Poslední kytka

Bez nás

Až ploty zahrad spolkne rez

                          bude z nich zas rez...

Oblaka ptáků bez kroužků

jak železné piliny

formovat bude magnet - jih

a vzdušné cesty

vyryté křídly v prostoru

už nepotřísní žádný eroplán

tou ošklivou změtí

                     čar z par.

...Za listem list,

srst listnáčů, co líná,

podzim jak smutná kocovina

po opilém létu...

Proč ještě jsme tu

s chtíči a logikou válečných střetů

a dobyvačných gest

my tupí zlí lidé?

Je blízko náš trest?

Janino,

od 4.9. 2023 tady uveřejňuji svou sbírku "Hvězdy Instagramu", reagující na světový úspěch instabásníků Rupi Kaur a Atticuse. Ohraničené je to pouze mým oznámením v komentářích. Básně po sobě nenásledují náhodně, ale tvoří vzájemně propojený celek, proto nemohu neúspěšná dílka mazat, jako jsem to dělala u svých předešlých sbírek, v nichž jsem jednotlivé básně číslovala. Tentokrát básně nechci číslovat, protože je mi jasné, že tak jako tak je čtenáři budou vnímat jen jako samostatné jednotlivé vklady. Kdyby si ale někdo dal tu práci a přemýšlel nad mými instavariacemi (= 21 básní) jako nad celkem, byla bych šťastná.

Aleno, jak se tu bavíte o zdejších - písmáckých - sbírkách, znovu jsi mi připomněla ten fakt, že s přechodem na nový Písmák se sbírky ztratily a nově už se ani nedají zakládat. Takže vlastně ani nevím, jak to myslíš s tím, že tady uveřejňuješ sbírku a že by ji čtenář měl vnímat jako celek.

Danny,

jak už jsem ti psala, Rupi se nikde moc nerozepisuje o tom, proč on opouští ji, nebo proč ona opouští jeho. Napsala ale na toto téma jednu básničku a tak ti ji posílám:

pověz mi,

proč mě opouštíš

a já ti řeknu

co jsi zač

dadi,

když už jsme u toho držení knížečky v ruce, tak Mléko a med je knížka černá a Květy slunce jsou sbírka bílá. Snad to souvisí s tím, že v první R.K. sbírce je víc smutku a deprese, je hodně o pohlavním zneužívání v dětství, znásilňování atd, je mnohem drsnější než bílá sbírka, která začíná "pouze" rozchodem muže a ženy, což je situace, kterou prožili snad všichni. Není to nic tak extrémního jako zneužívání nebo znásilnění. V bílé sbírce taky často figurují hraví kolibříci, kteří jako by zmírňovali depku z rozchodu:

miluji chvíle brzy nad ránem

kdy se probouzím ještě napůl ve snu

a slyším kolibříky

dovádět s květinami

slyším květiny jak se chichotají

a včely jak žárlí

když se otočím abych tě probudila

je to tu zase

nemohu se nadechnout

vzlykám

znovu otřesená

když si uvědomím

že tu nejsi 

Sbírku jako knížkuv ruce, jo

ale i tak vyjímečně

Jistě, dadi. Sbírky v době klipové jsou anachronismus.

Sbírky jsou ale výsledkem přemýšlení a zdá se, že v dnešní době je i přemýšlení a následné vyjadřování vlastních myšlenek prostřednictvím delších, pokud možno srozumitelných vět "překonaný" anachronismus. "Básník" je pouze glosátor, který si značkuje, který si "přisvojuje" okolní svět svými veršíčky.

Na víc není čas nebo na víc není pevná vůle?

Tak sbírky tu fakt nečtu

rrem, dadi,

vaší chybou je, že vnímáte básničky Rupi Kaur odděleně, každou zvlášť a neuvědomujete si, že jsou součástí komponované sbírky, v tomto případě její druhé knihy "Květy slunce". Tahle kniha je rozdělena do kapitol: 1) Vadnutí, 2)Odumírání 3)Klíčení 4)Růst 5)Rozkvět. Z tohoto hlediska báseň organicky zapadá do autorkou zvolené kompozice, která zobrazuje život člověka v symbolické rovině přes život květin.

