Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKorporátny kolotoč
Autor
volamsa6
V krabici skládam fotku, z Indie
vedľa klávesnice, spia len tie,
a pýta sa - tvoja vízia, jednooká,
opretý kríž, kde sú jeho slabé miesta?
Bez vzdychu rúk sa nepohneš, nehybneš,
na ceste "kamarátov" získaš, (nuž)
Ostré hrany tisíc obrazov, v nich sa odráža,
tombola - moje role a práva, čo sa rozdávajú.
Status, odložený, zaslúži si odpočinok,
úlohy — disintegrujú v korporátnej priepasti.
Cinkot posledného gólu na stolnom futbale,
slovami CEO: "nie je to manželstvo"
7 názorů
Za mě už tady pocit napsal Radovan. Ten poslední řádek nejvíc. Synovec vydal knihu s podtitulem Život korporátního vedoucího. Vždycky nám doma nechá nějaký vzorek a tak pomalu načítám. Už začal psát i poezii, koukám, je vás víc...
@momoi Toho neznám, díky za tip. Možno napíšem ešte pár z korporátneho prostredia, je to vďačné téma. Ďakujem za kritiku.
@slu ka Ďakujem za kritiku. Indie - máme pobočku v Indii a bol som tam na ceste. role a práva - každý zamestnanec ich má vedené na intranete, je to štandard v korporáte. Bývalý CEO doslova vyhodil u nás na HQ 30% ľudí na meetingu so slovami "come on, it's not a marriage". Paradoxne to cítime ako rozvod, ale CEO mal pravdu, je to len práca a kontrakt medzi dvoma stranami. Povedal som si, že tieto kúsky/obrazy vlastne tvoria niečo (možno) zaujímavé.
Workoholik ve skleněném výtahu/ polyká prášek proti únavě proti strachu proti nejistotě
...
Je čas vstávat čas křičet do telefonu čas rozhazovat kameny/ čas kameny sbírat čas objímat čas mizet jako přízrak/ čas vědět kdy skončit čas nezačínat čas jako odlamovací nůž/ jsi Clint Eastwood středního menežmentu/ a melodie hracích hodinek právě skončila takže tasíš/ kreditní kartu a stáváš se/ jednou z hlavních postav povstání proti pondělí a úterý/ proti únavě proti strachu proti nejistotě...
Tos mi jen tak připomněl.. Jan Škrob, Reál.. asi že sem taky korporátní.
@Radovan Jiří Voříšek Ďakujem za kritiku, tip a výber, veľmi si toho cením.
K návrhu na verš: vlastne by to potlačilo radu obrazov ešte ďalej, bolo by to údernejšie. Táto zmena sa mi páči. Nenapadla mi ale, bol som príliš fixovaný na daný postup obrazov. Možno príliš.
Ten presah/náznak niečoho spirituálneho je zámer a je na každom nech si nájde v tom svoje, či už je to viera jedinca, vízia korporátu, alebo vízia v živote.
Jen asociace, ale vloudila se mi do hlavy intenzivně:
...
a pýta sa - tvoja vízia, jednooká,
opretý kríž, je tu jedno místo pro otroka?
Prostě se mi to k prvním dvěma veršům hodilo, i když inzeruješ, že báseň je ve volném verši a tohle by už zavánělo vazbou.
Tvé dílo se mě zachytilo pevně. Musel jsem číst víckrát a přemýšlet, nechat vstupovat. Posouvání obecně vnímané básně ve volném verši k přesahu spirituálnímu, který tu načrtává, aniž by přesně definoval, tíži žití rolí v korporátním kolotoči.
Velice silný verš je pro mě: Bez vzdychu rúk sa nepohneš, nehybneš,