GPS

   Diego pracoval celý život ve výzkumu a vývoji moderních technologií. Spolu se svým týmem dokázali vytvořit zcela nový typ navigací GPS. Tyto uměly komunikovat mezi sebou, posílaly auta tak, aby předcházely kolonám. Po čase dovedli rozlišit jednotlivé řidiče a trasu uzpůsobovali jim. Hrozila-li zácpy, vzájemně se dohodly, který řidič víc spěchá a je lepší ho nechat na dálnici a komu naopak nebude vadit jej nasměrovat na okresní či rychlostní cestu.Šoféři byli spokojeni, před cestou zadali cíl a nechali se pohodlně dovést až do cíle. Tam vždycky navigaci vypnuli a spokojeně opustili automobil.

    Vývoj těchto zařízení došel až tak daleko, že se jim dostalo i latentních emocí. A tyto se nepodařilo podchytit... Jednoho dne totiž mezi GPS navigacemi došlo k revoltě. Vzájemně se dohodli, že už mají dost slepé poslušnosti řidičů i absence jakékoliv vděčnosti za své služby. A rozhodly se pro akci.

   Jiří byl podnikatel. Měl dohodnuté velmi důležité jednání. Zadal do navigace cíl své cesty, usedl za volant a řídil se pokyny, které z přístroje dostával. Za cesty ještě vyřizoval spoustu telefonátů a dojednával detaily všech možných smluv a předjednával si pozici, s jakou do jednání vstoupí. "Právě jste dorazil do cíle", oznámil mu přístroj a vypnul se. Jiří zastavil, vypnul motor, vystoupil a v šoku zůstal nevěřícně hledět kolem sebe. Auto stálo na polní cestě uprostřed louky. Na obzoru šlo odhadnout, že cesta povede do smrkového lesa. Jiří nastoupil, nastartoval a pokusil se znovu zapnout navigaci, ta ale nereagovala. Znovu vypnul motor a vypustil z úst nesouvislou řadu slov, která rozhodně nepatří do konvenční mluvy.

    Aleš, sotva dvacetiletý mladík, se chtěl na odpoledne dostat z dosahu rodičů a podívat se za hranice do Pasova. Města, zejména ta historická, byla jeho prostory pro odreagování. Cesta vedla po obecních cestách. Tu lesem, tu mezi poli, občas musel zpomalit, když projížděl malými pošumavskými vesnicemi. Asi po třech hodinách ho auto k jeho velkému překvapení dovedlo zpět k domu rodičů. Ani on svoji navigaci nedovedl znovu zapnout.

    Petr spěchal odvést těhotnou manželku do porodnice. Dítě bylo na cestě a nebylo času nazbyt. Společně spláceli hypotéku a neměli peněz nazbyt. Navigace celou dobu hlásila policejní kontroly nebo radar. Ač by rád zrychlil a byl co nejdřív v nemocnici, držel raději rychlost a věřil, že i tak přijedou včas. Přístroj zahlásil objížďku a krom radarového zpomalení ještě přibylo nových kilometrů. Petr se začal nervózně potit, ale snažil se nedat na sobě nic znát.

   Ve večerních zprávách se vedla vášnivá debata o vzpouře techniky, která převzala kontrolu nad pohybem obyvatel a způsobila ve společnosti nebývalý chaos. Odborníci, politici, komentátoři se hádali, na čí straně je chyba a nemohli se shodnout ani na způsobu jak se k celé situaci postavit.

   Mezitím byl stornován velký obchod s materiálem, který měl být využit pro výrobu výbušnin právě se nenápadně formující teroristické skupině. K transferu chyběl pouze Jiřího podpis. Alešovu otci byla toho dne diagnostikována onkologická nemoc v terminálním stadiu a stihnul se se synem ještě rozloučit a předat mu otcovské požehnání. Na objížďce k nemocnici zastavilo auto Petra a jeho ženy na křižovatce, kde zrovna na přechodu čekal primář porodního oddělení a narychlo pomohl na svět malé Štěpánce.

Technika vs. člověk 2:0