Phantasia XXXVII.

Vystupujeme na konečné busu při tůře do hor. Je podvečer - už skoro tma ale stejně se dáváme na pochod. Kamenitá cesta strmě stoupá do kopce. Svítíme si čelovkami ale je už taková tma že se musíme utábořit. Nacházíme kousek rovného prostranství a vytahujeme spacáky. Zuzka s Lukášem na jedné straně vedle sebe a já sám na druhé. Ještě se mi nechce spát a tak koukám na hvězdy. Najednou Zuzka zvedne hlavu a dívá se směrem ke mně. Do noci jí bíle září oči. Pak se zvedne i se spacákem a jde si lehnout vedle mne. Lukáš hned usnul jako špalek a já potřebuji pomoct říká. Zlomil se mi nehet ukazuje mi ve světle baterky dlaň. Asi nemáš náhradní? Potichu se tomu oba smějeme. Obličeje máme pár centimetrů od sebe. Díváme se navzájem do očí. Nakonec se Zuzka nakloní a políbí mě.

Střih.

Ve velké hale je spousta lidí. Mluví jeden přes druhého a překřikují se. Povídají si o politice a o válce. A to mě nebaví. Očima hledám Zuzku. Stojí vedle Lukáše na opačné straně. Naše pohledy se potkají. Odlepí se od zdi a jde ke mně. Poté mě předevšemi políbí. Po očku sleduji Lukáše a vidím jak je naštvaný. Ona se také ohlédne a pak se o to víc ke mně přisaje. Osmělím se a vstrčím jí jazyk do úst. Bereme se za ruce a odcházíme až do nejvzdálenějšího skladu. Jsou tam palety s kancelářským papírem. Nevadí když to bude tady? Ptám se jí a ona se usměje a vrtí hlavou že ne. Pak se milujeme.

Střih.

Odjíždíme pryč a náš vlak je úplně narvaný. Zuzka mi sedí na klíně. Už jsme oficiálně pár a tak to nikoho nepřekvapuje. Držíme se za ruce a díváme se z okna na vedle stojící soupravu. Tam se právě zavírají dveře když ještě dobíhají tři mladíci. Strojvedoucí jim ale odmítá dveře znovu otevřít a tak si stoupají jen tak na stupačky a drží se madel. Na výzvu aby sestoupili nereagují a tak se vlak rozjíždí. Ten strojvedoucí musí být blázen! Říká mi Zuzka. Najednou se ozve strašná rána! Co to bylo?! Ptá se mne. Myslím že jeden z těch mladíků se neudržel spadl a umřel. Její reakce je až hysterická. Natočí se ke mně pevně mě obejme a začne vzlykat. Snažím se jí utišit a nepřestávám jí hladit...

Probouzím se s druhou ranou. Stopadesátikilová sousedka o patro výš spadla z postele. Bytovka rezonuje seismickými vlnami.

A já mám erekci.