Žena, moře a Mary - Útěk VI.

Útěk

 (srpen 2006)

VI.

Krys vyrůstala v silně věřící rodině. Po rozpadu východního bloku využil otec změn a nastoupil politickou dráhu. Schopnost převléci podle okolností kabát jej vynesla rychle vzhůru. Ze Solidarity přešel včas k Sociálním demokratům, kteří převálcovali bývalé odborové sdružení. Pochopil však, že tudy nevede cesta k trvalému zajištění teplého místečka. Politika může člověka rychle vynést do oblačných výšin, ale i srazit do zapomnění. Vrátil se do Krakova, kde vstoupil jako občanský pracovník do služeb církve na místní římskokatolické arcidiecézi. O rok později již zastával post politického poradce nejvyššího představitele polské církve nuncia Józefa Kowalczyka.

Doma se moc nezdržel a Krys vychovávaly v přísně katolickém duchu matka s tetou. Kromě školy chodila ven pouze v doprovodu na bohoslužby nebo nákupy. Výchova zamrzla v období středověku. Uvolnění nepřineslo ani studium dívčího gymnázia. Spolužačky již randily, ale pro Krys byla jiná láska než k Bohu tabu a pravidelně podstupovala potupnou kontrolu, zda její panenství nedošlo újmy.

Po maturitě přišlo dilema, které znamenalo rozkol v již nefunkčním manželství rodičů. Zatímco matka odmítla opustit Krakov, otce vázaly pracovní povinnosti ve Varšavě nebo Gniezne. V rozhodování o budoucnosti dcery se však nemínil nechat odsunout na druhou kolej.

Otec se rozhodoval mezi studiem práv a psychologie, do čehož Krystyna nesměla mluvit. Nakonec upřednostnil druhou variantu, protože díky výchově neměla pro právničinu potřebnou dravost. Dalším důsledkem bylo definitivní zavrhnutí dcery matkou a tetou. Podle nich se měla upsat Bohu v některém z klášterů.

Dva roky sekala na fakultě dobrotu, než přišel zlom. Velká láska neměla dlouhé trvání, ale přinesla nová a velmi příjemná poznání. Od té doby byla permanentně na lovu. Otec začal pochybovat, zda studium daleko od ostřížího zraku matky bylo dobrou volbou. Na frontální útok rodiny, který měl přivést dceru zpět na správnou cestu, zareagovala útěkem hned po promoci.

Po třech měsících a několika metropolích skončila v Singapuru. Zkoušela sehnat práci v psychologické poradně, ale o ženu s čerstvým diplomem zájem nebyl. Po pár dnech hladovění se sesypala na chodbě ubytovny do náruče ženy obývající sousední kamrlík. Časté pánské návštěvy nemohly nikoho nechat na pochybách o jejím povolání.

Krys zřejmě neměla problém pouštět informace ze soukromí a zpověď působila nádechem cynismu. Kolegyně v utrpení chvilku přemítala o podivných cestách osudů lidí, s nimiž se občas potkávala.

„Jak dlouho jsi v Singapuru?“ zeptala se, ale na odpověď si musela počkat, protože Krys zřejmě vyprávění zavedlo daleko do vzpomínek.

„Dva roky,“ vypadlo z ní nakonec.

„To celou dobu děláš tohle?“

„Rok už jen jako druhé povolání. Díky prostituci jsem získala známé i ve vyšších kruzích a ti mi pomohli najít placenou stáž na klinice.“

„Proč šlapeš, když máš práci?“ následovala logická otázka.

„Protože si chci zařídit soukromou praxi, což stojí v počátku dost peněz. Na takovou investici plat stážistky nestačí,“ usmála se prostitutka, což doplnila mrknutím, „a ještě ti prozradím tajemství, baví mě, jak snadno tahám těm bohatým panákům peníze z kapsy.“

„Ještě poslední otázka a dám ti pokoj. Kdo je tohle?“ ukázala na dívku, která se ke Krys opět přitulila. Vypadala v té chvíli jako opičí mládě, tisknoucí se k matce.

„Už jsi slyšela o dětské prostituci v Singapuru?“

„Něco vím od kolegů. Dělali si ze mě legraci kvůli postavě, že prej po přesně takových jde místní mafie, ale nebrala jsem to vážně.“

„To jsi vážně brát měla. Tohle je Lintang, jinak v Indonésii jméno pro hvězdu, ale štěstí jí nepřineslo,“ pustila se Krys do vypravování.

Dívka pocházela z Rio Tuba na Palawanu a nebylo jí ještě ani patnáct. Zmizela před čtvrt rokem při slavnosti na sousedním Borneu, na které byla s rodiči. Krys vyhrnula Lintang rukáv a ukázala na stopy vpichů. Po pár měsících, kdy drží dívky pod zámkem, zamlží drogy jejich paměť natolik, že neví, co jsou zač ani odkud pochází.

I v otrlých ženách ulice však zůstává kousek mateřského instinktu. Jedna taková nesla hodně těžce, když její pasák začal spolupracovat s mafií při nabízení dětí. Lintang ukradla, ale nedomyslela další kroky. Odevzdat ji policii si netroufla, holka byla dost mimo a mlela všechno možné. Klidně mohla svou zachránkyni označit za únosce, tak ji přivedla ke Krys domů.

Nastal problém, co dál. Nejlepším řešením by byla klinika, kde pracovala, ale hrozilo nebezpečí, že zavolají policii. Po dlouhém přemýšlení nechala Lintang u sebe a rozhodla se zkusit využít své vědomosti. Trvalo přes měsíc, než ji dostala z nejhoršího a dozvěděla se, kdo a odkud je. Na příští týden měla vyjednané volno v práci, aby dívku odvezla domů.

Plány zhatilo zatčení. Být to jiný den v týdnu, nedělala by si Krys starosti. Lintang byla zvyklá, že opatrovnice občas bývá v noci pryč, ale vše vyšlo na páteční noc. Vazba se mohla protáhnout do pondělka, než mašinerie rozhýbá kolečka. Proto nahlásila, že několik dnů hlídá dceru známým. Malér byl na světě. Policisté pro dívku dojeli, a protože i oni jsou vybaveni určitou mírou IQ, byť silně omezenou, pochopili souvislosti. Předání sociálce zatím zabránilo prohlášení dočasné pečovatelky, že Lintang již překročila věk patnácti roků.

„… a tak jsme tu obě,“ zakončila Krys další příděl informací. Tím asi vyčerpala nejdůležitější témata, protože pokračovala otázkou: „Už jsem toho napovídala dost, teď je řada na tobě. Co děláš v Singapuru?“

„Včera jsme připluli. Máme doplnit zásoby a zejtra ráno zvedáme kotvy,“ pustila nejnutnější informaci.

Krys to pochopitelně nestačilo: „Jsi tu na výletě?“

„Ne, makám na lodi.“

„Nejsi na to trochu mladá a kapku nedorostlá? Co tam děláš?“

„Jsem potápěčka, vařím, a taky kroutím kormidlem. Na malý lodi to jinak nejde a je mi třiadvacet,“ doufala, že informace bude stačit.

Pro ukecanou společnici to bylo samozřejmě málo: „Tak námořník, to bych do tebe vážně neřekla. Kam máte namířeno?“

„K atolu Amalagan, to je v Severních Marianách.“

„Aha.“ Výraz Krys dával přesvědčivě najevo, že ví naprosto přesně, kde souostroví i atol leží: „Je to na naší planetě?“

- pokračování -