eroze způsobu podávání předkrmového příboru

Líbí se mi. Bravurně!

pro Kočkodan

No, má přesně takovou hrobku, ze kterých jsem měla vždycky strach. U nás, v Katerajnu jsou na hřbitově ještě po Němcích. Jedna měla pootevřené dveře a fantazie pracovala na plné obrátky... :)

Pro Norsko

A kdy je příliš brzo?  :o)

„a vítr tančil ve vírech bral živým dech i krevní skupinu“ – z tohoto verše by byl Jan Janský možná trochu smutný. ;-)

(A ten název je fakt jak se říká boží.)

Až u větrolamu ? Není to příliš pozdě ?

Pro 8hanka

Zkus pohledat. Muselo tam být krásně, ráda si prohlížím fotky.  :)

Pro Janina

Taky mám slabost pro některá slovní spojení, kolikrát si čtu dokola , abych se mohla kochat... :) Někdy značím tužkou. Není nad papír, že. Kindle kdysi neuspělo. 

posledné dni aj  u nás pofukuje nepríjemný vietor, hvízda v komínoch, stavia sa do cesty, bráni ísť ďalej...

tancujúci vietor,  tancujúci sneh... očarovali aj mňa pred pár rokmi na Skalnatom plese...okolo plno snehu, silný vietor, ostré slnko... zrazu sa oproti nám zdvihlo množstvo snehových hviezdičiek, vlnili sa popred nás v krásnom tanci, trblietali sa v lúčoch slnka...úchvatný pohľad...mala som chvíľku pocit, že tak nejako vyzerajú anjeli...niečo sa mi podarilo odfotiť, ale som neporiadnik, dlho by trvalo, kým by som foto našla...

Úžasný název. 

A taky mě nadchlo to obrácení "stromy lámou vítr". Kdysi jsem četla sci-fi romány bratrů Strugackých a tam jsem narazila na název "Vlny utišují vítr", dlouho mi nešel z hlavy. Ještě dnes se mi líbí.

Pro Alegna

Kdysi už jsem vzpomínala, jak tam stála a dívala se se psy, jak po louce tančí větrné víry. Já vždycky zamrznu, takže fotka nikde. A tohle už asi nikdy neuvidím. Tekrát byl silný vítr, šly jsme rychle lesem a najednou se ozval takový zvláštní náraz a dunění. Psi se na mě podívali a bylo vidět, že mají stracj, drželi se u nohy. A znělo to, jako by za námi jelo vojsko na koních. Já tenkrát měla pocit, že když se ohlédnu, uvidím vojsko, rytíře se staženým hledím. Doslova nás vyhodil před les, došlo mi, že to naráží vítr o stromy, že. Už byl sněhový poprašek. A tam začal tančit...děkuji.  :)

Zaujal mě pohled na vítr z druhé strany, ta síla vzdoru stromů i to zklidnění a jemnost v závěru .... jako divoké emoce, co se zlomí do tichého očistného pláče .... první, co mě pokaždé při čtení u tebe napadne, je slůvko ách a tak tedy ách :)