FOLKAŘ II.

Ještě před tím nežli mne pohltil zelený armádní chřtán jsem circa dva roky týden co týden poslouchal RFE (Radio Free Europe) kdy vždy v neděli vysílal hodinku z Mníšku pod Alpami Pan Karel Kryl. A já to poctivě nahrával na kazety. To proto aby si to pak později mohl poslechnout i můj kamarád Piškot. Karel vždycky něco povídal případně posílal šifrované vzkazy lidem kteří jej zdravili zpoza železné opony. Pak hrála jeho písnička. A poté recitoval... No. Můj názor je ten že Kryl je jeden z nejlepších českých básníků. Nedoceněný. A až pak písničkář... Vlastně úplně první básnička kterou jsem se skutečně naučil z paměti byla jeho: 

Miláčku světlý,

před zimou zetlí

listí i natě!

Sad rudě zlatý

z mlhavé vaty 

pohlédne na tě,

na šarlat šípků

napadá střípků

zmrzlého deště...

Miláčku z jitra,

budeš mě zítra

milovat ještě...?

Myslím tím takovou báseň kterou se chci naučit sám od sebe. Která mne okouzlí a já jí podlehnu. A ne tu kterou mi zadá k výuce někdo jiný... Nuž ale dále. Dále je nutno podotknout že ono mnou i jinými poslouchané vysílání z Mnichova bylo masivně ku*veno soudruhy kteří obsluhovaly tzv. rušičky signálu. Často nebyl poslech ani možný jak byl narušován pískáním kvílením a jinými pazvuky. Dnes mi to přijde až úsměvné. Povídat to třeba mému Adamovi asi by mi ani nevěřil že bylo něco takového vůbec možné! Prostě kdo nezažil/neprožil tak... ;) Jednou jsem vedl debatu s Piškotem o tom kterou píseň K.K. by dal na první místo. Jeho volbu si pamatuji dodnes. Byla pro mě tehdy poměrně překvapivá ale když si ten text čtu dnes tak mám prostě husí kůži po těle! DACHAU BLUES. Má volba byla... Jiná. Pochopitelně. Prostě každý má tu svoji strunu v duši jinak naladěnou že...?    KARAVANA MRAKŮ. Jo jo - mám ji rád dodnes i když... Dnes už bych si netroufal vybrat jednu jedinou. Snad jen že bych rád zpíval ZLATOHNĚDÉ Martině MARTINĚ V SEDMI PÁDECH. A potom se kolikrát přistihnu (třeba při práci v zaměstnání) že si mezi zuby drmolím:

Nač vlastně lháti, když ti stejně nikdo nevěří

život se krátí, beznadějně zvoní u dveří

na dveře zíráš - pohled blázna v sadě mandloní,

pak otevíráš - chodba prázdná, nikdo nezvoní...

PLATÝS

Tak to jsem prosím pěkně já. A můj neživot. Jako přes kopírák... No ale jak už sem řikal: Vybrat jednu jedinou... Ach! Nicméně! V ČeskoSlovenské Lidové Armádě jsem se z N.U.D.Y. učil hrát na kytaru a první písnička kterou jsem se nadřel byla ANDĚL: Z rozmlácenýho kostela...la la lá la la lá...... :)

A pokračujeme dále v Armádě Spásy. Protože proč? Jelikož všude kolem tolik krásy: Zelené trenýrky zelené ponožky zelené košile zelené jégrovky zelené maskáče (s jehličkama :) zelené zvratky... Nic nelze vzít zpátky. Jo. Často to byla nebetyčná nuda. Zavřený v lese na raketové základně západně od Kladně... Vlastně od Kladna... :D Respektive od Nymburka teda no... Bylo to jako z té sprosté verze Babičky: Na starém bělidle bylo lautr hovno co dělat... A tak pak při nočních směnách dozorčího poslouchal v malilinkaté místnůstce rédiou s naladěnou stanicí LUXEMBURG. Teď když si to tak vybavuju tak mi přijde že to nebylo rušeno tak jak RFE. Hmmm. Podřimoval ale musel zároveň včas vyměnit tzv. KÓDY. Bylo to něco co vypadalo jako startér k zářivce. Musel jít do jedné spešl maringotky kde předchozí startér v přesně dané minutě vyměnil za nový. Smysl to mělo ten že to vysílalo nějakou frekfenci která rozpoznávala zda mi nad hlavou letí socialistický bojový letoun či právě naopak hen ten oný imperialistický. Ufff. A do toho mi hrál z Lucemburska tehdy úplně nový hit od Enya: Orinoco Flow. Rok 1989. Neklidný rok Tvého narození. MILÁČKU. 

A potom ještě o něco později - už po tzv. sametové revoluci - jsme se v kasárnách hádali jestli je lepší Phil Collins se svým songem Another Day in Paradise či snad Sinead O´Connor - Nothing Compares 2 U. Jo. A pak přišel ještě někdo a povídá: Volové! Jednoznačně ROXETTE!!! THE LOOK!!!!!! :D

Se omluvuju no. Nakonec jsem ták ňák malilinko vyměnil FOLK za PUPÍČEK... :P