běs

"chtěl bych tě držet v náručí jako miminko s rakovinou. Tvoje rty jsou jako růže, na kterých zemřel anděl. Mám z tebe v sobě hedvábné úrazy. Bůh je upír, který pije modrou krev. Chci zemřít ve tvém nitru, ne v reálu. Máš vlasy jako stíny slz v dešti, i jabloně pod tvou krásou pláčou květy. Jsme pírkem, které padá do ohně, žerou ho masožravé orchideje, a já se kvůli tobě smrtelně pořezal o lásku, o tvé andělské vlasy a dětský dech. Cítím se s tebou bezpečný a přijatý. Vytvořila jsi ve mě totiž hezčí svět, plný perel a vražd. Láska z nás všech dělá sobě rovné, je nářkem všech vadnoucích růží. Chci někam patřit, asi do tebe. Proč láska tolik bolí? Kéž by se dala vybrečet duše. Bůh netuší, že v sobě zabíjíme slzy, které tolik bolí. Neumřu sám, protože zemřu v tobě. I vražda je nádherná, když mě zabíjíš ty. Umírají hvězdy, ale v tobě se rodí, květiny které jsem ti dal Padají do bahna, jsou jako plastelínoví skřivánci." spolu nikdy nezapomeneme létat když to ostatní neumí, milujeme se se slzamy, v pláči na který neexistuje úsměv v životě nepadají komety ale kameny mám z tebe v sobě střepy a jahody spolu hoříme i když máme omrzliny láska je nejhorší forma sebevraždy.