5.5.2024

Po noci plné zmatených snů se probudil ve tři ráno po pěti hodinách spánku.

Jeden ze snů byl o tom že nevidím. Chodím s páskou přes oči a pravou rukou se držím za levé rameno dívky která mě provází. Jsi aspoň trochu hezká? Ptám se jí. Jakoby na tom záleželo. Jsem odpovídá ona. STŘIH. Najednou je vše obráceně. Já jsem ten co vidí a doprovázím krásnou nevidomou holku. Nelhala. Jedeme někam vlakem a já jí popisuji krajinu která se míhá za okny. Projíždíme po vysokánském mostě překlenujícím velké  údolí. Zajímavé je že i když sedím v tom vlaku zároveň se na něj dívám z pod mostu jak nade mnou přejíždí. Vystupujeme na velkém nádraží plném lidí a navzájem se ztratíme...

Procitám a otvírám okno pokoje dokořán noci a vesmíru. Poslední dobou před spaním nestahuju rolety. Po tornádu z obce zmizela většina betonových sloupů a s nimi i ty otravné výbojky pouličního osvětlení. Způsobovaly to že v pokoji bylo v noci jako ve dne. No a to nové LED osvětlení je úplně o něčem jiném! Ležím na posteli a koukám na hvězdy. Dříve prostě nemyslitelné. A poslouchám zvuky co mi proudí k slechům. S děsným kraválem přeletí tri skáče. Z leva od náspu duní koleje vlaku. Nespíš nákladního. Z prava hluk motorů aut svištících od někud nikam i o půl čtvrté ráno. Jinak neštěká žádný pes a ani kočky se nemrouskaj. Na opeřence je ještě brzo. Přesto však... Jeden živočišný druh... Sakra! To přece není možné!? Žáby!!! Nocí se nese jejich vytrvalé skřehotání! Široko daleko není jedna jediná vodní plocha! Ba ani strouha či kaluž!!! Záhada hlavolamu prostě. Ježek v peci. Je přesně 4:00 a ozve se první pták. Zavírám okno a zkouším ještě zabrat. Ale venku už je jasné že přijde svítání...

No nic! Vstávat a cvičit! :) Je tady pátá a já jdu vařit čajík...