Ta

Žádnou odvahu nesbírej, prostě to udělej. Není žádný důvod k obavám.

pro Safián

Zkusím se zeptat, až jednou seberu odvahu...  :)  Děkuji za povzbuzení, vážím si toho.  

Philogyny, když si netroufáš sestavit sbírku sama, tak to někomu svěř.

pro rrem a pro Zajíce

Děkuji, je v tom všechno. 

Oprava: Popelka, je to samozřejmě vlastní jméno.

Moc krásná.

Vyzdvihuji: 

"...popelka pláče věčný popel Pompejí..."

a pak taky samotný závěr...

Celá báseň je však vynikající.

V rroce 2017 jsem byla pozvaná na čtení. Nikdy nikde nechodím. ale volal mi spolužák z devítky,  kamarád a tak dojela. No, dala se do řeči se sestřičkou a ta mi řekla, jestli bych nepřidala nějaký zápisek nebo kresbu do soutěže Živá duše. Napsala mi na mail a já poslala jeden zápisek s dodatkem. Pak jsem z náhody zjistila, že jsem si měla vyzvednout cenu a sborník, protože nečetla maily, ale tenkrát měla jiné starosti.  Toť vše. Nejsem schopná vybrat pět básniček, natož tolik stran. Chtěla bych psát jinak, ale vždycky to budu jenom já. Ale stejně moc děkuji.  :o)

pro Jamardi

To ano. :)

Pro Safián

Ta báseň je stará. Někdy v roce 2019 jsem si založila blog. Pak mazala, to mi jde nejlíp. No a teď něco hledala a narazila na to torzo. Tuhle jsem měla ráda, tak ji přenesla, asi tak. Tu poslední napsala jako zápisek v roce 2013. Byla jsem dlouhodobě hospitalizovaná s endogenní depresí. V Opavě jsou chráněné havraní kolonie. U některých pacientů prohlubují deprese, ale já je měla ráda. Musím jít, dopíšu...

pro Alegna

Škoda, že nejsme blíž.  :)

pro Janina

děkuji

pro Evženie

Ráda tě zase vidím.  :)

peo Ben

Jo, kdysi jezdila za tátou, byl sám a já vytáhla kuchřku po jeho mamince. Bylo ta, podle potřeby krupičkovou mouku. Tvarohové knedlíky s jahodama... :) Vařím je pořád v různých variacích a pak je se mnou. Jako kdybys věděl. 

pro Kočkodan

Já kdysi byla taneční sebevražda, partner raději nosil mých padesát kilo na rukou, vzdala jsem to sama, po půlkoloně...  :)

pro dadadík

ano :)

Houpe se na jiné větvi.

Zdá se, že měníš styl. Ale než se tak úplně stane, měla bys vybrat tak asi 50 stran ze svých krásných básní (ty v podobém rozsahu jako tato se mi zdají lepší než ty delší, ty se mi zdají příliš všeobjímající - nemusí to samozřejmě platit pro všechny) a udělat z nich sbírku. Podle mě patříš mezi nejosobitější autorky čistě ženského směru, pro který pro nedostatek trefnější charakteristiky používám název, který tu na Písmáku před lety pro podobnou lyriku razil Miroslawek - niterná lyrika.  Nebudu tady teď tento směr rozebírat. Řeknu jen, že v jeho nejzazší podobě jsou obsahem básní, někdy i velmi dlouhých, pouze citové vzruchy vyvolávané znovu a znovu neobvyklými kombinacemi slov, . Upozorňují na ně, jako připomínka starších časů, i komenty čtenářů pod tvými básněmi. Taková abstrakce ale nemůže podle mě vydržet dlouho.  Další vývoj vidím třeba v přidávání konkrétních obrazů do citové strůje. Něco takového, jako v zárodečné podobě děláš ty přírodními odkazy. Klasičkami směru jsou třeba Anna Bohuslavová a Zita Malaníková. Malaníková zřejmě už píše jinak. Zaznamenal jsem drsný styl. Bohuslavovou jsem viděl naposledy v 2015, ze kdy mám od ní dlouhou báseň. Knížku si můžeš vydat sama, dokonce i s ISBN, zaplatíš jen tiskárnu a odvedeš povinné výtisky knihovnám.

Skvělá bible, co máš a opět skvělá báseň. Není lehký být jistotou, co podpírá domov a dokázat přitom ještě snít, vnímat krásu, nezapomenout na duši. Miluju blázny :)

Skvělé.

Opět velmi originální. Paráda:-)

Jít při dámské volence za jezevcem, to znamená takřka jistě taneční sebevraždu; číst si tvoje dílka, to znamená takřka jistě pěkný zážitek. Eventuálně bych tady mohl předchozí slova i vykřičet, ale ty v nich obsažené pochvale zřejmě rozumíš i v této psané podobě. Můj kladný názor na tvou tvorbu už opravdu není žádným tajemstvím. (nepatrně lišácký smajlík)

Býti bláznem je velké štěstí.... :)