Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sekúsok čipky
Autor
dievča z lesa
našla som kúsok čipky
z okienka do zadného dvora
treba sa načiahnuť ponad skrinku
s mosadznou rukoväťou
pre istotu oprieť dlaňou o pondusovky
poobede sa vetralo krížom
babi zadrieme posediačky
o malú chvíľu ponapráva fertuchu
svieža
umyje riad dlážku a hajde do humna
koľko sa ti tam zmestí?
pošepkáme si sedem päť
dedo vykladá z klobúka
kým poslednú
sme sladkí až za ušami
o vojne iba tie menej smutné
na tanieri nakrájané
chlieb náš každodenný
babi
pribúda
mávam pocit že sa mi chce iba plakať
10 názorů
dievča z lesa
před 9 měsíciJamardi ... rada som pozorovala babičkine a dedkove ruky pri práci ... vedeli, čo robia***
milý Kočko ... sedem a päť, takí sme boli s bratom starí ... každý si povedal svoj vek a dedkov klobúk bol oveľa väčší***
(jeden príjemne spomienkový žmurk)
Alegna ... bohvie, čo by si babička pomyslela o mojom babičkovaní ... spomienky sú hrejivé***
Evži ... pekne to plynie a archív puká vo švíkoch***
no ja už nenám babičky spomínajúce na vojnu a ani som veľmi nemala. Ten socík to stačil celkom slušne obhospodáriť. Vojnové časy boli, ale pre nás neskončili v roku 1945.
dievča z lesa
před 9 měsícidadadik ... úsmev za a na babičky***
Lili ... asi hej a básničky pomáhajú, želám pekný večer***
„pošepkáme si sedem päť“ – to jste si nejspíš nešpitaly o hokeji...
(jeden vyluftovaný paličkovaný žmurk)
Babičky se dovedly potěšit maličkostmi a též vzpomínaly na to smutné. Člověk to musí slyšet dohromady, aby to pochopil.
Evženie Brambůrková
před 9 měsíciI my jednou budeme ve vzpomínkách dětí takové babičky.
Možná trochu smutné vzpomínání, je v něm "prostý" život. Babičky vydrží hodně a některé ještě víc