ovace jsou silný, strašný

autor dojat přímo k slzám.

Básnik si básnil  pro radost

nikdo mu do toho nekecal

 a to je někdy víc jak dost,

Líbí se mi obsah. Můj názor. Nech si poradit od místních básníků jak sestavit verše, stálo by to za to:).