Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNoty
Autor
Guillermo
Jsem na světě nějakou dobu,
co teď řeknu dává smysl
jen těm, kteří bez rozmyslu
život sami znají,
tak jak dva hráči na tubu
v notách přemítají.
Bez hudebního vzdělání
těžko bude houslista,
povídat si s architektem
kterým taktem, jakým tempem,
když on bude dočista,
rozumět jen rýsování.
Proto jsem tak zoufalý,
proto nedokážu psát,
furt se snažím svými slovy,
popsat smutek ocelový,
stát se dílem skutečný,
mít se aspoň chvíli rád.
Tak všechno co vytvořím,
hned po sobě mažu,
svým jazykem notovým,
který dávno není funkční
jen jím píšu, stále zkouším,
jiný nedokážu.
Všechna těžká smutná práce,
chce se mi ze mě jen zvracet,
jsem sám a nikdo tu není,
nikde žádné pochopení,
jazyk stvořen jenom pro mě,
cizinec ve vlastním domě.
K čemu je mi rétorika?
K čemu je mi umění?
Mým jazykem jen sám mluvím,
v publiku, však bez publika,
každý v sedadle svém vlastním,
spolu v nepochopení.
9 názorů
Marcela.K.
před 10 měsíci:-) v AZ kvízu se ten den sešli dva soutěžící a oba říkali, že hrají na tubu... dost vzácné na to, aby stáli vedle sebe ve studiu a odpovídali ve stejné hře. Proto ten dotaz.
Vildo,
forma taky není všechno. Mně, co se formy týče, vlastně nikdy nikdo nic nevytýká. Lidi mi spíš vytýkají, že jsem moc neosobní a akademická. Dokonalost formy musí být doplněná poutavostí obsahu a čtenáře musí báseň bavit. Je to jako s lidmi. Nějaká krasavice ti může na fotce připadat jako úžasná a dokonalá, ale když se s ní seznámíš osobně, zjistíš, že je nudná a hloupá. Že "dokonalá forma" prostě nemá žádný "obsah". A co s takovou krasavicí? Ta možná může fungovat jen jako reprezentativní typ, ale člověk s ní nechce zůstávat sám.
Mně se to líbí obsahem i formou.
Myslím, že máš našlápnuto taby bez publika nebýt...
Marcela.K.
před 10 měsíciJsi se koukal včera na AZ kvíz?
Jinak forma trochu kulhavá, ale to by se cvičením mohlo napravit.
Pro Alenakar a 8hanku
Děkuji za hezké slova a rady. Nebojte psát pro mě není utrpení, bojuju a tím a je to v procesu ale jde to postupně líp. Nějak to publikovat by mohlo pomoct, kdyby ne mě tak třeba lidem co jsou na tom podobně. Taková terapie psaním jak říkala hanka, někdy to není o radosti ale i tak je to důležité. Co říkáte na formu? Jsem zvědavý, poprvé nejsem kritik jen já a moje žena.
Architektura je zkamenělá hudba, říkalo se kdysi, protože oba obory pramení v abstrakci. Tvůj pesimismus mi nevadí. Kdo ví, není-li pouze literárním napodobením vzoru. Možná by to chtělo současnější jazyk. Forma je slušná.
súhlas s Alenkou...písanie má robiť radosť a nie byť ťažkou prácou... sú aj smutné chvíle, ktoré človek vkladá do svojich diel a vtedy to asi nie je o radosti, na druhú stranu podeliť sa s trápením pomáha...a nechaj na čitateľoch, či pochopia, nemaž vopred nič...
Vildo,
myslím, že vždy se tu najde někdo, kdo pro tebe pochopení mít bude. Nevím, zda jsou všechny tvé životní zkušenosti, jakožto básníka, tak bolestné, ale podle mého soudu není moc taktické být hned v úvodní básni tak těžkomyslným pesimistou. Nejlépe zpravidla píšou ti, kteří považují psaní za zábavu a ne za "těžkou práci". Je daleko lepší, když je pro nás psaní radost, než když je pro nás psaní dřina.
Že se básnička lidem nelíbí? No a? Smažu ji a jedu dál: napíšu lepší. Mnozí klasikové obcházeli redakce celé roky, než jim vůbec někde něco otiskli. A když ti neotisknou nikdy nikde nic? To přece neva. Hlavně že sis svou tvorbu užíval... Típek do začátků.