Ačkoli jsem tady na Písmáku zveřejnila jen dvě sbírky a teď, jako labutí píseň, zveřejňuji třetí, nemohla jsem si nevšimnout, že dnešní čtenáři úplně ztratili schopnost vnímat básnické sbírky jako celek a vždy posuzují jen jednotlivé básničky samostatně. Obzvlášť tady na Písmáku vždy "existuje" jen to, co je aktuálně v hlavním seznamu děl a to, co tam bylo před týdnem, natožpak před čtrnácti dny, je už nadobro, definitivně, zapomenuto. Nikdo nikdy nepřemýšlí o tom, jak spolu jednotlivá dílka ve sbírce souvisejí. Už samotný český pojem "sbírka" je velmi zavádějící. Jen málokterý autor totiž zveřejňuje v souhrnu to, co doma posbíral po šuplících. Básně v komponované sbírce mohou být jen odstavce jednoho a téhož "románu", který vyjadřuje jisté myšlenky pouze jako celek.

rrem - třeba dostala kytici od miláčka a on se po cestě od ní zabil nešťastně na motorce

jé, mě by napadlo variant :)

Al Jale,

Alenou Kaur ještě nějakou chvíli budu. Uvidíme, jestli mi pomůže aspoŇ odlesk ze třpytu R.K.

rrem,

jsi první skutečná čtenářka Rupi Kaur pod mými "osvětovými" básničkami, takže mě to velice těší.

Rupi is not death. U nás vyšel překlad její třetí sbírky "Mé tělo, můj chrám".  Já sice žiju v moravském pohraničním hvozdu, ale občas zavítám i do velkého města a když tam mám chvíli času, obejdu si i knihkupectví. V jednom měli udělanou pyramidku ze sbírek "Mléko a med" s nápisem Doporučujeme! Byla to jediná sbírka poezie, kterou jsem tam objevila. Ve druhém knihkupectví měli větší výběr poezie, kterému ale vévodila kniha "Mé tělo, můj chrám".

Radovane,

díky za chválu.

Danny,

Rupi se nikde příliš nerozepisuje o tom, proč ji ten nebo onem milenec opustil. Já si ale myslím, že málokterý muž vydrží dlouho chodit s někým, kdo o svém pohlavním životě denně informuje skoro 4 miliony svých sledovatelů na Instagramu.

Janino,

je to pozérské. Ale pro Rupi je to charakteristické. Ona je pozérka, která se snaží na sebe upoutat pozornost za každou cenu. Na Instagramu zveřejnila svou fotku v teplákách s krvavou menstruační vložkou. Instagram to stáhl, ale ona server zažalovala za omezování její tvůrčí svobody a - vyhrála. Co je proti tomu konzumace květů z poslední kytky pro "opouštěnou"?

Jamardi,

ty dvě básničky tvoří, doufám, zajímavý kontrast mezi popovou poezií a amatérskou "klasikou". Při hodnocení R.K. sbírek na internetu si některé čtenářky přály, aby Rupi psala vázaným veršem. Zkouším to dělat za ni. 

Evženie,

s Rupi Kaur teprve začínám. Doufám, že o ni bude tady na Písmáku větší zájem než o Atticuse.

Kočkodane,

já bych hlavně neokusovala květy z kaktusů. Člověk by se k některým (cylindroopuntia wipplei) mohl i připíchnout.

dada,

Rupi je daleko víc než jen "niterná". Kdyby se zabývala jen sama sebou, těžko by dosáhla takové popularity. R.K. ve svých básních řeší takové náměty jako je vystěhovalectví, chudoba, konflikt kultur, hnutí Me Too, feminismus atd. Atticus si naopak vystačí jen s láskou a tím je "ženštější" než Kaur. Kaur je naopak velmi kontroverzní, agresivní až perverzní a hlavně je to narcistka, která je zamilovaná hlavně do svého reálného ega. Atticus je spíš jen herec zamilovaný do své role.

rrem, ale Rupi nikde neříká, že ta poslední kytka byla na rozloučenou

Lepší ta tvá vázaná Alena Kaur, ale původní vedla k inspiraci a k zamyšlení

Pěkné!

