Ř

Tak už opět má ze všech nejmilejší bydlíš v BŘeclavi. A to dokonce i na stejném místě jako do loňského listopadu. Jen v jiném 1+nic než pŘed tím. A dnes již jen s pejskem. PŘíteli jsi dala trvale vale. Ach. Jsou to bývalá Breclavská kasárňa malovaná. Dnes jsem Ti pomohl se stěhováním nějakých krámů o kterých jsi prohlásila že to zvládneš sama ale_! S tím jedním balíkem jsem měl i co já dělat natož Ty. A tak jsi uznala že prostě potŘebuješ pomoci. A já rovněž uznale konstatuji že jsi již natolik vyspělá že si uvědomuješ situace které sama nemůžeš zvládnout a následně si také dovedeš Říci o pomoc.

I dnes během dne jsi pŘijímala mou lásku a něhu vždy když jsi mne poctila svou pŘítomností. A taky jsem Ti Řekl: Jsem tu pro Tebe. (PŘej si a žádej cokoli. I to modré z nebe tŘeba...) A hladil jsem Tě a Říkal slůvka něžná... A tobě... Se to líbí. Viď? A chválil jsem též Tvou češtinu! Krásně už umíš Ř!!! Za chvilku budeš úplně čéžka! :) TŘeba. Směješ se a Tvůj úsměv je mou odměnou za to vše co Ti nabízím a dávám... Ach. (Tak teď nevím jestli si vůbec mám pŘát abys četla všechno to co sem o Tobě/mě/nás píšu. A že tu možnost máš! Né že né. I když... Možná že už jsi na to dávno zapomněla. Si myslim teda.

Povedala si mi: Budeš ma následovať? Jasné! (Aj do samotného pekla!) A tak jsme kličkovali zam*danou odpolední BŘeclavskou dopravou. Já se Ti lepil na prdel (promiň!) tak jak to nesnáším v autě když mi to dělá někdo jiný. Ale dnes to byla má výjimka vůči Tobě. To aby ses mi tŘeba náhodou neztratila... No ale pochopitelně že i jinak bych se ti rád lepil na zadeček. In natůra. Že? Ostatně to každý chlap co Tě vidí a nepatŘí pŘitom do té skupiny tzv. 4%. PŘece si MUSÍŠ! uvědomovat jak jsi KRÁSNÁ!? Ne?! Ano. Prostě Řekni a ukaž prstem a... Budeme Ti otrokem. Jeden každý kdo má pindíka.

Zabočili jsme pŘed vchodové dveŘe Tvé bytové jednotky. PŘes cestu dvě zasloužilé penzistky krášlili záhonky květin: A heleme se kdo to pŘijel! Nó! A tak už má novýho? Podívejme! Nahlas a úplně nadrzo. Však co že?! Jsem pŘesvědčen že jsi je slyšela _MILÁČKU_ stejně jako já. Leč nehnula jsi ni brvou. A taky proč vlastně. Lidské žvásty drby a pomluvy byly jsou a budou věčné. A pro ně to je vlastně možná i to jedno jediné zpestŘení té každodenní tak beznadějně šedivé nudy nudy nudy. Tak. No a... Svým způsobem mi to i lichotilo že mne byť nevědomky berou jako Tvého nového milého... PŘestože starého. Že.

UvnitŘ jsem se koukal na ty sešlapané schody poctěné kroky těch tisíců bezejmených vojínů ale tys mne neomylně navedla k výtahu: PŘece to do zvýšeného patra nebudem tahat? Ne. Nebudem. I vzhledem k mému včerejšímu příspěvku 3.10.1988 ale na mne to místo působilo značně... Jak vlasně? Tísnívě? Snad. Ach. Ale to Ty nemůžeš vědět miláčku. Potom jsi nás navedla ku svému bytečku a otevŘela dveŘe: Kajlo vystŘelil ven jako torpédo z útočné ponorky! Mám toho Tvého chlupáče už stejně rád jako Tebe. VěŘ. NevěŘ. Nosil jsem věci dovnitŘ a Tys mi Řikala kam co uložit. Vypadalo to skoro... Skoro jako...

Že k sobě prostě patŘíme. Prostě: Pat!? Říme!! A to již dlouho. Řikáš mi: Miri - pozri sa mi na wecko. Nefunguje mi splachovanie. Jo! To já rád! Tomuhle rozumím. Opravdu. KuŘátko? (Milášku) Opravím Ti to. Klidně hned zítra. Ale prej že stačí až v pátek. A tak... Se... Teď... Budu celý čtvrtek žinírovat a těšit na pátek odpoledne strávené mou prací u Tebe doma. Hvězdičko. Sedmikrásko. Sluníčko. Mujmujmuj Milášku. Trdlo. Mé trdlo! A... MaŘeno! Řekni Ř! NeŘeknu! Vy by ste se mi Řehtali!!! ŘeŘicha láká tě ať spolkneš ji - rovnou do bŘicha! Nicméně: Já stejně pŘeci jen miluji. Tvou slovenčinu. Jo. Jo a taky Tebe.