Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sex178x
Autor
Můra73
Do kopřiv sype
hliněnky i skleněnky –
holky nehrajou!!!
16 názorů
Veru, Jirko, díky... dát si vlastňáka je tak trochu "pumprdentlich", jak psal Ota Pavel= "je to výborný, ale přitom to stojí za hovno." :) Prostředí se změnilo a trochu v něm tápám, kdyby šlo programátorsky nastavit, že si autor sám sobě tipovat nemůže, ušetřilo by jim to trapné chvilky zjištění.
Můro, proč omylem? Tobě se snad tvé haiku nelíbí? :O)), taky se mi to 2x podařilo a nepátrám, zda se to dá snazat...
Katuško, smazat nejde, i já jsem si jich již pár přihrál. Ale jednak ti sluší a to haiku by si zasloužilo dvojnásobek (vycházím li ze současné písmácké agonie). Ta grafika k tomu přímo vybízí, jak je debilně tlačítko umístěno.
Katuško, Katuško, netušil jsem, že máš tak málo kuráže a raději vysypeš dobrovolně hliněnky a dokonce i skleněnky do kopřiv namísto, aby jsi v souladu s genderovou rovnoprávnosti hájila svá práva. A to, že jsi je vysypala do kopřiv, také není hezké. Namísto hrdého dožadování se svých práv alespoň zamezíš, aby tví klukovští kamarádi mohli kuličky posbírat.
Napadlo mě to... ale té holčičce to stejně řekl nějakej kluk ;)
Díky za zpětné vazby. Je pro mě zajímavé, jak různě je tenhle text čtený, ve skutečnosti do kopřiv vysypala kuličky ta, která nesměla hrát. Čtenáři (nejen tady) v textu většinou vidí v akci jednoho z kluků.
Ale holky – jak je vidět – píšou pěkná haiku. ;-)
U dulku rozruch
úchvatná hra Helenky
kluci jen zíraj
Dala jim na frak
důlek plný kuliček
předsudky v háji?
Mám obzvlášť ráda haiku s dětskými motivy, a tady se autorka zabývá předsudky v myšlení... dospělých.
Je rozkošné, půvabné. Až dosud, uzamčen ve vlastním "já", jsem očekával a vlastně i nadále očekávám přesah, téměř poselství, a pojednou mám co dělat s hravostí, kde je svět zúžen(?) na dětské myšlení. Ale dětský svět je větší než ten náš, ve kterém, na rozdíl od dětí máme temná zákoutí, která ho naopak zúžuji nám. Kdo má rád rošťáky, vnímá, jak si utváří své zákonitosti a ještě nám četba vyloudí úsměv a pocit velkorysosti.