Prostě kvalita

nějak mi tam schází důvod, proč ho vlastně "lyrická subjektka" odmítla, ale to asi beru příliš z toho mužského úhlu. tip.

Jani- ty  poslední kytky jsem vždycky sežrala :)

možná někdy vztekem :)

Ano, jak taky jinak, že ;)

Jani - však to ať si každý vezme podle sebe... 

no ne?

Dadi, myslím, že chápu "důvod", je mi jasné, že to nebylo z gurmánských pohnutek, ale působí to na mě jako póza. Kytky bych si třeba nechala usušené, kdybych k nim měla tak osudový vztah, ale sníst je? Víš, co by z nich zbylo, že?  ;)

No jo, čekám, kdo mi namítne, že jde o metaforu. Tím se dá samozřejmě vysvětlit kdejaká blbina. Že by? Třeba jsem to špatně pochopila.

Janino - tady asi nepůjde o "baštění" kytek jako takovývh.. .je to obraz toho vztahu k té kytce, a´t už si ho vykládáme různě...

ale přece - sedmikrásky a leccos jiné se jí.. :)

No, nevím ;) baštit kytky by mě tedy nenapadlo ani v nejniternějším okamžiku. Jako děti jsme experimentovali a tenkrát jedna holčička snědla "polívčičku" z okvětních lístků růže. U dospělé ženy...? V té básni mi to přijde silně pozérské. 

Tvoje vázané verše, Aleno, se mi jako obvykle líbí. A je mi sympatický ten hrdý vzdor.

Mě se moc líbí tyto dvě básně ve dvojici. Všechno nebo nic. Dva extrémy, kdy emoce vytvoří myšlenku a čin.

Umíš to zajímavě podat.

Já jsem v jídle velmi vybíravý, tak bych si slupnutí asi hodně rozmýšlel... Otvírání a čtení tvých básní si nerozmýšlím. 

Mně přijde až fakt niterná, aspoň tohle tak cítím

dada,

mně se ten její text taky líbí. Kaur je občas syrová až surová a po Atticusovi je to úleva.

vzala jsem z vázy poslední kytici

kterou jsi mi daroval

otrhala jsem vadnoucí květy

a snědla je

jeden

po druhém

Rupi Kaur

líbí se mi její text, vyhovuje

kadeřavá,

variace inspirované Atticusem byly spíš taková mužská záležitost... Já bych nikdy nechtěla psát podobně jako Atticus. Básně Rupi Kaur - to je ženskost sama, někdy to ale jde až do extrému, je to vyzývavé a provokativní, dokonce to přerůstá v agresivní feministmus. Mnozí Rupi vyčítají, že je ve skutečnosti vypočítavá manipulátorka a provokatérka, která žije z amerických trendů jako je hnutí Me Too, nutnost, aby bílí "zaplatili" za kolonialismus, otrokářství atd. Pro mne je ale Rupi inspirativní tam, kde píše o reálných vztazích, o setkávání a o rozchodech. Myslím, že v takových básních je upřímná a píše prostě to, co cítí.

Ve velmi četných komentářích pod její sbírkou "Mléko a med", které lze na internetu nalézt, jsem se často dočetla, že se čtenářkám právě tyto ženské básně líbí, ale že by měly občas být i ve vázaném verši. Rupi "vázaně" nepíše, ale Alenakar ano, takže jsem si vyzkoušela, jaké to je být "Alenou Kaur"...  Teď s tím ještě prorazit na Instagramu! 

Zjišťuji ,že  mně ta tvá inspirace básněmi bavi :-)))