Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sekúsok čipky
Autor
dievča z lesa
našla som kúsok čipky
z okienka do zadného dvora
treba sa načiahnuť ponad skrinku
s mosadznou rukoväťou
pre istotu oprieť dlaňou o pondusovky
poobede sa vetralo krížom
babi zadrieme posediačky
o malú chvíľu ponapráva fertuchu
svieža
umyje riad dlážku a hajde do humna
koľko sa ti tam zmestí?
pošepkáme si sedem päť
dedo vykladá z klobúka
kým poslednú
sme sladkí až za ušami
o vojne iba tie menej smutné
na tanieri nakrájané
chlieb náš každodenný
babi
pribúda
mávam pocit že sa mi chce iba plakať
10 názorů
dievča z lesa
před 10 měsíciJamardi ... rada som pozorovala babičkine a dedkove ruky pri práci ... vedeli, čo robia***
milý Kočko ... sedem a päť, takí sme boli s bratom starí ... každý si povedal svoj vek a dedkov klobúk bol oveľa väčší***
(jeden príjemne spomienkový žmurk)
Alegna ... bohvie, čo by si babička pomyslela o mojom babičkovaní ... spomienky sú hrejivé***
Evži ... pekne to plynie a archív puká vo švíkoch***
no ja už nenám babičky spomínajúce na vojnu a ani som veľmi nemala. Ten socík to stačil celkom slušne obhospodáriť. Vojnové časy boli, ale pre nás neskončili v roku 1945.
dievča z lesa
před 10 měsícidadadik ... úsmev za a na babičky***
Lili ... asi hej a básničky pomáhajú, želám pekný večer***
„pošepkáme si sedem päť“ – to jste si nejspíš nešpitaly o hokeji...
(jeden vyluftovaný paličkovaný žmurk)
Babičky se dovedly potěšit maličkostmi a též vzpomínaly na to smutné. Člověk to musí slyšet dohromady, aby to pochopil.
Evženie Brambůrková
před 10 měsíciI my jednou budeme ve vzpomínkách dětí takové babičky.
Možná trochu smutné vzpomínání, je v něm "prostý" život. Babičky vydrží hodně a některé ještě víc