Jedna noc

Jedna noc

Koutkem oka jsem zahlédla stín. Do ložnice přichází manžel, opírá se o dveře, pozoruje mne. Pomalu se svlékám, chystám se do sprchy. Cítím na sobě jeho pohled. 

Začíná nekonečný dialog. Já a JÁ. Tělo a duše. 

"Sakra, proč teď?! Nechci, potřebuji do sprchy! " Křičím nahlas. V hlavě. Přitom mlčím. 

"Ruce za záda!" nekompromisně prohlásí manžel a přibližuje se ke mě. Otevírá svoji skříň, bere z ní pásek. Dávám ruce za záda, cítím, jak se mi kůže pásku omotává kolem zápěstí, ten tlak a chlad z lesklé kůže. Zkouším, jestli můžu hýbat rukou. 

"Ty krávo, to máš dělat, když tě nevidí " naštvaně na mě promlouvá Hlas. Já. Duše. Má pravdu. Rukama hýbu, pásek se utahuje ještě víc. 

"Na postel, kleknout. " pokračuje manžel. Otočím se na něj, protočím oči, tak aby mě viděl. Alespoň tuhle malou revoltu si neodpustím. Tělo klečí na posteli, na vteřinu zavírám oči, sklapím bradu dolů. "Ne! Nevzdávej se, křičí Hlas ". Otevírám oči, napřímím záda, vzdorovitě vystrčím bradu a semknu rty. Dětinské, ale nemůžu si pomoct. Další malé vítězství. I když zdánlivé. 

Manžel rozepíná kalhoty, přistupuje ke mě. Palcem a ukazováčkem tlačí na tváře, abych otevřela ústa a dává do nich penis. Panikařím. Díky mé malé revoltě a vzdoru jsem zapomněla opustit tělo. Hlase, kde jsi? Kurva teď mě v tom nenechávej!

"Klid, to znáš. Neudusíš se. Dýchej nosem. Povrchově. V klidu. Počítej na každý nádech do tří, vydechuj pomalu, jinak ti začne brnět obličej. Nebreč! Sakra nebreč! Začni mrkat očima. Zažeň slzy. Fajn, šikovná holka. Soustřeď se na dech. Na nic jiného! " 

... Díky, Hlase. 

Cítím, jak mě manžel chytá za vlasy. Fajn, nemusím se starat o tempo, to si určuje on. Já mám jediný úkol. Nezpanikařit, přežít. 

Hlas pomáhá dál. "Dýchej. Soustřeď se na prsty na rukou". Cítím, jak zatínám pěst, vnímám jen své tělo. Zarývám si nehty do dlaně. Nepomáhá to. "Začni počítat prsty. Cítíš malíček? Proč se jmenuje malíček? Vyjmenuj mi v duchu všechny prsty. Jsme u palce. Jak začala pohádka o Palečkovi? " V duchu se usměju, nemůžu si to vybavit. Usilovně přemýšlím, jaká je ta pohádka. Nejde mi si vybavit ten příběh, plně mě to zaměstnává. 

Z přemýšlení mě vytrhává opět hlas manžela. "Lehnout, na záda! " Cítím, jak mě od sebe odstrkává a tlačí mi hrudník dozadu. Sedím si na patách, zapřu se víc, nenechám se přetlačit. Rozbuší se mi srdce. Ne, dneska prosím ne. Prosím! Motá se mi hlava. Nedokážu se položit. Nekonečnou minutu si sedím na patách, upřeně se dívám na manžela, křičím NE... Mlčím. 

Manžel pochopí. Jo! Tohle je už druhé vítězství během pár minut. Otáčí mě, chytá za pásek, strčí do mě. Padám na postel, na břicho, cítím, jak se mi tvář dře o prostěradlo. Snad nebude sedřená. Přemýšlím, jestli mám v lednici aloe vera gel na spáleniny. Určitě tam bude Panthenol. 

Hlas mě chválí: "Teď už to bude dobrý. Jsi šikovná holka, dala jsi to. Začni stahovat svaly. To přeci umíš. Uvolni se." Věděla jsem, že mě v tom hlas nenechá. Bolí to. Cítím, jak manžel prudce přiráží, nebyla jsem ještě připravená. Potřebuji se aspoň kousek posunout, pohnu pánví, manžel zřetelně protestuje. Jedna ruka mě chytá za vlasy, druhá za pásek. Dává ruce nahoru. "Vykloubím si rameno! Bolí to! Přestaň!" Křičím. Mlčím. Hlase!!! 

"Už to za chvíli bude. Přestaň blbnout. Proč nedejcháš?! Kolikrát jsem ti kurva říkala, aby jsi dýchala? Tak se nediv! Uvolni se. Nebojuj. Vždyť to přeci znáš! "

Jasně, jsem pitomá. Ještě že tě Hlase mám. Uvolňuji se. Bolest ustupuje. Dýchám. Pomalu, klidně. Dýchám do břicha, vědomě stahuji svaly, dýchám si až tam dolů. Cítím, jak začínám být vzrušená. Hlas mě podporuje : " Zatni svaly. Povol. Uvolni se, vydrž. " Potřebovala bych teď trochu zpomalit. Začíná se mi chvět tělo, přichází vlny vzrušení. "Zpomal", křičím na manžela! Mlčím...

Cítím, jak mám najednou povolené tělo. Přichází společný orgasmus. Na okamžik vypínám hlas...a vytrhuje mě z tohoto okamžiku hlas manžela. "Můžu na tebe? "

Poprvé promluvím doopravdy. Cedím skrz zuby, zřetelně :" Zkus to a je po tobě". Sama se leknu toho, jak hlasitě mluvím, už ne jen ve své hlavě. Manžel chápe, cítím z něj, že výhružce věří. Vystupuje ze mě, pouští mé vlasy a ruce.

Těžce dopadám zpět na postel. Tělo mi ovládají poslední záchvěvy z vyvrcholení a po tváři stékají těžké, slané slzy. 

Manžel odchází, zkouším si za zády uvolnit ruce. Dech se mi zklidňuje. Zvládla jsem to. Vyhrála jsem. Nebo ne? Díky, Hlase...